Nejdůležitější fakta o slavném hotelu na Ještědu

Vyčnívá nad všechno kolem, vystupuje z kopců pokrytých lesy a ačkoli ho zprvu lidé odmítali, dnes je neodmyslitelnou dominantou kraje. Hotel a televizní vysílač na Ještědu se stal oblíbeným turistickým cílem a má ohromnou architektonickou hodnotu. Před 50 lety byl slavnostně předán do užívání.

Připomeňme si deset faktů o ještědském vysílači, které možná nevíte

Není to první hotel na Ještědu

Kdyby v roce 1963 nedošlo k požáru původní secesní stavby, nejspíš bychom dnes žádný hyperbolický vysílač na Ještědu neměli. Všechno špatné je pro něco dobré. A na Ještědu to platí dvojnásob. Karel Hubáček přišel s odvážným návrhem stavby, která měla nahradit ohořelé ruiny původního hotelu. Ještě že tak!

Architekt porušil podmínky, přesto vyhrál

Jen málokdy vyhraje architektonickou soutěž návrh, který nesplní zadání. Na Ještědu měly vzniknout dvě stavby, jedna jako televizní vysílač, druhá jako hotel. Karel Hubáček obě funkce ale spojil do jedné jediné budovy ve tvaru hyperboloidu a vyhrál. Jeho návrh totiž vyčníval a přitom respektoval okolní přírodu, de facto dotvořil vrchol Ještědu.

Ještěd dotváří horu, je jejím prodloužením Zdroj: Profimedia.cz

Stavba byla oceněná ještě před dokončením

Že v Československu vzniká neobvyklá stavba, si všimli i v zahraničí. Čtyři roky před dokončením hotelu získal Karel Hubáček cenu Augusta Perreta, která se uděluje za využití moderních technologií v architektuře.

Ukázka high-tech architektury v Česku

Není divu, že Hubáček cenu získal. Společně se statiky totiž využil několik postupů chráněných patenty a husarským kouskem bylo umístění 800kilového kladiva do vrcholu věže, které tlumí kmitání věže v náročných povětrnostních podmínkách okolní přírody. Jako high-tech architekturu označujeme směr, který zapojuje moderní technologie do staveb. První high-tech stavby se objevily v šedesátých letech a zlatý věk směr zažíval o dekádu později. Známé ukázky high-tech architektury jsou Centre Georger Pompidou v Paříži nebo třeba nenáviděný i milovaný žižkovský vysílač v Praze.

Část pláště je z umělé hmoty

Karel Hubáček využil i ne zrovna obvyklý stavební materiál. Šesté až osmé nadzemní podlaží má plášť z umělé hmoty. Naopak vyhlídková galerie v druhém podlaží je prosklená.

Interiéry a vybavení na míru pro hotel

Jako to bylo obvyklé v dobách normalizace, i v ještědském hotelu najdeme množství uměleckých děl doplňujících interiér. Na míru vznikl i nábytek, nádobí (včetně popelníků) a hotelový textil. Je to podobný případ jako u karlovarského hotelu Thermal, kde architekti nenavrhli jen stavbu samotnou, ale také její vybavení. Za návrhy nábytku na Ještědu stál architekt Otakar Binar.

Interiér hotelu se schodištěm Zdroj: Profimedia.cz

Privatizace hotelu moc nepomohla

Po roce 1989 se hotel privatizoval a nastalo krušné období, které vedlo až k jeho dočasnému uzavření. Mobiliář se v devadesátých letech většinou rozprodal, takže z původního na míru dělaného vybavení toho moc nezbylo. V roce 1996 skončila firma vlastnící hotel v konkurzu. Naštěstí od roku 1998 svitla naděje, protože byl hotel prohlášen za kulturní památku a o osm let později dokonce za národní kulturní památku.

Stavba se možná dočká ochrany UNESCO

A další prestižní ochrany se možná dočká v budoucnu. Je totiž kandidátem na zápis do seznamu památek UNESCO. Pokud by se to v budoucnu podařilo, byl by Ještěd teprve druhou stavbou moderní architektury v Česku (po vile Tugendhat), které se téhle pocty dostalo. UNESCO si zatím spíše všímalo barokních nebo gotických staveb či měst.

Ještě je stavbou století

Že se zatím nepodařilo zapsat hotel na seznam UNESCO, neznamená, že by ho veřejnost nepovažovala za významný. V roce 2018 u příležitostí stého výročí vzniku Československa získal Ještěd ocenění Stavba století. Předehnal již zmíněnou vilu Tugendhat nebo slavné opevnění prvorepublikových hranic.

Je to hvězda filmu

Na Ještěd se můžete podívat i v televizi. Zahrál si důležitou roli ve snímku Grandhotel režiséra Davida Ondříčka. Film vznikl na motivy románu spisovatele Jaroslava Rudiše, který se podílel i na scénáři.

Zdroj: Matouš Hartman, autorský text