Alena Šrámková – Jan Šrámek – Jan Bočan – Zdeněk Rothbauer – Josef Danda – Julie Trnková, nová odbavovací hala Hlavního nádraží v Praze, 1971–1979. Archiv Vítkovice a.s..png Zdroj: CAMP
Věra Machoninová – Vladimír Machonin, hotel a festivalový palác Thermal v Karlových Varech, archiv Vítkovických železáren.jpg Zdroj: CAMP
Karel Prager, budova Federálního shromáždění v Praze - archiv Vítkovických železáren.jpg Zdroj: CAMP
Karel Hubáček – Zdeněk Zachař – Zdeněk Patrman, televizní vysílač 399 a horský hotel Ještěd, 1963–1973, Archiv Vítkovice a.s..png Zdroj: CAMP
Karel Filsak, Pohled na Karla Filsaka a sochu Josefa Klimeše s názvem Rovnováha na Barrandovském mostě.jpg Zdroj: CAMP
Zdeněk Kuna – Zdeněk Stupka – Olivier Honke-Houfek, PZO Strojimport v Praze, 1964–1971, Archiv Vítkovice a.s..jpg Zdroj: CAMP
Gorazd Čelachovský, Návrh experimentálního sídliště Etarea, archiv Zdeňka Voženílka.jpg Zdroj: CAMP
Jaroslav Mayer, interiér Paláce kultury Praha s pohledem na plastiku Slunce Vladimíra Procházky, archiv Vítkovických železáren - .jpg Zdroj: CAMP
Karel Filsak - Karel Bubeníček - Jaroslav Švec - Jiří Gebert, hotel Intercontinental v Praze, 1967-1974. Reprodukce z- Josef Pechar, Československá architektura 1945–1977.jpg Zdroj: CAMP
Richard F. Podzemný – Antonín Tenzer, Projekt nemocnice v Motole, model, první polovina 60. let, archiv Zdeňka Voženílka.jpg Zdroj: CAMP
Pavel Kupka - Provozní budova Národního divadla, archiv Vítkovických železáren.jpg Zdroj: CAMP
Jiří Novák, plastika Dálky, Sídliště Novodvorská, archiv Zdeňka Voženílka .jpg Zdroj: CAMP
„Dlouhodobě se nám bohužel nedaří najít zdravý vztah k této už historické architektuře, proto z ulic našich měst mizí jedna důležitá stavba za druhou. Pokud se nám jako společnosti nepodaří uchovat alespoň to zbývající z kvalitních staveb začátku druhé poloviny 20.století, vymažeme tak jednou provždy kus vlastní historie a kulturní paměti,“ upozorňuje tvůrce konceptu knihy a její editor Vladimir 518. Poukazuje neslavný konec ikonických staveb jako Hotel Praha, Transgas či OD Ještěd, které neunikly demolici.
Autoři v knize záměrně použili jen starší fotky, protože chtěli ukázat budovy, tak jak vypadaly a měly působit v době svého vzniku, ne tak, jak vypadají, pokud vůbec ještě stojí, dnes.
Cílem projektu je náprava pochroumaného obrazu staveb zejména kvůli jejich autorům. Představuje proto více než čtyřicet nevýznamnějších architektů, autorských dvojic či skupin, které v dané době výrazně zasáhly do dějin české architektury. Mnozí upadli v nemilost režimu, ovšem uznání a pochopení se nedočkali ani po revoluci. Jejich tvorbu v knihách ilustruje téměř 1 200 dobových fotografií a výkresů získaných z množství archivů, které často ještě nebyly nikde publikovány.
Mezi Stalinem a sametem
Průvodní kniha Architektura 58–89 vydaná ve dvou svazcích je dosud nejrozsáhlejší publikací o poválečné architektuře. Věnuje se architektuře v období mezi světovou výstavou v Bruselu s dozvukem Stalinova kultu osobnosti a sametovou revolucí.
První svazek začíná fotografiemi stavby a následného odstřelu Stalinova pomníku na Letné. Předělem knih je rok 1968, druhý svazek je tak zahájen fotografiemi z okupace Československa, které dokumentují i destrukci architektonických děl. Oba svazky mají celkem více než 1 400 stran a dohromady váží téměř šest kilo. Příprava publikací vytvořených početným kolektivem vedeným umělcem Vladimirem 518 trvala téměř deset let.
Jeden ze spoluautorů, Jakub Potůček z ČVUT, poukazuje i na zbytečnost demolicí v případech, kdy byly budova zbořeny bez náhrady, a na nečekanou souvislost s ekologickými problémy. Ekologická zátěž a vzniklé emise vyprodukované při přípravách a stavbách budov jsou ještě zvýrazněny nesmyslnou demolicí staveb po pár desítkách služby místo toho, aby se rekonstrukcemi přizpůsobily současným požadavkům a mohly se dále využívat.
Samotná výstava, která běží v pražském CAMPu do konce března, slibuje zážitek díky využití monumentálních koláží dobových fotografií staveb, audiovizuálních záznamů a 3D modelů. Doprovodný program mapuje minulost, současnost a budoucnost poválečné a předrevoluční moderní architektury.
Vizionáři, na které se zapomíná
Součástí budou rovněž tři diskusní večery věnované zejména životu a tvorbě Karla Pragera, který je autorem budovy CAMP. „Pro nás se jedná o srdcové téma, protože sídlíme v budově od významného poválečného architekta Karla Pragera,“ komentuje Štěpán Bärtl, vedoucí CAMPu. „Mám proto radost, že se podařilo tuto ‚bibli‘ architektury dotáhnout až do konce a že tyto naprosto unikátní archivní materiály můžeme ukázat právě u nás.“ K projektu patří rovněž miniseriál o osmi dílech a připravovaný celovečerní dokumentární film v koprodukci České televize.
Vizionářské stavby Karla Pragera, manželů Machoninových nebo liberecké školky SIAL patří podle tvůrců projektu k tomu nejlepšímu, co u nás v minulém století na poli architektury vzniklo. Zasvěcení odborníci o tom nepochybují, ale veřejnost pořád váhá. Není výjimkou, že se stavby jako Žižkovský vysílač nebo Federální shromáždění umístí na předních příčkách v anketách o nejošklivější budovy. Publikum se na tyto budovy dívá kriticky, protože si jejich svébytný a sebejistý výraz neodmyslitelně spojuje s ideologií někdejšího režimu. Přitom mnohé odpovídají dobovým trendům a inspirovaly se i na nedostupném Západě.
