Kostel na Zelené Hoře plný tajemných symbolů zase vypadá jako v době, kdy ho geniální Santini postavil

Fascinující stavba na kopci nad Ždárem nad Sázavou za sebou má několikaletou rekonstrukci, díky které vypadá zhruba tak, jako v době největší slávy. Zelená Hora je vrcholné dílo geniálního stavitele Santiniho, které je považováno za jeho nejvšestrannější a nejzralejší počin plný symbolů.

Na kopci Zelená hora u Žďáru nad Sázavou stojí už 300 let unikátní stavba. I když byl poutní kostel sv. Jana Nepomuckého už roku 1994 zapsán na seznam památek UNESCO, jeho stav tomu neodpovídal. Až loni skončila rozsáhlá rekonstrukce, která mimo jiné napravila komunistické zanedbávání i některé neodborné zásahy z minulosti.

Kostel nechal postavit Václav Vejmluva, opat žďárského kláštera počátkem osmnáctého století a právě on travnatý vršek pojmenoval Zelená hora, dříve se mu říkalo třeba Černý les nebo Strmá hora. Kostel byl každopádně vidět zdaleka, les tu vyrostl až v druhé polovině 19. století. Církev o kostel přišla v padesátých let, kdy jí ho stát prostě sebral. V roce 2014 byl zelenohorský kostel, jako první větší památka u nás, vrácen na základě restitučního zákona církvi.

Les tu byl až do počátku 21. století. To se změnilo v rámci celkové revitalizace okolí prostoru, kdy byly stromy opět vykáceny, a návštěvníci tak mohou obdivovat areál už z dálky, stejně jako tomu bylo v době jeho založení.

Hřbitov zmizel, vrátila se louka

Rekonstrukce začala nejdříve mimo kostel. Místo bývalého hřbitova mezi kostelem a ambitem dostalo podobu poutní louky. Obnoveny byly přístupové trasy ke kostelu a fasáda. Náročné bylo prodloužení oken na druhém ochozu, díky čemuž je už tak světlý kostel ještě více prosvětlený.

Restaurátoři, kteří se při obnově snažili dostat k původním barevným vrstvám, pracovali na mobiliáři, sochách, plastické výzdobě i štukovém zdobení. Nejsložitější byla obnova původní podlahy. Dlažbu bylo potřeba vyrobit ručně v prostředí malé manufaktury. Zde vznikly dlaždice několika tvarů v barevných odstínech cihlové, okrové a černé, jejichž položením vznikl na zemi naprosto unikátní obrazec. Mramorová dlažba, která zde byla před rekonstrukcí, se použila na vydláždění dvou kaplí v ambitech. Kompletní opravou prošlo také všech pět oltářů.

Letos čekají na zásah restaurátorů varhany a obnovou projde také ambit, jehož omítky dostávají větrem pořádně zabrat.

Rozkvět a pád Zelené hory

Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého vznikl díky spolupráci dvou výjimečných lidí. Podnět přišel v roce 1719 od tehdejšího opata žďárského kláštera cisterciáků Václava Vejmuly, když se v hrobě Jana Nepomuckého, našla zachovalá tkáň. Svou představu předložil projektantovi Janu Blažejovi Santinimu-Aichelovi, slavnému architektovi, se kterým už nějakou dobu spolupracoval.

Santini, známý svým originálním přístupem, pojal i tento projekt naprosto individuálně, bez ohledu na dobové zvyklosti. Půdorys kostela navrhl ve tvaru pěticípé hvězdy podle legendy, která praví, že v místě, kde utonul Jan Nepomucký, se objevila koruna z pěti hvězd. Symbol se opakuje i v dalších částech – areál je přístupný pěti vchody, v chrámu se nachází pět kaplí s pěti oltáři. Celá stavba je protkána křesťanskou symbolikou a prvky židovské kabaly.

Tip na výlet navíc

Pár kroků od Zelené hory se nachází také zámek Žďár nad Sázavou, někdejší cisterciácký klášter, a v něm skvělé Muzeum nové generace, které už za svoje provedení získalo celou řadu ocenění. Vyzkoušeli jsme, že zaujme už děti od pěti let výše.

Každý návštěvník dostane sluchátka a jejich prostřednictvím virtuální průvodce: cisterciáckého mnicha a malou holčičku, kteří všechny seznámí s historií místa. Sahat na exponáty není zakázáno, ale přímo přikázáno! Během prohlídky, která využívá nejmodernější audio a video techniku se samozřejmě setkáte i se Santinim.

V areálu zámku se konají i různé příležitostné akce a prohlídky, doporučujeme například komentovanou návštěvu zdejších zahrad. Nedaleko zámku, který býval klášterem, stojí ještě jedna zajímavost - morový Dolní hřbitov na půdorysu lebky, jak jinak, než od Santiniho. Epidemie naštěstí nebyla tak silná a tak se na něm nakonec skoro nepohřbívalo.

Zdroj: korunavysociny.cz, zamekzdar.cz