Fotogalerie

25. února 2022 10:00

Radka Wallerová

Kostel na Zelené Hoře je plný symbolů. Díky opravě zase vypadá, jako když ho geniální Santini postavil

Fascinující stavba na kopci nad Ždárem nad Sázavou za sebou má několikaletou rekonstrukci, díky které vypadá zhruba tak, jako v době největší slávy. Zelená Hora je vrcholné dílo geniálního stavitele Santiniho, které je považováno za jeho nejvšestrannější a nejzralejší počin plný symbolů.

Na kopci Zelená hora u Žďáru nad Sázavou stojí už 300 let unikátní stavba. I když byl poutní kostel sv. Jana Nepomuckého už roku 1994 zapsán na seznam památek UNESCO, jeho stav tomu neodpovídal. Až loni skončila rozsáhlá rekonstrukce, která mimo jiné napravila komunistické zanedbávání i některé neodborné zásahy z minulosti.

Kostel nechal postavit Václav Vejmluva, opat žďárského kláštera počátkem osmnáctého století a právě on travnatý vršek pojmenoval Zelená hora, dříve se mu říkalo třeba Černý les nebo Strmá hora. Kostel byl každopádně vidět zdaleka, les tu vyrostl až v druhé polovině 19. století. Církev o kostel přišla v padesátých let, kdy jí ho stát prostě sebral. V roce 2014 byl zelenohorský kostel, jako první větší památka u nás, vrácen na základě restitučního zákona církvi.

Les tu byl až do počátku 21. století. To se změnilo v rámci celkové revitalizace okolí prostoru, kdy byly stromy opět vykáceny, a návštěvníci tak mohou obdivovat areál už z dálky, stejně jako tomu bylo v době jeho založení.

Hřbitov zmizel, vrátila se louka

Rekonstrukce začala nejdříve mimo kostel. Místo bývalého hřbitova mezi kostelem a ambitem dostalo podobu poutní louky. Obnoveny byly přístupové trasy ke kostelu a fasáda. Náročné bylo prodloužení oken na druhém ochozu, díky čemuž je už tak světlý kostel ještě více prosvětlený.

Restaurátoři, kteří se při obnově snažili dostat k původním barevným vrstvám, pracovali na mobiliáři, sochách, plastické výzdobě i štukovém zdobení. Nejsložitější byla obnova původní podlahy. Dlažbu bylo potřeba vyrobit ručně v prostředí malé manufaktury. Zde vznikly dlaždice několika tvarů v barevných odstínech cihlové, okrové a černé, jejichž položením vznikl na zemi naprosto unikátní obrazec. Mramorová dlažba, která zde byla před rekonstrukcí, se použila na vydláždění dvou kaplí v ambitech. Kompletní opravou prošlo také všech pět oltářů.

Letos čekají na zásah restaurátorů varhany a obnovou projde také ambit, jehož omítky dostávají větrem pořádně zabrat.

Rozkvět a pád Zelené hory

Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého vznikl díky spolupráci dvou výjimečných lidí. Podnět přišel v roce 1719 od tehdejšího opata žďárského kláštera cisterciáků Václava Vejmuly, když se v hrobě Jana Nepomuckého, našla zachovalá tkáň. Svou představu předložil projektantovi Janu Blažejovi Santinimu-Aichelovi, slavnému architektovi, se kterým už nějakou dobu spolupracoval.

Santini, známý svým originálním přístupem, pojal i tento projekt naprosto individuálně, bez ohledu na dobové zvyklosti. Půdorys kostela navrhl ve tvaru pěticípé hvězdy podle legendy, která praví, že v místě, kde utonul Jan Nepomucký, se objevila koruna z pěti hvězd. Symbol se opakuje i v dalších částech – areál je přístupný pěti vchody, v chrámu se nachází pět kaplí s pěti oltáři. Celá stavba je protkána křesťanskou symbolikou a prvky židovské kabaly.

Tip na výlet navíc

Pár kroků od Zelené hory se nachází také zámek Žďár nad Sázavou, někdejší cisterciácký klášter, a v něm skvělé Muzeum nové generace, které už za svoje provedení získalo celou řadu ocenění. Vyzkoušeli jsme, že zaujme už děti od pěti let výše.

Každý návštěvník dostane sluchátka a jejich prostřednictvím virtuální průvodce: cisterciáckého mnicha a malou holčičku, kteří všechny seznámí s historií místa. Sahat na exponáty není zakázáno, ale přímo přikázáno! Během prohlídky, která využívá nejmodernější audio a video techniku se samozřejmě setkáte i se Santinim.

V areálu zámku se konají i různé příležitostné akce a prohlídky, doporučujeme například komentovanou návštěvu zdejších zahrad. Nedaleko zámku, který býval klášterem, stojí ještě jedna zajímavost - morový Dolní hřbitov na půdorysu lebky, jak jinak, než od Santiniho. Epidemie naštěstí nebyla tak silná a tak se na něm nakonec skoro nepohřbívalo.

Zdroj: korunavysociny.cz, zamekzdar.cz

Sdílejte článek

Přečtěte si také