Tajemství zimních večerů: Přástky byly veselé a ne moc mravné...

Co byly přástky a proč je vrchnost a církev zakazovala? Byly veselé a ne moc mravné... Zdroj: Zdeněk Němec / MAFRA / Profimedia

Jaký kdysi byl společenský život za dlouhých zimních večerů? Lidé se scházeli při draní peří nebo předení lnu a konopí. Těmhle sešlostem se říkalo přástky. Jak to na přástkách chodilo?

V adventním období naši předkové měli už všechnu úrodu pod střechou, a tak se věnovali zpracování toho, co na podzim sklidili. Večer ženy předly len a konopí nebo draly peří. A protože se jim nechtělo pracovat o samotě, tak se jich vždy více sešlo s kolovrátky a přeslicemi v jedné z chalup. Těmhle sešlostem se říkalo přástky.

Přástky, předení lnu a konopí nebo draní peří obvykle začínaly po svatém Martinovi nebo po svaté Kateřině a podle toho, jak byla úroda veliká, pokračovaly až do jara, obvykle končily před zahájením velikonočního půstu.

Nenechte si ujít: Církev chtěla udělat z adventu půst, naši předci měli ale jiné plány. Znáte adventní tradice a zvyky?

Co byly přástky

Při přástkách se obvykle scházely ženy z vesnice v jedné chalupě, v níž se topilo a svítilo. „Aby se při předení ženy a dívky nenudily, vyprávěly si příběhy, historky, pohádky a pověsti, dávaly si hádanky, ale taky pomlouvaly sousedy a sousedky nebo zpívaly. Samozřejmě nechybělo ani jídlo a pití, které hostitelka připravila. Protože bylo ve vytopené chalupě útulno, sedávali na přástkách také muži, kteří vyráběli košťata, houžve nebo šindele, ale hlavně hráli kostky nebo karty. Mládež přástky využívala k zábavám, hrám a zejména důvěrnému seznamování,“ vysvětluje PhDr. Alena Vondrušková v knize Český lidový a církevní rok.

Přástky, předení lnu a konopí nebo draní peří, obvykle začínaly po svatém Martinovi nebo po svaté Kateřině. Zdroj: iStock

Přástky našich předků: kolovraty, přeslice a veselá nálada

Podle dochovaných zpráv bývaly přástky veselé a rozpustilé a ne moc mravné. Vrchnosti a církvi se bujaré přástky nezamlouvaly, obzvláště v adventním čase, kdy lidé měli rozjímat a modlit se. Od 16. do poloviny 19. století dokonce panoval zákaz pořádání přástek pod trestem pokuty nebo bití. Existovaly předpisy o tom, jak zabránit „nezbednostem a nemravnostem“.

„Jak to u nás na přástkách chodívalo, popisují dochované zákazy, které vydával zemský sněm v Praze a snad všechny vrchnostenské kanceláře. Jejich cílem bylo zabránit ‚různým nezbednostem a nemravnostem‘, ‚schůzkám pacholků s děvkami‘ či přímo ‚tělesným hanebnostem, které se během nich konají‘. Brojily také proti nezřízenému pití a obžerství,“ uvádí Alena Vondrušková.

Zákazy nic neřešily

Veškeré zákazy ale úspěšné moc nebyly. Nařízení se opakovala pravidelně až do josefínských reforem a objevují se dokonce ještě v první polovině 19. století. Teprve tehdy se podařilo přástky rušit nebo omezit alespoň ve dnech církevních svátků, takže se nekonaly v období od Štědrého dne do Tří králů. Až koncem 19. století se lidé začali přizpůsobovat církevnímu pojetí adventu a tento čas respektovali jako období klidu, půstu a modliteb.

Při přástkách se obvykle scházely ženy z vesnice v jedné chalupě, v níž se topilo a svítilo. Zdroj: skanzen Kouřim

Zábava na přástkách

Oblíbenou zábavou bývalo lití olova, které dnes známe spíš jako tradiční zvyk štědrovečerní, kdy z tvarů ztuhlého kovu odhadujeme svou budoucnost. Při přástkách si tuhle zábavu nenechali ujít především chlapci, kteří v kovu hledali náznaky svého budoucího povolání podle tvarů připomínajících řemeslnické nástroje, zemědělské nářadí, zbraně, koně nebo knihu. To předurčovalo jejich další profesní cestu.
Další věšteckou hrou pro mládež bylo známé pouštění lodiček. Chlapci a dívky upevnili malé svíčky do ořechových skořápek a pustili je na vodu. Pokud se skořápky přiblížily, měli ti dva tvořit manželský pár. Populární byla hlavně proto, že se skořápky pouštěly na vodu obvykle ve štoudvi v síni nebo venku na dvoře, takže mladí mohli zmizet z dohledu dospělých a pobavit se podle svého.

Zdroj: Český lidový a církevní rok (Alena Vondrušková)