Co země, to jiná oslava Valentýna. Který zvyk je nejbizarnější?

14. únor je spojený s láskou už stovky let, ale v každé zemi má oslava trochu jinou podobu. Objevte nejzajímavější valentýnské zvyky z celého světa!

Květiny, slavnostní večeře a romantický dárek – to je nejčastější podoba oslav svátku svatého Valentýna v Česku. Ale přestože svátek zamilovaných se slaví po celém světě, v každé zemi má trochu jinou podobu. Například v Nizozemí můžete dostat pozvánku na oslavu ve vyhřáté sauně, v Německu je tradičním symbolem svátku lásky prase a na valentýnkách se objevuje společně s čtyřlístkem, který tradičně přináší štěstí. V Japonsku dávají ženy dárky mužům.

Nenechte si ujít: Víte, jakou barvou růže nejlépe vyznáte lásku?

Žádost o ruku

Svatý Valentýn je současně pro mnoho mužů příležitost požádat svou vyvolenou o ruku, obvyklé je to například v Bulharsku, Polsku, Turecku. Podle statistik roste v Německu počet žen, které se v tento den nebojí otázku „Vezmeš si mě?“ vyslovit jako první.

Na sv. Valentýna se těší většina zamilovaných.

V Dánsku žádají ženy

To ale není nic proti Dánkám, ty mají v žádání o ruku svých partnerů dlouholetou tradici, která sahá až do 13. století. Královna Margareta totiž výnosem v roce 1288 umožnila ženám 14. února v přestupném roce požádat svého vyvoleného o ruku. Pokud muž odmítl, musel ctitelce koupit 12 párů hedvábných rukavic (případně hedvábných punčoch).

V Dánsku prý stále existují ženy, které v tento den navrhnou svému partnerovi sňatek.

Finové a Estonci myslí na přátele

Po celém světě je 14. únor svátkem zamilovaných, ale ve Finsku myslí na přátele. Tento den totiž slaví takzvaný Ystävänpäivä, což v překladu znamená Den přátel. Ano, Finové posílají přáníčka a kupují dárky, ale věnují je svým dobrým kamarádům. Ale i na lásku se dostane, protože valentýnský tlak je všudypřítomný – je to oblíbený den k zásnubám či svatbám.

Na kamarádství kladou důraz i v Estonsku. Tam po ulicích jezdí speciální autobusy lásky. Jsou určeny pro osamělé muže či ženy, kteří se v nich mohou seznámit s lidmi s podobným osudem.

Nenechte si ujít: Svatý Valentýn není jen americký svátek: Kdy, jak a proč se slaví

Velká Británie: Lžíce, holubi i bobkový list

Lidé v Anglii považovali 14. únor za ptačí den. Holubi a labutě, kteří údajně tvoří páry na celý život, prý právě tento den volí své partnery. Proto jsou holubi používáni i za symbol věrnosti.

Podle staré tradice vzaly Britky v noci na 14. únor čtyři bobkové listy a každý z nich umístily do jednoho z rohů polštáře. Pak snědly posolené vejce bez žloutku. Po tomto magickém rituálu se jim totiž zdálo o jejich vyvoleném.
Při jiném rituálu zase napsala zamilovaná děvčata na papír jméno toho, po kom toužila. Papír vložila do hliněné kuličky a položila do misky s vodou. Když se papír uvolnil, znamenalo to, že se dívka za svého vyvoleného provdá.

I ve Skotsku mají lidé své valentýnské tradice. Na každoročním festivalu si mladí lidé losují z klobouku jméno osoby, se kterou pak protančí následující večer.

Podle jiného zvyku se pak „Valentýnem“ stane první osoba, do které náhodou vrazíte na ulici.

Ve Walesu je zase symbolem lásky složitě vyřezávaná dřevěná lžíce. Tu pro svou milovanou vyřezává mladý muž, aby jí dal najevo, že jeho srdce patří jen jí. Tradice má dlouhou historii, v muzeu v Cardiffu je lžíce z roku 1667. Valentýn se ale ve Walesu koná 25. ledna.

Ve Slovinsku se probouzí příroda

Slovinci mají 14. únor spojený s přírodou, protože věří, že svatý Valentýn nosil u sebe klíče, jimiž „odemkl“ zamrzlé kořeny všech rostlin. Příroda se tedy v tento památný den probouzí z dlouhého zimního spánku. Svátek lásky pak Slovinci slaví 12. března, na svátek svatého Gregoryho.

Jarní festival v Itálii

Svatý Valentýn je skvělou příležitostí, jak oslavit přicházející jaro v Itálii. Dříve se zde touto dobou konal „jarní festival“ pod širým nebem. Lidé se potkávali venku, společně slavili, tančili, zpívali a četli básně. Ti zamilovaní se pak procházeli parkem ruku v ruce.

Kde se vzaly zámky lásky? Zdroj: ČTK / Profimedia.cz

Zámečkové šílenství

Zámek lásky, visací zámek, někdy ozdobený srdíčky nebo milostnými nápisy, má při uzamčení pár zamilovaných navždy spojit. Zvyk zamknout svou lásku zámečkem na nějakém romantickém místě a klíček zahodit údajně pochází z Číny, kde lidé zamykají do malých kovových krabiček své duše a klíč od nich shozený z útesu nechávají navždy utopený v mlhách údolí pohoří Huangshan.

Podle jiných za tuhle mánii mohou verše srbské básnířky Desanky Maksimovičové. Další verze tvrdí, že za to mohou italský román spisovatele Federica Moccii Chci tě a především jeho filmové verze. Milenci v díle stvrzují svou lásku tím, že zamykají na Milvijský most v Římě zámek a klíč házejí se slovy per sempre – navždy do řeky Tibery.

Ale vlastně je jedno, kde se zvyk vzal. Jisté je, že sice může být romantický, hromady zámků ale ničí často historické památky, na které jsou připevněné. Například na Karlově mostě se pod jejich tíhou zlomily části kovových mříží. V mnoha evropských městech musí zámky pravidelně odřezávat, protože jich je prostě moc. Takže pokud chcete svou lásku zamknout, raději ji uzamkněte na nějakém soukromém místě.

Zdroje: metro.cz; wikipedia.org