Druhy přenosných topidel. Návod, jak si správně vybrat

Přenosná topidla - Obrázek 5 Zdroj: Densi.bg

Druhy přenosných topidel. Návod, jak si správně vybrat

Zima zlehka ťuká na dveře a my zas po poměrně teplém podzimu vrstvíme oblečení a zapínáme doma topení. Jsou ale situace, kdy si chceme dopřát komfort tepla jen po určitou dobu nebo na přesně specifikovaném místě. V takovém případě nám přijdou vhod menší lokální topidla. Vyznat se ale, která jsou pro náš účel nejvhodnější, je někdy obtížné. Máme pro vás malý přehled.

2 druhy tepla

Na výběr máte v podstatě ze dvou druhů vytváření tepla. 1. Ohřívat vzduch, nebo 2. stěny, předměty a osoby. Každý způsob ohřátí má co do sebe, proto je dobré se zamyslet, který se hodí právě vám. Přemýšlejte také nad tím, jak velký prostor chcete vytopit. Další kritéria připomeneme v závěru článku.

1. Teplý fén – teplovzdušné konvektory (přímotopy) a ventilátory

Přímotopy (jinak také konvektory od „konvekce“ – tepelného proudění) pracují na jednoduchém principu, nasají v dolní části chladný vzduch, ohřejí jej v topném tělese a vrchní mřížkou ohřátý vzduch vhánějí do místnosti. Jako přídavný a dočasný zdroj tepla mají například výhodu v pořizovací ceně, běžné přímotopy u nás stojí okolo 800 Kč, nejlevnější pak získáte i za cenu okolo 600 Kč. Další výhodou také je, že kolik energie spotřebuje, tolik ji přímotop vloží do ohřátí proudícího vzduchu.

Hlavní nevýhody jsou dvě. Ohřát vzduch chvíli trvá. Jak je známo, teplo stoupá vzhůru, takže u nohou můžeme cítit ještě zimu, zatímco hlava nám žhne. Pokud navíc potřebujeme vyvětrat, teplo oknem unikne a ohříváme znovu. Druhou nevýhodou je to, že proudící vzduch rozviřuje alergeny, topné těleso pálí částečky prachu a vzduch vysušuje, což vytváří nevhodné prostředí pro alergiky a ty, kteří trpí dýchacími obtížemi.

Na stejném principu jako přímotopy pracují i teplovzdušné ventilátory. U nich je ale výhoda v tom, že je můžete nasměrovat přesně na místo v prostoru, které chcete po určitou dobu ohřívat, takže nemusíte vytápět celou místnost. Nevýhodu spalování mikročásteček ve vzduchu pak dražší varianty kompenzují vzduchovými filtry. Cenově se dostanete u nejlevnějších přístrojů pod 300 Kč, u sofistikovanějších pak cena stoupá k 5000 Kč.

2. Hřejivá věcička na kolečkách – olejové radiátory

Tato zařízení vypadají jako běžný radiátor napojený na ústřední vytápění. Jsou ale na kolečkách a zapojují se do elektrické sítě. Velkou výhodou je jejich velmi snadná instalace, údržba a regulace výkonu. Navíc nevysoušejí vzduch a nevíří prach.

Fungují na jednoduchém principu – topná spirála uvnitř ohřeje olej, který roznáší teplo do všech žeber a tím se ohřívá vzduch v místnosti. Čím větší místnost, tím víc žeber (šířku radiátoru) prostor potřebuje. Zápornou stránkou je velká spotřeba elektrické energie. Přerostla by vám přes hlavu, kdybyste olejový radiátor používali nepřetržitě. Jako pomocný nebo příležitostný tepelný zdroj se ale může výborně hodit. Pro koupi olejového radiátoru si však připravte 1000 Kč a víc.

3. Místo šály sálavé teplo – sálavé panely a infrazářiče

Z hlediska nejúčelnějšího vytápění vyhrávají zatím s velkou převahou přístroje vyzařující sálavé teplo. Prvopočátek myšlenky těchto topidel hledejme u techniků, kteří se podíleli na vesmírném programu. Kosmonauti svištící vesmírem měli zůstat v teple, ale zároveň nemělo docházet k vysoušení a proudění vzduchu. Podmínek bylo pochopitelně ještě víc. Technikům se pak v konečném stadiu podařil husarský kousek. Výsledek jejich práce si můžete dnes užívat i doma.

Přenosná topidla - Obrázek 1

Sálavé teplo totiž neohřívá vzduch, ale předměty, a teprve od nich získává tepelnou energii vzduch. Pocitové teplo se tak dostaví u člověka mnohem dříve a při nižší celkové spotřebě (oproti topidlům – ohřívačům vzduchu) vydrží déle. Např. když místnost vyvětráte, tepla mnoho neztratíte, protože jeho nositelem jsou předměty a ne vyvanutý teplý vzduch. Výhoda těchto zařízení spočívá také v tom, že vzduch nevíří, nevysoušejí jej a nespalují mikročástečky v něm obsažené.

V nabídce obchodů naleznete dva základní druhy spotřebičů, které se liší pak již jen přídavnými funkcemi, výkonem a designem. 1. Jeden druh topidel se sálavým teplem vyzařuje termoelektrické vlny (díky kompenzovanému plošnému obvodu), 2. druhý pak infračervené záření. Je na vás, co vám právě přijde vhod. Prvně jmenovaná topidla působí velmi decentně a někdy připomínají i klasický radiátor. Infračervená topidla zas odkazují na staré panelákové zářiče k ohřátí vzduchu v koupelně, mají ale mnohem hezčí design. Infračervené panely pak vypadají jako deska, která může mít různé barvy a rám. Zdroj infračerveného záření je skrytý a teplo přenáší na desku, která pak ohřívá okolí.

Cena se pohybuje u topidel s kompenzovaným plošným obvodem od necelých 2000 Kč až například po 15 000 Kč. Infračervené zářiče jsou levnější a podle velikosti a výkonu je naleznete od zhruba 400 Kč až po jednotky tisíc, infrapanely získáte za cenu od cca 1000 Kč a výš. Pokud sáhnete hlouběji do kapsy, najdete i úspornější varianty a první investice se vám pak oproti ostatním druhům příležitostných topidel na úsporách za vytápění vrátí.

Vedle jmenovaných základních druhů přístrojů existují i takové, které v sobě oba způsoby topení (ohřívání vzduchu nebo předmětů) spojují. Většinou tak podporují výkon a snižují spotřebu.

Kritéria výběru přenosných topidel:

Na závěr je dobré vzpomenout, že byste měli dbát kromě hezkého vzhledu také na další parametry topidel, a to na výkon přístroje (vzhledem k velikosti místnosti), jeho regulaci/druh přepínače, termostat, ochranu proti přehřátí, u přístrojů s ventilátorem myslet na hlučnost a zjistit si nebo se prodejce zeptat na nároky na údržbu (např. čištění od prachu). Pochopitelné je také, že vás bude zajímat i možnost snadnosti přemístění přístroje, pokud jej chcete přenášet na různá místa. S tím vším vám ale ochotně prodejci poradí, případně na internetu zodpoví vaše dotazy. My vám přejeme, abyste si vybrali takové topidlo, které maximálně splní vaše požadavky a ještě bude spolehlivě sloužit a líbit se vám.

(fis)

Mohlo by vás zajímat: