Mikulášské lidové tradice: Dnes chodí Mikuláš, anděl a čert, Mikulášku byste ale potkat nechtěli

Mikulášské lidové tradice: Dnes chodí Mikuláš, anděl a čert, Mikulášku byste ale potkat nechtěli Zdroj: Profimedia.cz

V předvečer svátku svatého Mikuláše, 5. prosince, chodí po městech a vesnicích Mikuláš, anděl a čert - trojice, která děsí, ale i rozechvívá všechny dětské duše. Mikulášská lidová tradice se však během let mění a také v každém kraji bývá trochu jiná. Například na Přerovsku chodila Mikuláška, zlá ženština se srpem, která chtěla zlobivým dětem rozpárat břicha a měla tak děsivou podobu, že byste ji nechtěli potkat ani dnes...

Čas adventní se sice odjakživa pojil spíš s půstem a tichým rozjímáním, oslavy Mikuláše měly spíše masopustní ráz. Po vsi chodil průvod, ve kterém bylo hned několik Mikulášů, čertů i andělů a doprovázelo je mnoho dalších masek.

Podoba oslav se také lišila kraj od kraje – v chudých oblastech dávaly děti punčochu za okno, v bohatších Mikuláš navštěvoval stavení a děti obdaroval sám. Nejenže se malých nezbedníků ptal, jak byli hodní, ale zkoušel je i z modliteb. Hodné děti dostávaly jablíčka, ořechy a cukrovinky. Naopak zlobivé děti měly v punčoše syrové brambory nebo několik kousků uhlí.

Mikuláš, čert a anděl dnes

Anděl, čert a Mikuláš se i dnes dětí ptají, zda byly hodné, a podle toho rozdávají dárky. Sladkosti a drobnosti jim tak zpříjemňují dny, které ještě zbývají do Vánoc. Mikuláš, čert a anděl v současnosti každoročně navštíví okolo 80 procent rodin s dětmi. Tradiční trio chodí častěji do domácností na malých městech a vesnicích, lidé ve velkoměstech od této tradice pomalu upouštějí.

Mikuláš, anděl a čert Zdroj: pixabay.com

Svatý Mikuláš z Myry

Koho si touto tradicí vlastně připomínáme? Mikuláš se narodil ve městě Patara do křesťanské řecké rodiny na konci 3. století. Rodina se zřejmě zabývala obchodem s rybami a možná i proto se Mikuláš později stal patronem rybářů a námořníků. Byl velmi zbožný a po smrti otce rozdal dědictví chudým a vydal se na cesty. Doputoval až do Myry, kde se stal biskupem. Jeho obliba mezi lidmi rostla i po smrti, a tak ho postupně za svatého uznaly všechny křesťanské církve.

Šklibky

Když svatý Mikuláš vezl plný vůz darů pro děti, převrátil jej a náklad se vysypal. Je to jen kousek, tamhle za kopcem. Protože byla tma, nedokázal všechen náklad posbírat a na místě zůstalo pár dobrot (takzvaných šklibků). Kdo je chce, musí pro ně bos. Tenhle příběh se povídal dětem, které se už Mikuláše nemohly dočkat a vždycky se našel někdo, kdo se vypravil ven, často do sněhu bos, pro pár dobrot. Samozřejmě, že se vrátil promrzlý a s prázdnou a ještě se mu všichni smáli.

Mikulášky

Jiný příběh vázající se ke svatému Mikuláši už tak veselý není. Občas se místo Mikuláše objevovala Mikuláška oblečená do dlouhých bílých šatů, obličej měla pomoučený a přikrytý průsvitnou rouškou. Byla mnohem přísnější než svatý muž a děti kárala za neposlušnost, připomínala jim důležitost pravidelného modlení a nabádala je k úctě ke starším lidem, zejména pak k rodičům. Nenosila ani sladkosti, děti sešvihala metlou. V okolí Přerova měla Mikuláška tak děsivou podobu, že byste ji nechtěli potkat ani dnes. Přerovská Mikuláška totiž měla v ruce srp místo metly, který zlobivce „stínala“. Podoba Mikulášky, dokonce i den, v němž chodila, se lišily kraj od kraje.