Nejvyšší slum na světě: 45 pater, přistávací plocha pro vrtulníky a vlastní ochranka

Davidova věž - Iwan Baan - Obrázek 4 Zdroj: Iwan Baan

Obrovský balkon s nádherným výhledem na pohoří Avila, přistávací plocha pro vrtulníky... Přesto jde o domov pro squatery.

Davidova věž je impozantní monolit, který se tyčí nad centrem hlavního venezuelského města Caracas do výšky 45 pater. Tato zpola dostavěná budova se proslavila, když se objevila ve třetí sérii seriálu Ve jménu vlasti. Luxusní mrakodrap začali budovat v roce 1990, měl se stát novým finančním centrem země. Jenomže v roce 1994 přišla ekonomická krize, developer se zabil a na další stavbu prostě nebyly peníze. Dělníci budovu opustili a postupně se sem nastěhovali squateři, kteří zde vytvořili naprosto unikátní společenství.

Davidova věž - Obrázek 3

První noví obyvatelé přišli v roce 2007, ale postupně se jich nastěhovaly tři tisíce, a protože to socialistická vláda tehdejšího venezuelského prezidenta Huga Cháveze tolerovala, mrakodrap se stal největším vertikálním slumem na světě. Pokud si to neumíte představit, podívejte se na třetí sérii výše zmíněného seriálu, kde je ale dům plný kriminálníků a feťáků. To samozřejmě podpořilo množství zvěstí o mrakodrapu, které už dříve tvrdily, že je budova plná násilí a dokonce že tam zmizel jeden velvyslanec. Lidé, kteří zde žili, se však bránili s tím, že to je spíš jejich útočiště před zločinem. Někteří lidé právě zločinem prolezlé slumy kolem Caracasu opustili a nastěhovali se do mrakodrapu, kde se cítí bezpečněji.

Na toto místo se vydal také fotograf Alejandro Cegarra, aby zaznamenal život lidí, kteří se rozhodli žít na tak zvláštním místě. Cegarra navštěvoval vysokou školu, která sídlí naproti mamutí stavbě, a tak se celá léta díval z okna a přemýšlel o životě lidí, kteří se rozhodli žít v Davidově věži. „Vídal jsem je na heliportu. Hrávaly si tam děti, ale dokonce tam i někteří souložili,“ vzpomíná Cegarra.

Podobné články

Fotograf strávil focením pět měsíců a vytvořil sérii snímků s názvem Odvrácená strana věže. Prý se nejdříve obával, že uvnitř budou tmavé chodby připomínající jeskyně, ale skutečnost je jiná a některé chodby jsou dokonce čerstvě natřené. Přesto musel být celou dobu ve střehu, aby nespadl do díry, která končí o deset pater níže, nebo aby se neopřel o zábradlí, které už žádnou opěrnou funkci nemá. Uvnitř budovy ale žije komunita lidí, která není v ničem odlišná od normální společnosti. „Děti ráno odejdou do školy a otcové do práce. V odpoledních hodinách přicházejí domů, dělají úkoly a hrají fotbal,“ popisuje Cegarra.

Podívejte se na video o slumu:

Ten získal důvěru rodin, které ho zvaly na oběd nebo mu nabízely jen něco k pití. Když se mu porouchalo auto, pomohli mu místní s opravou, aby mohl odjet. "Všichni mi říkali, že věž je velmi bezpečné místo. Kdysi v ní sice žili zločinci, ale nyní už tu žádní nejsou. Když jsem se ptal, jak to udělali, říkali, neptejte se, ale už tu žádní nejsou,“ vzpomíná fotograf, který byl překvapen, že lidé ve věži mají silnou komunitní vládu. Platila zde přísná pravidla a jejich neuposlechnutí bylo potrestáno například veřejnou prací. Každé patro mělo svého zástupce, ale existoval tu například i ministr školství, který se postaral o knihovnu pro děti, která měla i počítače, či ministr sportu, jenž pravidelně organizoval sportovní turnaje.

Protože mrakodrap byl opuštěn zhruba v polovině stavebních prací, prvních 28 pater bylo pohodlně obyvatelných. I tak ale museli squateři zazdít nebezpečné otevřené prostory a vybudovat vlastní instalatérské, elektrické a vodovodní sítě. Každá rodina platila poplatek asi 32 dolarů měsíčně, ze kterého byla placena čtyřiadvacetihodinová bezpečností služba. Vlastní ochranka hlídala i parkoviště.

V létě 2014 byli obyvatelé squatu z rozhodnutí prezidenta Nicolase Madury vystěhováni. I tento epilog Davidovy věže Cegarra zachytil, přestože se to vládním úředníkům nelíbilo. Přesto zůstává neuvěřitelné, co lidé dokázali svépomocí bez úřadů zorganizovat.

Zaujalo vás toto téma: zde najdete ještě dokument BBC.

(kor)

Mohlo by vás zajímat: