Proč je uklízení nekonečné? Mohou za to naše emoce

úklid emoce 1 Zdroj: istock.com

Nejspíš bychom to svedli na lenost. Za neuklizenou domácnost ale mohou naše pocity, které nám nedovolují vzít gruntování hezky od podlahy. Schováváme si věci, které vůbec nepotřebujeme, a odkládáme povinnosti, které se nám příčí. Podívejte se, jak bojovat s nepříjemnými pocity, které přicházejí, když do ruky vezmeme koště.

Nikdy nic nezlikvidujeme naráz

Chcete probrat staré časopisy, knihovnu nebo nádobí. Většina znás dává stranou magazíny, romány nebo hrnečky, které by se ještě mohly hodit. Nakonec vrátíme do poliček podobné množství věcí, jaké tam bylo předtím. Nic moc nevyřešíme, ztratíme čas a jsme znovu na začátku. To samé platí o poště. Měli bychom ji vyřídit hned, abychom se vyhnuli hromadění.

Když se navíc konečně rozhodneme pořádně uklidit, velice často činnost nedokončíme, protože si chceme odpočinout nebo si řekneme, že vyklizení komory počká na příště.

Lpíme na minulosti

Nejhorší jsou fotografie a pohlednice. Drží nás vminulosti, nutí nás vzpomínat na hezké momenty. Proč je to špatně? Protože pak máme pocit, že to nejlepší jsme už prožili. Vystavené fotografie zcest nebo pohlednice či přání knarozeninám vnás sice vyvolávají příjemné vzpomínky, ale zároveň nás stahují zpátky do historie.

Měli bychom se naučit vyhazovat věci, které mají sentimentální hodnotu. Možná to zní krutě šoupnout do koše fotky zmaturitního plesu vašich dětí nebo momentky zdovolené, ale ve výsledku vám to pomůže.

úklid emoce 2 Zdroj: istock.com

Neradi se loučíme

Za život jsme kolem sebe nahromadili zbytečné množství věcí. Zatímco dříve mít víc znamenalo žít lépe, dnes tomu tak není. Do skříní nám vstupuje koncept capsule wardrobe, učíme se žít sjedním setem nádobí, objevujeme kouzlo miniaturních bytů. Navíc se objevila Marie Kondo, jejíž koncept úklidu dělá čistky vdomovech po celém světě.

Najednou máme zbytečně moc věcí, které se proměňuje vharampádí, nakupovat už není moderní. Přesto nám záleží na vlastnictví a nechceme se ho zbavovat. Neradi se loučíme spoděděnými věcmi, soblečením, do kterého jsme chtěli zhubnout, svybavením, které by se přece jen ještě mohlo hodit. Tenhle pocit musíme překonat a uvědomit si, že věci jsou jen věci.