Co dělali na Dušičky naši předci: Zdobili hroby, vyřezávali řepu nebo pekli kosti

V církevním kalendáři je 1. listopad svátek Všech svatých a 2. listopad Památka zesnulých, Vzpomínka na všechny věrné zesnulé, Památka všech věrných zemřelých (lat. In commemoratione omnium fidelium defunctorum). Podobně ale jako například u Hromnic zvítězil nad církevním označením prvních listopadových dnů název Dušičky.

Kdy vznikly Dušičky

„V Římě se na počátku 7. století konala vždy v květnu slavnost všech křesťanských mučedníků, ale v 9. století ji papež Řehoř IV. přesunul na 1. listopad. Nejspíš proto, že v květnu byl nedostatek potravin, a tak oslavy nebyly příliš bohaté. Podle jiných teorií došlo k přesunutí termínu proto, aby se vytěsnily pohanské oslavy nového keltského roku Samhain, který byl zároveň i obřadním dnem, kdy pohané uctívali své mrtvé, věřili, že tento den se setkávají mrtví s živými,“ uvádí PhDr. Alena Vondruškové v knize Český lidový a církevní rok.

2. listopadu se lidé modlili za mrtvé, jejichž duše ještě pobývají v očistci a potřebují podporu k očištění od hříchů, aby mohly vstoupit na nebesa. „Původně se jednalo o rodinné obřady. První veřejnou uspořádali benediktini z kláštera ve francouzském Clunny koncem 10. století a postupně se svátek rozšířil po křesťanské Evropě. V kostelech se slouží mše, čtená nebo zpívaná, při níž pozůstalí prosí za spásu suše svých zemřelých. Od roku 1915, kdy se lidé modlili za oběti první světové války, jsou povoleny až tři mše,“ dodává A. Vondrušková.

Dušičky pověry a zvyky

Od nepaměti lidé přemýšleli o tom, co se stane po smrti. Víra, že smrtí život nekončí a duše mrtvých, které opouštějí pozemský svět, je třeba na jejich cestě vyprovodit, je součástí prakticky všech náboženství. U nás Dušičky vycházejí z křesťanského učení o cestě duší ke spasení a splývají s pohanskými představami a obřady a lidovou vírou i pověrami.

„Naši předkové věřili, že duše vystupují na jednu noc z očistce, kde se kají za své pozemské hříchy, aby se alespoň na chvíli zbavily muk. Proto jim připravovali studené mléko, aby se duše mohly ochladit a lampy plnili máslem, aby si mohly ošetřit popálené rány,“ vysvětluje Alena Vondrušková.  Rozšířené bylo taky vhazování jídla do ohně duším na přilepšenou nebo pro jejich vykoupení, jinde bývalo zvykem prostírat i pro zesnulé příbuzné, u kterých se čekalo, že přijdou rodinu navštívit. Říkávalo se, že když o dušičkách prší, duše oplakávají své hříchy.

Dušičková tradice

Dušičková tradice zapalovat svíčky pochází od Keltů i Slovanů, kteří věřili, že oheň očišťuje a  pomáhá chránit před zlými silami. Mnohde se uchoval prastarý zvyk vyřezávat z podzimní zeleniny (cukrové, krmné i červené řepy, tuřínů, vodnic nebo velkých kedluben, dnes je nahradily dýně) dušičkové lampičky se svíčkou. Aby v domě duše mrtvých nezůstávaly, dávali je lidé do oken nebo na zápraží. Jinde naopak měly vítat mrtvé předky a ukázat jim cestu ke dveřím.

Co se dělalo na Dušičky

Pozůstalí o Dušičkách navštěvovali hroby svých zemřelých, zdobili je květinami, rozsvěcovali svíčky a přinášeli speciální pečivo, symbolický pozůstatek dávných hostin za mrtvé.

„K tomuto účelu se pekl buď chléb, nebo rohlíky či věnečky ze sladkého kynutého těsta, někde se sušeným ovocem, někde plněné mákem nebo povidly – souhrnně se jim říkalo dušičky. Tradiční české dušičkové pečivo totiž vypadalo ledajak. Specialitou byly tzv. kosti svatých ze dvou zkřížených pletenců těsta ve tvaru hnátů. Lidé si dušičkové pečivo pekli buď doma, nebo je kupovali od pekařů, kteří je na Dušičky často prodávali přímo na hřbitově,“ uvádí PhDr. Vondrušková.

Ani Dušičky neunikly koledním pochůzkám, např. v jižních Čechách se ještě na počátku 20. století chodilo koledovat. V okolí Českého Krumlova se koledě říkalo „chodit po rohlíkách", protože odměnou bylo dušičkové pečivo.

Zdroje: ceskazceska.cz, cs.wikipedia.org, fresh.iprima.cz, Český lidový a církevní rok (PhDr. Alena  Vondrušková)