reklama

Domov třetiny Čechů: Paneláky nejsou jenom šeď. Podívejte se, jak vznikala obrovská sídliště

Matouš Hartman
25. března 2018
Můžeme je považovat za stín české architektury, stejně jako za její přednost. Panelové domy utvářely podobu mnohých českých měst a i dnes vzbuzují pozornost. A to nejen kvůli tomu, že v nich žijí tři miliony Čechů.
reklama

Sídliště mohou působit jako dokonalá past šedi, z níž se mnozí snažili po revoluci zachránit optimistickými barevnými fasádami. Sídliště ale nikdo z map českých měst nevymazal a dnes se začínají vnímat jako svědci jedné éry a dokonce jako místa, z nichž by si část zasloužila nějakou formu památkové ochrany.

Paneláky středem pozornosti

Přestože se sídliště a panelové domy staly domovem pro nezanedbatelný počet Čechů, valný zájem nevzbuzovaly. To se změnilo až v posledních letech, kdy Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze zaštítilo výzkum a dokumentaci vybraných sídlišť v Česku, na jehož základě uspořádalo výstavu, která je v Praze k vidění do 20. května 2018.

Paneláková evoluce

Ne vždycky bydlet na sídlišti znamenalo smířit se s umakartovým jádrem a všudypřítomnou šedí nebo nedodělanými chodníky. První sídliště vznikala po druhé světové válce, a ačkoli používala prefabrikované prvky, stále se domy stavěly z cihel. Počáteční, ještě lidské období vystřídala monstrozita socialistického realismu, jehož nejlepším a nejmonumentálnějším příkladem je rozhodně Ostrava-Poruba. Hlavní třída, které se dodnes říká Leninka, sice nedosáhla megalomanství svých plánů, ale její spojení panelákového bydlení s římskými oblouky překvapuje dodnes.

Propagace paneláků. Foto: UPM

Následující humanistickou dekádu šedesátých let plnou experimentů nahradila odosobněná normalizace, která se promítla i do sídlištní zástavby. V okrajových částech měst vznikaly bezbarvé bloky budov často bez zeleně. Konec paneláků přišel s rokem 1989 a jejich pověst už nemohla být horší. Jen málokdo by řekl, že by chtěl bydlet v paneláku. Zkázu dokončila plastová okna a zateplování doplněné o fasády v mnohdy šílených meruňkových nebo brčálově zelených odstínech.

Sídliště sedmdesátých let. Foto: UPM

Jak se v paneláku bydlelo

Jestliže jednotnému vzhledu podléhaly exteriéry, nemohlo tomu být jinak ani u interiérů. Právě válendy nebo sektorový nábytek jsou nejlepší ukázkou toho, jak se státní vkus dostával i dovnitř českých domovů. Jednotlivé části sektorového nábytku se daly skládat podle potřeby, všechny k sobě pasovaly a vytvářelo se tak zdání toho, že má doma člověk originální sestavu.

Jednotlivé kusy sektorové soustavy. Foto: UPM

Byty byly menších rozměrů a časem do nich přibylo nechvalně známé umakartové jádro, kterého se lidé začali postupně zbavovat. Bylo také potřeba vycházet s mnohem větším počtem sousedů. Zatímco v poválečných dobách se paneláky ještě nešplhaly do nebes, v sedmdesátých letech se situace změnila. Za pozornost stojí i plastiky, které doplňovaly prostranství mezi jednotlivými paneláky.

Sledujte živě velký speciál 100 let republiky už 28. října 2018 nawww.iprima.cz/100let

5 zajímavostí o panelácích

  1. Vývoj domů montovaných z panelů začal už ve třicátých letech v rámci koncernu Baťa.
  2. První poválečná sídliště začala vznikat už v roce 1947, ne až za dob komunismu.
  3. Projektový ateliér Československých stavebních závodů po roce 1948 zaměstnával 1200 lidí a byl jednou z největších projektových organizací světa.
  4. Jako inspirace pro Oblouk architekta Evžena Šteflíčka v Ostravě-Porubě posloužila budova admirality v tehdejším Leningradu.
  5. Od cihel se upustilo koncem padesátých let, první celopanelový dům se otevřel v roce 1954 ve Zlíně (tehdejším Gottwaldově).

Nahoře Ostrava-Poruba, dole budova admirality v Petrohrad., Foto: profimedia.cz

Článek vznikl na základě výstavy Bydliště: Panelové sídliště; plány, realizace, bydlení 1945–89.

Sílejte článek
Zobrazit komentáře ke článku
Štítky: sídlištědomovarchitekturapanelákZlínPetrohradpanelový důmČesko100 let republiky100 let ČeskoslovenskaDruhá světová válkaPorubaUměleckoprůmyslové museum v PrazeEvžen Šteflíček
reklama