Jak připravit byt na stáří? S rekonstrukcí neotálejte, říká architektka

Jak zjistíme, že v domě, kde bydlíme, chceme i zestárnout?

Musíme si položit několik otázek. Žije se nám v okolí domu dobře? Máme to tu rádi? Máme tu zázemí, jako jsou obchody a služby? Lze u domu zaparkovat? Je v domě výtah? Máme si v okolí kde sednout a kam jít? Jak daleko žijí moji přátele a rodina? Chceme ve stáří bydlet v bytě sami, nebo bychom raději žili s dalšími lidmi? Na základě odpovědí zjistíme, jestli nám dům bude vyhovovat i s postupujícími roky.

V jakém věku bychom si tyto otázky měli položit a začít myslet na bydlení ve stáří?

Ideálně ještě před tím, než je to akutní. S předstihem totiž máme čas vše promyslet a rozložit úpravy v čase. Ve chvíli, kdy je potřeba měnit věci hned, jsou už většinou možnosti změn omezené. Nejlepší je na stáří myslet, když byt rekonstruujeme.

Co musíme udělat, když se rozhodneme pro úpravy bytu?

Mysleme na to, pro koho byt upravujeme. Pokud pro nás, buďme k sobě upřímní. Ač si to mnoho z nás nechce připouštět, se stářím se mohou některé věci změnit, budeme mít například potíže s chůzí, budeme pomalejší, hůř uvidíme nebo uslyšíme, nedosáhneme tak vysoko, hůř se nám bude ohýbat, vylézat z vany. V momentě, kdy si tohle připustíme, můžeme začít přemýšlet nad tím, jak byt připravit na to, aby nám později byl oporou a mohli jsme v něm zůstat co nejdéle samostatní.

Co musíme z bytu odstranit?

Pakliže se pouštíme do větších úprav, je výhodné udělat byt v podstatě bezbariérový. Kde to lze, doporučila bych vyhnout se schodům a dalším výškovým rozdílům, jako jsou vysoké prahy nebo lišty. Doporučuje se také odstranit z míst, kde se hodně chodí, volně položené koberečky, o které se dá snadno zakopnout. V cestě by nám neměly stát ani kabely nebo další nízké předměty, které se dají přehlédnout. Příjemné a užitečné může být odstranit věci a předměty, které už nepoužíváme, které nás netěší, které jen zabírají místo, dělají hluk či vizuální šum.

Hodně seniorů se ale obklopuje spoustou věcí. Jak vybrat to, čeho se zbavit?

Upomínkové předměty, fotografie a vlastně cokoliv, co nám dělá radost, co nás těší nebo nám připomíná něco hezkého, bychom si měli nechat. Myslím si ale, že téměř všichni máme doma i spoustu věcí, které bychom mohli lehce oželet. Takové věci je dle mého názoru vhodné dát pryč a celý prostor tím takříkajíc provětrat.

Co naopak musíme pořídit?

Určitě je při přestavbě dobré pořídit sprchový kout bez vysoké vaničky a se sedátkem, abychom se vyhnuli případným obtížím. Hodit se mohou také dobře viditelná madla, lepší osvětlení, pohodlná, někdy i polohovatelná postel, a v dnešní době mohou být pomocníkem také některé technologie. V případě vícepatrového bydlení doporučuji zamyslet se nad možností užívat později pouze přízemí.

Jaké technologie byste do bytu pořídila?

Poslouží i velmi jednoduché senzory pohybu, které rozsvítí světla, když jde v noci člověk na toaletu. Existují ale i bezpečností zařízení, jako jsou detektory kouře do kuchyní, detektory zaplavení, dálkové ovládání topení nebo klimatizace, která ocení například pečující o lidi s demencí v době, kdy nemohou být u svého blízkého doma. Různá senior tlačítka, aplikace, které upozorňují, že je čas vzít si léky, hlasové ovládání některých přístrojů. Možností je dnes spousta a záleží na každém z nás, jak moc chce technologie využívat.

Co změnit, zařídit, aby se mi v bytě žilo ve stáří příjemněji?

Pomáhá byt otevřít. Nemít v něm žádné úzké průchody mezi nábytkem, úzké dveře, místa, kde se špatně otočím, snadno zabrknu. Důležité je také zvýšit míru osvětlení, doporučuje se až třikrát větší intenzita než u mladého člověka, a to především v místech, kde člověk tráví čas, kde pracuje a kde je potřeba větší pozornost, například na schodech.

Jak by měla vypadat úprava koupelny?

Ideálem je určitě bezbariérová koupelna. Kromě zmíněného sprchového koutu namísto vany bych určitě doporučila protiskluzovou dlažbu nebo alespoň podložku. Vhodná je také dlažba, která se neleskne. U lidí s nějakou kognitivní poruchou, například s Alzheimerovou nemocí by totiž mohla evokovat dojem vodní nebo ledové plochy. Lesklá podlaha by tak pro ně mohla být nebezpečná. Důležitý je i dostatek prostoru pro případy, kdy bude člověk potřebovat pomoc od druhých nebo bude používat chodítko či vozíček. Hodit se může i nakloněné zrcadlo a vhodné osvětlení, které nebude způsobovat odraz na podlaze či v zrcadle. Všechny věci jako hygienické potřeby nebo věšák na prádlo by měly být v pohodlném dosahu. Zaměřila bych se i na barvy. Z praktického hlediska je dobré, aby měla podlaha jinou barvu než stěny. Je pak jasné, kde jedno končí a druhé začíná. Doporučila bych ale vyhnout se příliš velkému kontrastu, strakatým vzorům nebo celkově tmavému vzeřzení. Z estetického hlediska je dobré udělat si koupelnu příjemnou. Bezbarierová nerovná se sterilní a neosobní.

A kuchyně?

Pokud se pouštíme do velkých úprav, nebála bych se udělat si kuchyň opravdu pro své potřeby, respektive pro potřeby, které budu mít ve stáří. Umístěme spotřebiče do takové výšky, abychom se k nim nemuseli ohýbat. Nikomu nebude ve stáří příjemné vytahovat těžký pekáč z trouby v předklonu. Co se dolních skříněk týče, měli bychom je vybavit šuplíky, což je pohodlnější. Poradila bych nenechávat těžké předměty úplně vespod pod linkou nebo naopak nahoře ve vrchních skříňkách. Podstatné je nechat si v kuchyni jen to, co opravdu používáme, a zvýšit intenzitu osvětlení. Příjemné a někdy i nutné je mít možnost si ke kuchyňské lince sednout. Z bezpečnostního hlediska může být výhodné pořídit si například hlásič oxidu uhelnatého nebo detektor kouře.

Existují alternativní formy bydlení pro seniory kromě domovů?

V některých zemích začíná být stále častější spolubydlení seniorů v normálních bytech, kdy každý má svůj pokoj a společně sdílejí třeba kuchyň, obývací pokoj a koupelnu. Zhruba v 70. letech se začal na sever a západ od nás objevovat také trend cohousingu. Znamená to, že každý člověk nebo pár má svůj vlastní dům či byt, ale sdílí různé společné prostory, jako jsou jídelna, dílna, prádelna případně zahrada. Takové komunitní bydlení vzniká často z iniciativy lidí už po padesátce, kteří chtějí být součástí nějakého společenství a chtějí být stále aktivní.

Anežka Příhodová, MSc.

Vystudovala bakalářské studium architektury na ČVUT v Praze, magisterské studium poté absolvovala na holandské univerzitě TU Delft. Tam s ohledem na osobní zkušenost začala poprvé pracovat s tématem navrhování prostředí pro lidi s demencí a nyní se muv domácím i profesionálním prostředístále věnuje. Spoluzaložila a vytváříprojekt Alzheimer café, který dává lidem s demencí i jejich pečujícím prostor, aby bez ostychu hovořili o nemoci a dozvěděli se od odborníků o různých souvisejících tématech. Anežka Příhodová spolupracujes neziskovou organizací Sue Ryder aproČeskou alzheimerovskou společnostnapsala příručku o bydlení pro liditrpící Alzheimerovou chorobou a jejich blízké.