ROZHOVOR: Sklo má duši a jen tak nezmizí, říká Lukáš Jabůrek, umělecký ředitel české legendy sklárny Moser

Za svou vázu Hruška a kolekci Kolorit vyhrál cenu veřejnosti na Czech Grand Design 2013. Lukáš Jabůrek je vyučený brusič, který následně vystudoval umělecké zpracování skla. Skláři v Moseru si svého šéfa chválí, má k nim blízko a design pro něj nekončí vypracovaným návrhem. Spolupracuje se skláři přímo na huti a může se stát, že nějaký kousek vznikne přímo tam. Karlovarský Moser patří mezi špičku ve výrobě křišťálu a jeho produkty se dají pořídit i v New Yorku. Některé jeho nápojové sety se vyrábějí už přes sto let.

Od malého krámku ke světové slávě

Nejprve se jednalo o skromný obchod s broušeným sklem pro lázeňské hosty, který otevřel Ludwig Moser v roce 1857. Brusiči se ale dařilo a brzy vybudoval podnik, který dodával sklo i na císařský dvůr ve Vídni. Dnes je Moser společností, která vyrábí osvědčené nápojové sety, ale také malé série váz s uměleckými rytinami. Firma má dva obchody v Praze a před pár lety otevřela návštěvnické centrum v Karlových Varech, které nabízí i prohlídku hutě. Moser si zakládá na ruční výrobě a poctivém zpracování, které se projevuje i v tom, že se až 70 procent vyrobených sklenic a váz promění ve střepy a opět roztaví pro další výrobu.

Jaký je váš umělecký sen?

Vždycky mě lákalo vyrobit jeden kus, unikát, který si koupí konkrétní člověk a má z něho radost. Pracuji ve sklárně, která zaměstnává 320 lidí, takže můj úkol je dělat takové věci, které se budou prodávat, budou sklárnu živit, budou na ně zakázky. Vždycky je ale pro výtvarníka fajn, když má trošku volno a může si vytvořit cokoli, jakýkoli objekt, unikát, dílo, prostě jen tak, kde může ztvárnit svoje názory nebo pocity.

Když něco navrhnete, jste u první výroby na huti?

Ano. Měl by to být standard. Ne vždy výroba probíhá hladce. Občas se stane, že máte přesně rozmyšleno, co chcete dělat. A pak když na tom se skláři pracujete, objeví se nová možnost, jak z toho udělat něco úplně jiného.

Vznikl nějaký váš kousek přímo na huti?

Určitě. Kolikrát jsme se s klukama domlouvali na vzorování, byli jsme domluvení na barvách, kombinacích, tvarech, ale až pak při procesu jsme zkoušeli další nové způsoby, jak to uchopit, jak tu danou techniku někam posunout.

Podívejte se na rozhovor a záběry ze sklářské hutě:

Čím je pro vás sklo výjimečné?

Svými vlastnostmi. Má nádherou optiku, kterou dřevo, kámen nebo kov nemají. Když si na něm dáte záležet, odmění vás svými nezaměnitelnými optickými vlastnostmi, jako jsou transparence barev, načítání barev nebo kombinace barev. Jsem přesvědčený, že sklo má duši, vidíte dovnitř.

Kde hledáte inspiraci pro svoje návrhy?

Inspiraci pro svoje návrhy hledám všude, nicméně nejzásadnější je pro mě samotné řemeslo, broušení. Občas mě ale něco napadne, třeba když čekám na červené na křižovatce. Dvě hodiny, tři hodiny sedíte v kanceláři, přemýšlíte, musíte vytvořit cenu nebo design nějakého výrobku, kreslíte, papír zmuchláte, vyhodíte, pak jedete zdeptaný domů, a když sedíte v autě, posloucháte hudbu, stojíte na červené, tak vás prostě něco napadne a je to hotové.

Kde vidíte budoucnost českého skla?

Jsem věčný optimista, sklu věřím. Kdybych mu nevěřil, tak bych ve sklářství a se sklem nepracoval. A věřím lidem, kteří sklo dělají, jsou to srdcaři. Sklo je náročná disciplína a myslím si, že máme jedny z nejlepších mistrů na světě. Takže sklo má před sebou velkou budoucnost.

Kam se sklo posune?

Obrovský potenciál je ve skle jako v investici. Jen se to nepropaguje. Český klient na to není zvyklý, v zahraničí investování do skla funguje o trochu více. Jsou země jako Tchaj-wan nebo USA, kde najdete soukromé sběratele, kteří vyhledávají výtvarníky, mají soukromé galerie doma a sbírají díla. U nás to ještě takovou tradici nemá, ale myslím si, že se to změní.

Kdo nakupuje nejvíc skla?

V Moseru převažuje export nad domácím prodejem. Zajímavý trh je Tchaj-wan, kde máme velmi specifické zákazníky, kteří kupují ta nejnáročnější, nejdražší díla od těch nejlepších mistrů. Jsou to buď unikáty, nebo malé limitované série do pěti kusů speciálně vytvořené pro tento trh.

Co Tchajwance tolik láká na skle?

Řemeslo. Tchajwanci jsou národem, který obdivuje řemeslo, práci, šikovnost druhých lidí a jsou ochotní do skla investovat. Nakupují i porcelán a umělecká díla. Hledají symboliku a věci s příběhem. Je to spjaté i s tamní kulturou. Na Tchaj-wanu si uměleckých produktů váží. Jsou k tomu vychovávaní od malička.

Prodává se lépe tradiční design, nebo ten aktuální?

V současnosti je to tak půl na půl, kdy je 50 % ten klasický design, tradiční vzory nápojových souborů, které jsme doposud vyráběli, a 50 % toho současnějšího designu, který vytváříme s výtvarníky. Kdybych to zjednodušil, tak výrobky, které jdou od České republiky na východ, mají spíš klasičtější design, ten aktuálnější směřuje na západ.

Proč má křišťál poměrně vysokou cenu?

Jsou to suroviny, protože používáme ty nejkvalitnější. Pak je to ruční práce. Skláři pracují v partách po třech a nevyrobí tisíc skleniček za hodinu jako stroj. Snažíme se držet maximální kvalitu. Máme zhruba 70 % odpadu, kdy sklář nafouká deset váz, ale vybereme z nich pouze tři. Zbytek se vystřepuje. Musíme ale zaplatit všech deset váz, protože jinak by si sklář nevydělal. A pak tu jsou další nedílné položky. Broušení, rytí, což je velmi náročná a drahá technika.

Co trvá nejkratší dobu vyrobit a co nejdelší?

Nejkratší dobu trvá vyrobit odlivku, skleničku, whiskovku. Na huti to zabere pár minut, broušení je otázkou jednoho dne, musíte ještě připočítat chlazení. Ale co se týká kalíšků Splendid nebo Baroko, které jsou složitě ryté, výroba jednoho trvá až tři týdny. Nejnáročnější kusy, které děláme, jsou mistrovské rytiny. Jen práce rytce na jedné váze trvá dva měsíce. Kompletně celá výroba zabere až tři měsíce.

Může sklo v budoucnosti nahradit jiný materiál?

Myslím si, že riziko, že bychom sklo vyměnili za jiný materiál, nehrozí. Spíš se budou hledat principy a postupy, jak výrobu zlevňovat, aby se fabriky dostaly na čtyři koruny padesát za skleničku. Nebál bych se, že by sklo nějakým způsobem vymizelo nebo ho něco nahradilo, protože přece jenom sklo je dokonalý materiál ve spojení se světlem, takže do architektury se bude pořád používat. Naopak si myslím, že tam výroba poroste. Sklářství nevymizí, sklo má svoje kouzlo a to zůstane.