Kompostovat můžete i v bytě. Návod, jak používat vermikompostér

Třídit plasty, sklo a papír by dnes mělo být už normální, vždyť kontejnery na tříděný odpad jsou doslova za každým rohem. Pokud je využíváte, možná už jste přemýšleli také nad tím, jak se zbavovat bioodpadu, který tvoří i 40 procent odpadu v domácnostech. Lidé s vlastní zahradou to mají jednodušší, ti si můžou založit kompost, ale co obyvatelé činžovních domů a paneláků? Jistě, existují hnědé popelnice, za které si můžete připlatit, ale hlavně se zbavujete možnosti vytvořit si vlastní kvalitní hnojivo.

Svůj bioodpad raději svěřte vermikompostéru. To je kompostér, který obývají kalifornské žížaly, jež jsou na rozdíl od svých českých příbuzných žravější a rychleji se množí. „Říkáme jim parádní domácí mazlíčci, kteří navíc slouží,“ říká Lucie Matoušková Lankašová z projektu Kokoza.cz, který se zabývá propagací kompostování a pěstování ve městě. Podle ní se žížalám bude dobře dařit všude tam, kde se teplota pohybuje mezi 15–20 ºC. Kompostér se vejde do chodby, sklepa i bytu. Žížaly v kompostéru můžete mít přes léto třeba i na balkoně, ale jakmile teplota klesne na 5 °C, je třeba žížaly přemístit, protože by jim byla zima, nejedly by a nemnožily by se. Ztratily by tak vlastně svoji schopnost kompostovat.

Jak kompostování probíhá?

Žížaly jedí rostlinné zbytky, které procházejí trávicí soustavou žížal, stanou se z nich výměšky, jež tvoří vlastní hmotu hnojiva. Přeměna bioodpadu na humus je velmi rychlá. Vzniklé hnojivo lze využít nejen na zahrádku, ale i pro pokojové rostliny nebo do truhlíků za okna.

Vermikompostér má tři hlavní části. Spodní nádobu, ve které se sbírá tekutina, jež vzniká při kompostování, takzvaný warm tea. Ten můžete skladovat a následně využít k hnojení. Je to hnojivo, o kterém přesně víte, jak a z čeho vzniklo. Druhá nádoba je na bioodpad, a když se naplní, tak přidáte další. Nádoby jsou děrované, takže si žížaly prolézají do nádob, jak potřebují.

Kolik vermikompostér stojí?

Žížalové kompostéry seženete již od patnácti set korun. Mohou stát i daleko více, záleží totiž na tom, z jakého jsou materiálu či kolik mají „pater“. Všechny vermikompostéry mají jedno společné – jsou stohovací, takže podle množství bioodpadu můžete přidávat nádoby. Vermikompostér si však můžete vyrobit i sami, například na workshopech, které pořádá Kokoza.

Zapáchá kompostér?

„Je to takové klišé, které o kompostování panuje, ale dobře zavedený kompostér nesmrdí. Je to dané tím, že bioodpad přidáváte postupně a žížaly ho také postupně zpracovávají. Když dodržujete základní zásady kompostování, tak se vám nemůže stát, že toho odpadu bude v kompostéru tolik, že vše najednou začne intenzivně hnít nebo plesnivět,“ vysvětluje Matoušková. Samozřejmě se může stát, že vám v nádobě něco málo zplesniví nebo shnije, ale to během několika málo dnů žížaly zlikvidují. Dřív, než to začne zapáchat a obtěžovat.

Kde sehnat žížaly?

Někteří prodejci vermikompostérů dodají zároveň i žížaly. „Také je možné požádat o násadu v některé z blízkých komunitních zahrad nebo na jiných kompostovacích místech. Jejich mapu najdete na webu kokoza.cz. Násada většinou obsahuje nějaké organické zbytky, takže žížaly mají na začátku co jíst. Bioodpad si tak nemusíte chystat do zásoby,“ směje se Lucie Matoušková.

Jak uvést vermikompostér do provozu?

Hlavně postupně, nejdřív se s ním musíte naučit pracovat. „Vždycky všem říkáme, že nemohou očekávat, že si pořídí vermikompostér a okamžitě začnou kompostovat všechen bioodpad z domácnosti. Je důležité začít od malého množství a až si žížaly zvyknou na nové prostředí, začít přidávat. Žížaly se potom množí podle množství biodpadu, které v tom kompostéru je,“ vysvětluje propagátorka kompostování.

Žížalám přichystáte podestýlku, například kokosová vlákna nebo natrhaný papír. Do toho umístíte násadu a zhruba hrstičku odpadu denně. V okamžiku, kdy se kompostér rozjede, můžete dávat neomezené množství zbytků.

Lucie Kořistová