Kalouse můžete potkat i ve městě. Ale na jaře se stěhuje zpátky do lesa

Kalous ušatý (Asio otus) Zdroj: iStock

Už se vám někdy stalo, že jste se vydali na procházku do městského parku nebo na obhlídku vlastní zahrady a v podvědomí vás pronásledoval neodbytný pocit, že vás někdo sleduje? Je to docela možné a zdaleka se nemuselo jednat o člověka s nekalými úmysly. Možná vás sledoval kalous ušatý. Naše druhá nejhojnější sova tráví zimu v blízkosti lidských příbytků. Přes den většinou sedí docela tiše na větvi vysokého jehličnanu a jenom se dívá.

Pokud máte ve svém okolí nějaký vysoký smrk, borovici nebo jedli, je docela možné, že si tento strom vybral kalous ušatý za tzv. deniště, tedy místo, na kterém kalousi tráví dny, než se k večeru rozletí za sháněním potravy. Sedí tiše, vysoko ve větvích, poblíž kmenu. Přitom pokud víte, co hledat, a jak se orientovat, najdete kalouse docela snadno. Pod jejich oblíbenými stromy totiž najdete neklamné známky jejich působení. Nepřehlédnutelné je nejen velké množství typicky ptačích výkalů, ale také vývržků. Sovy totiž nedokážou strávit srst, peří a kosti své kořisti, a tak tyto zbytky dvakrát denně vyzvrátí v podobě malých válečků, tedy vývržků. Pokud si právě teď říkáte, že se musíte po kalousích deništích podívat, vycházku moc neodkládejte. Asi v polovině března se kalousi stěhují na letní pobyt, do lesů.

Kalous ušatý (Asio otus) Zdroj: iStock

Ještě než opustí kalousi svá zimní stanoviště, začínají se ozývat svým temným houkáním. V lednu nebo v únoru začínají tokat, během března se přesunují do lesů, aby tam obsadili stará hnízda krkavcovitých ptáků a dravců, a nakladli do nich svá vejce. Samice klade 3–7 bílých vajec, na kterých sedí sama po dobu 27–28 dnů. Samec pro ni zatím shání potravu, později i pro vylíhlá mláďata. Samice se obvykle od hnízda příliš nevzdaluje.

Kalous ušatý (Asio otus)

Středně velké sovy z čeledi puštíkovitých mají hnědo- černobéžové zbarvení peří a charakteristicky prodloužená pera na hlavě, která sice připomínají ušní boltce, ale jsou to pouze pera. Zbarvení kalousů připomíná kůru jehličnatých stromů, proto se jim tak lehce daří zůstat skryti našim pohledům a zdánlivá ouška jsou jinde než uši skutečné. Ty mají kalousi po stranách hlavy. Levé ucho má kalous výše a pravé výrazně níže posazené.

Kalous ušatý (Asio otus) Zdroj: iStock

Kalousi ušatí jsou zdatní lovci

Zrak mají kalousi velmi dobrý, ale pouze do dálky, zato i ve tmě. Na blízko vidí docela špatně. Svou kořist však vidí na velkou vzdálenost velmi dobře. K lovení jim slouží i silné drápy a zahnutý zobák. Kalousi se živí především drobnými hlodavci. Občas uloví i netopýra, krtka nebo menšího ptáka či žábu, ale i hmyz.

Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kalous_u%C5%A1at%C3%BD; https://www.abicko.cz/clanek/precti-si-priroda/28547/operenci-kolem-nas-4-kalous-usaty.html