Kuchyně

11. března 2017 06:13

Markéta Zídková

Pravý versus umělý kámen aneb Jak si vybrat kamennou pracovní desku do kuchyně

I u pracovní kuchyňské desky je přírodní materiál lepší než jakékoli náhražky. Konglomerovaný ("umělý") kámen nicméně kameni konkuruje mechanickými vlastnostmi, cenou i snazším opracováním. A protože je z 90 % z kamene, vlastně není umělý.

Porovnejme si vlastnosti dvou lepších materiálů pro pracovní desky v kuchyni, než je všudypřítomná nasákavá dřevotříska s fólií.

Kámen

Kamenné pracovní desky jsou hygienické, neobrušují se a snesou i nápor čepele. Lze na nich tedy hníst těsto, naklepávat řízky nebo krájet cibuli. Kromě toho kámen – na rozdíl od ostatních materiálů s výjimkou oceli – vzdoruje vysokým teplotám a lze na něj stavět rozpálené pánve a horké hrnce. Výhodou kamenných desek je i jejich nadčasový vzhled.

Ne každý druh je ale do kuchyně vhodný. Mramor je porézní a hrozí jeho zabarvení. Žula je na tom lépe. Vlastnosti kamene předurčuje i jeho povrchová úprava. Leštěný kámen se vůbec nejsnáze otírá, ale zas na dotyk nejvíce studí a také na něm jsou vidět otisky. Řešením je matný povrch, jaký má např. tzv. pálená žula. Na zdrsněném kameni odpadá potíž s otisky a na dotyk také zbytečně nestudí. Nevýhodou kamenné desky je nutnost ji asi jednou za půl roku impregnovat. Ochranná vrstva nepropustí kyseliny a oleje do kamene.

Žulová deska stojí zhruba 8000 Kč za metr běžné šířky 600 mm, přičemž dražší jsou jakékoli její úpravy.

Kámen v kostce+ autentický přírodní materiál+ odolává vysokým teplotám+ nevyjde z módy

- některé druhy mají porézní povrch a vyžadují ochranný film- vyšší cena

Desky z umělého kamene

Výhodou těchto desek je nižší cena ve srovnání s kamenem a velký výběr barevných provedení i struktur. Desky z tzv. konglomerovaného kamene se vyrábějí z křemene nebo žuly a zrcadlových granulátů v kombinaci s pigmentem a polyesterovou pryskyřicí. Kompozit je téměř nenasákavý a poměrně dobře odolává chemikáliím. Může být výrazně lesklý nebo mít takzvaný podlesk. Stejně jako kámen, i umělý kámen může mít sametově matnou povrchovou úpravu. Podobně jako u granitových dřezů, i mezi deskami z umělého kamene jsou velké rozdíly v kvalitě. Určující je obsah kamene v materiálu, který by měl přesahovat 90 % objemu.

Umělý kámen má různé obchodní názvy – může jít o Corian, Hi-Macs, Kerrock nebo Silgranit a další. Vyrábí se z nadrceného barevného kameniva a pryskyřice, která vše spojí. Výsledkem je neporézní hygienický materiál, který je tvrdý, pevný a nenasakuje žádné tekutiny. Výhodou desek z umělého kamene je i to, že při jejich spojování nevznikají spáry.

Zvláště kvalitní jsou křemenové kompozitní desky. Křemen je totiž jedním z nejtvrdších nerostů hned po diamantu. Výrobci do křemenových nebo žulových kompozitů přidávají i barvivo a sklo, čímž docilují rozmanitých efektů. Na rozdíl od kamenných desek ty z umělého kamene neodolávají vysokým teplotám (pod rozpálenou pánví hrozí změnou zbarvení). Kvalitní umělý kámen s vysokým obsahem kamene nicméně dobře vzdoruje nožům a lze na něm krájet bez toho, aby se poškrábal.

Desky z umělého kamene jsou o polovinu levnější než žula nebo mramor, vypadají ale podobně a mají i dobré mechanické vlastnosti. Případné škrábance lze snadno zabrousit a přeleštit.

Umělý kámen+ nenasákavý+ nevyžaduje údržbu+ spoje dílů beze spár+ oproti žule poloviční cena+ nepoškrábe se a i kdyby, lze poškození rozleštit

- pod rozpáleným hrncem snadno změní barvu

(dah)

Mohlo by vás zajímat:


Přečtěte si také