Pavla měla v životě smůlu, během půl roku jí zemřeli rodiče i manžel

redakce Prima Zoom
25. března 2022
Pavla Vodvářková za sebou má hodně dramatický život. Rodina má podle ní smůlu dlouhé roky, ale zároveň kolem sebe má i lidi, s nimiž je jí dobře. Třeba s vnučkou Eliškou.
reklama

Babička je člověk se srdcem na dlani, má jasno Eliška, vnučka, která Pavlu přihlásila do pořadu Jak se staví sen. Výsledkem byla rekonstrukce bytu, o které se ženě ani nesnilo – přála si hlavně opravit koupelnu, získala moderní kuchyň a stylový obývák.

A k tomu pocit, že i na ni se konečně usmálo štěstí, protože toho se jí v životě zrovna nedostávalo. Myslí si dokonce, že smůlu má prostě v genech. Rodinné neštěstí začalo už za druhé světové války, kdy oba její rodiče – tehdy se ještě neznali – skončili v nacistických koncentračních táborech.

Potkali se na konci války na pochodu smrti, kam vyčerpané vězně vyhánělo prohrávající německé vojsko. Předtím byla Pavlina maminka v Osvětimi, kde na ní doktor Mengele prováděl svoje nelidské  pokusy. Tatínek za sabotáže skončil v Buchenwaldu.

Měli spolu tři děti, přičemž Pavlin bratr v roce 1978 emigroval do Švédska. Pavla se později starala o nemocné rodiče. Maminka i tatínek později krátce po sobě zemřeli na plicní embolii a pár měsíců po nich, v létě 1989, navždy selhalo srdce Pavlinu manželovi. Tehdy jsem se ponořila do práce a nesnášela jsem víkendy, vzpomíná na těžké období Pavla, která sama vychovala dvě děti, syna a dceru.

Od syna má tři vnoučata a od dcery další dvě. A dokonce i jednoho pravnoučka. Syn, když se rozvedl, tak bydlel nějaký čas u paní Pavly. Děti zůstaly u snachy.

Pavla pracovala celý život v administrativě ve slévárně, teď je v důchodu. Snaží se být soběstačná, ale má bolesti zad, s páteří byla před rokem a půl i na operaci. Nosit těžké věci, vysávat a umývat nádobí jí pomáhá vnučka Eliška.

Nerada dávám najevo emoce

S Eliškou k sobě mají blízko, nejblíže ze všech pěti vnoučat, už proto, že Pavla mladou ženu v podstatě vychovávala od doby, kdy se zásadně nepohodla se svou matkou a začala bydlet u ní. Dnes třiadvacetiletá Eliška žije u přítele, ale babičce chodí domů stále pomáhat a tráví u ní hodně času.

Když zjistila, že babička skutečně získala proměnu bytu, nedala mladá dáma trochu překvapivě najevo skoro žádné emoce. Když mám radost, jsem zamlklá. Kdysi jsem to dřív nějak projevovala, bylo mi pak ublíženo, vysvětlila.

MImochodem, Eliščin přítel je o hodně starší než ona. Vždycky si vybírám starší partnery, mám dojem, že mladí kluci netuší, o čem život je, vysvětluje. S babičkou se umí navzájem i poškádlit, Pavla vnučce říká, že ji občas zlobí, Eliška to vysvětluje tím, že je ještě v pubertě. Jsem takové přerostlé tele, prohlásila o sobě a dodala, že nevycválaná je po tátovi. Toho má podle svých slov radši než matku, ale babičku má ze všech nejradši.

Eliška ráda čte a poslouchá hudbu. Babička s oblibou luští křížovky, dívá se na televizi – především na dokumenty o zvířatech a samozřejmě na pořad Jak se staví sen – a také ji baví číst romantické příběhy. Navíc miluje vaření a pečení. Z květin se jí nejvíce líbí orchideje.

Sílejte článek
Zobrazit komentáře ke článku
Štítky: Jak se staví senŠvédskomanželéJosef MengeleDruhá světová válkaAuschwitz (Osvětim)Koncentrační tábor Buchenwald