Kočky mňoukají, aby člověka donutily dát jim jídlo.

Zažil to nejspíš každý majitel koček. Vrátil se odkudsi později, než se jeho zvířeti zdálo vhodné, a dočkal se velmi hlasitého kritického mňoukání. Skoro by se dalo říci, že dostal vynadáno. A přesně takhle to s mňoukáním je. Kočky ho používají jako způsob komunikace s člověkem, často jím dávají najevo právě svou nespokojenost. Samy se mezi sebou domlouvají jinak.

Kdysi dávno se kočky vyvinuly jako vyloženě samotářská zvířata. Raději žily a lovily o samotě, nedávaly přednost smečkám na rozdíl například od předků dnešních psů. Kočky tak měly jen minimum příležitostí k interakcím s ostatními příslušníky svého druhu. Výjimkou byl vztah mezi samicí a koťaty. Na mláďata dospělé kočky mňoukaly a dělají to dodnes, stejně jako koťata mňoukají na svoje matky. Ovšem kočky jako takové mezi sebou mňoukáním nekomunikují. Ovšem mňoukají, jakmile dojde na člověka. Jedním z vysvětlení takové vokalizace je, že kočka vnímá lidi jako pečovatele a komunikuje s nimi způsobem, jímž se kdysi dorozumívala se svou matkou.

Nenechte si ujít: Nejčastější mýty o kočkách: Kde se vzala pověra, že černá kočka nosí smůlu?

Kočky se domestikovaly samy

Kočky se s člověkem poprvé setkaly pravděpodobně před deseti tisíci lety, když si lidé začali zakládat trvalá sídla, v nichž samozřejmě skladovali zásoby. To lákalo hlodavce a za nimi se začaly stahovat kočky hledající kořist. Pokud se nebály přežívat v blízkosti lidí, mohly se těšit ze stálého přísunu potravy. Postupem času začalo mezi kočkami a lidmi vznikat stále pouto. Zajímavé je, že na rozdíl od psů, které lidé chovali pro specifické vlastnosti - chtěli po nich třeba hlídání, kočky se v podstatě domestikovaly samy, jak dokládá třeba tato studie.

Je samozřejmé, že šlo zejména o kočky, které byly méně bojácné. Ty, které se bály, se k lidským obydlím neodvážily. Kočky žijící v blízkosti lidí měly díky množství potravy větší šanci přežít a rozmnožit se, takže nakonec kočky s takovou povahou v kočičí rase převážily.

Jak taková domestikace probíhala, trochu osvětlují některé vědecké experimenty. V minulém století probíhaly pokusy podobným způsobem ochočit stříbrné lišky, vědci cíleně množili ty, které byly méně bojácné a agresivní vůči lidem. Během několika generací se tato zvířata stala učenlivějšími a přátelštějšími, změnilo se také například postavení jejich uší a ocasu. A změnily se i jejich hlasové projevy - agresivní štěkání připomínající spíše kašel se změnilo na zvuk trochu připomínající lidský smích. Experimenty prokázaly, že chov za účelem ochočení může vést k řadě změn ve vzhledu a chování zvířat a to už během několika desetiletí, v přírodě by to přitom mohlo trvat až tisíce let.

Vyplatí se vědět: Mluvíte se psem nebo kočkou? Může to vypadat divně, ale svědčí to o vaší inteligenci

Mňoukání, které připomíná pláč

Kočky se každopádně od doby, kdy žily jako divoká zvířata v Africe, změnily. Mají menší mozky a pestřejší zbarvení srsti. A stejně jako stříbrné lišky i ony přizpůsobily svou vokalizaci lidem, i když jim to trvalo mnohem delší dobu. Ovšem udělaly to hodně mazaně. Naučily se využívat lidské vnímavosti na pláč novorozenců a nejmenších kojenců, která je nezbytná vzhledem k tomu, že lidská mláďata jsou zcela závislá na svých rodičích.

Studie z roku 2009, kterou provedla specialistka na chování zvířat Karen McCombo spolu se svým týmem, tuto adaptaci dokládá. Lidští účastníci studie poslouchali dva typy mňoukání. Jedním kočky dávaly najevo, že by si daly něco k jídlu, druhé bylo běžné mňoukání, kterým se kočky přece jen občas projeví. Majitelé koček i ti, kdo je doma neměli, hodnotili mňoukání spojené s tím, že kočka něco vyžaduje, jako naléhavé a ne moc příjemné. Následná akustická analýza odhalila v tomto naléhavém předení vysokofrekvenční složku, připomínající pláč nejmenších dětí. Z toho je zjevné, že využívá naši vrozenou citlivost na zvuk, kterou dává malé dítě najevo, že je v nouzi, což lze jen těžko oslyšet.

Koťata se učí mňoukat na lidi od svých matek Zdroj: iStock

Mimochodem, lidé se chovají do jisté míry podobně jako kočky. Když mluvíme na malé děti, používáme cosi jako řeč přizpůsobenou jejich věku - používáme vyšší tón, přehnanou artikulaci a zjednodušený jazyk. Takové hlasové projevy mají větší šanci kojence zaujmout a zároveň pomáhají s jeho vývojem. Velmi podobným způsobem často mluvíme i na domácí mazlíčky, přičemž zrovna kočky na tuto řeč docela reagují, jak ukazuje nedávný výzkum. Studie z roku 2022, kterou s kolegy provedla francouzská vědkyně Charlotte de Mouzon z univerzity v Nanterre, zjistila, že kočky dokáží rozlišovat mezi řečí adresovanou jim a řečí adresovanou třeba ostatním členům rodiny. Náš způsob, jakým na kočky obvykle mluvíme, tak posiluje pouto připomínající vztah zvířecí matky a kotěte.

Kočky mňoukají, aby člověka donutily se o ně starat

Psi se vyvíjeli jinak, ale také jejich štěkání za tisíce let domestikace prodělalo vývoj. Ve srovnání s předky štěkají více způsoby, což rovněž slouží k efektivní komunikaci s lidmi, přičemž lidé i ve vztahu s nimi používají řeč připomínající promluvu k dětem. Ale kočky to dotáhly dál. V podstatě nás svým mňoukáním pobízejí, abychom se o ně starali a nutí nás dát jim další kapsičku, protože jinak bychom mohli mít pocit, že jim nevěnujeme dost péče. Stejné mňoukání mohou navíc používat třeba v noci, když se budou chtít dostat třeba do naší ložnice nebo naopak odněkud pustit ven.

Zdroje: theconversation.com; livescience.com/; .rte.ie