Nejčastější mýty o kočkách: Kde se vzaly pověry, že černá kočka nosí smůlu nebo má devět životů
Kočky patří k lidem tisíce let. V průběhu času byly nejprve uctívány a považovány za posvátné, poté nenáviděny, vybíjeny a označovány za ďábelská stvoření, aby nakonec byly opět rehabilitovány a postupně se staly milovanými domácími mazlíčky. Mýty, které se s kočkami po staletí pojily, přetrvaly a tradují se dál. Kde se vzaly pověry, že černá kočka nosí smůlu, zvláště pokud nám přeběhne přes cestu, a že má devět životů? Nebo proč má řada z nás stále zažité, že kočka má pít mléko?
Ve starém Egyptě byly kočky považovány za posvátná zvířata a uctívány. Dokonce byly vyobrazovány i na hrobkách faraonů a někteří faraoni s nimi byli i pohřbíváni. „O začlenění koček do běžného života lidí se postarali především zemědělci. Ti totiž na polích a ve stodolách potřebovali uchránit úrodu před hlodavci a dalšími škůdci, a právě o to se jim staraly kočky, které hlodavce dovedly vyhubit. Ve středověku pak byly kočky, zejména ty černé, považované za ďábelská stvoření a ve velkém vybíjeny nebo upalovány společně s čarodějnicemi. Následný mor byl pak daní za hromadné vybíjení koček, protože přemnožení hlodavci mor šířili. Až poté se kočkám dostalo postupné rehabilitace, zejména pak v 17. a 18. století,“ vypráví specialista na krmiva Jan Andres. Tento trend vydržel až do dnešní doby, kdy se z klasických venkovních koček, které měla rodina pouze u obydlí, stali domácí mazlíčci se všemi výhodami.
Zřejmě nejrozšířenější mýtus, který se o kočkách dodnes traduje, je ten, že černá kočka, která nám přeběhne přes cestu, přinese neštěstí. Zdroj: Partner in Pet Food
Zřejmě nejrozšířenější mýtus, který se o kočkách dodnes traduje, je ten, že černá kočka, která nám přeběhne přes cestu, přinese neštěstí. Zdroj: Partner in Pet Food
1. mýtus: Černá kočka přes cestu nosí smůlu
Zřejmě vůbec nejrozšířenější mýtus, který se o kočkách dodnes traduje, je ten, že černá kočka, která nám přeběhne přes cestu, přinese neštěstí.
Jedná se o lidovou povídačku, která má kořeny ve středověku. Černé kočky byly totiž spojované s čarodějnicemi a považované za ďábelská stvoření. Byly ve velkém zabíjeny nebo upalovány na hranici společně s čarodějnicemi. I když pak byly černé kočky rehabilitovány, své špatné pověsti se nikdy úplně nezbavily a lidé věřili, že přinášejí smůlu. Není ale třeba se jich obávat stejně jako se hroutit, pokud nám přeběhnou přes cestu, nebo žít ve strachu, že nás potká neštěstí nebo úmrtí blízkého, jak se říkalo. Ačkoliv hony na čarodějnice již patří do dávné minulosti, černé kočky u nás stále patří k nejméně oblíbeným kočičím mazlíčkům.
Ale jiný kraj, jiný mrav – ve staré Anglii byly naopak velmi oblíbené, protože tam lidé věřili, že právě černá kočka nosí štěstí a věští šťastný návrat domů. Proto je měly doma ženy mořeplavců, a dokonce si je hýčkali námořníci na lodích, protože věřili, že je ochrání před vším zlým. Také Japonci věří, že černé kočky přinášejí do domu štěstí.
2. mýtus: Kočky mají pít mléko
Velmi častý je mýtus, že kočka miluje mléko a má mít vždy plnou misku. Proč se tak hojně rozšířil, je otázkou. Možná za to mohou pohádky a pohádkové knížky, které kočky vyobrazují s miskou mléka podobně jako ježka, který si na svých bodlinkách zase nese jablko. Faktem ale zůstává, že mléko pro kočky není vhodné.
„Je sice pravda, že málokterá kočka mlékem pohrdne, avšak radost bude mít jen do té doby, než se u ní objeví zvracení nebo průjem. Především běžné kravské mléko není pro kočky vůbec vhodné, protože obsahuje vysoké hladiny kravské laktózy a právě na její trávení nemá kočka uzpůsobený trávicí trakt a patřičné enzymy. Může jí tak spíše uškodit než dodat vápník a živiny, běžně kočkám způsobuje například průjmy nebo žaludeční těžkosti,“ vysvětluje Jan Andres a dodává, že pokud přesto chceme dopřát kočce mléko, měli bychom volit speciální mléko určené pro kočky, které se vyznačuje nízkou mírou laktózy a více odpovídá mateřskému kočičímu mléku. Velkým omylem rovněž je myslet si, že kočka potřebuje mlékem zapít své krmivo. K tomu slouží pouze voda, mléko totiž není pro kočku pití, ale jídlo.
3. mýtus: Kočka má devět životů
Další rozšířená pověra, která se od pradávna s kočkami pojí, říká, že kočka má devět životů. I tato patří spíše mezi lidové povídačky.
Kočka je obratná, pružná, agilní, nedělá jí většinou problém skákat ze stromu na strom, nebojí se výšek a umí dobře padat, což ale nevylučuje skutečnost, že pokud kočička vážně onemocní, popřípadě má vážný úraz, může skutečně zemřít, ačkoli by reálně ještě dalších osm životů nevyčerpala. Je proto třeba o kočky pečovat, zajistit jim bezpečí a nebrat jejich úrazy na lehkou váhu.
„Mýtus o devíti kočičích životech vychází pradvěpodobně z té nejstarší historie, posvátnosti a mystičnosti kočky. Číslo 9 není totiž náhodně zvolené, ale je rovněž mystické. 9 proto, že 3 životy měla mít kočka na hraní, další 3 pro případ, že se zatoulá a hledá cestu k domovu, a poslední 3 jí ještě zbydou. Pověru o kočičích životech v pozdější době umocňoval ještě fakt, že kočka se dovede takzvaně ze všeho vylízat, čímž byly myšleny především rány a šrámy z kočičích bojů nebo drobnějších pádů. Kočičí sliny totiž obsahují speciální enzymy, které mají hojivé účinky. Kočka si tak sice řadu problémů dovede vyřešit sama, ale rozhodně je třeba nespoléhat na jejích pomyslných devět životů,“ vysvětluje J. Anders.
Jeden z novějších mýtů vychází z domněnky, že kočky se živí lovem myší, a dovedou si tak jídlo obstarat samy. Zdroj: iStock
Jeden z novějších mýtů vychází z domněnky, že kočky se živí lovem myší, a dovedou si tak jídlo obstarat samy. Zdroj: iStock
4. mýtus: Kočky chytají myši pro obživu
Jeden z nejnovějších mýtů vychází z domněnky, že kočky se živí lovem myší, a dovedou si tak jídlo obstarat samy. V minulosti, kdy kočky byly spíše venkovní a vyskytovaly se u našich obydlí, to tak většinou bylo, dnes už se ale doba a chov koček posunuly výrazně dál.
Pomineme-li kočky chované v bytě, které se ven nedostanou, tak ani kočky, které máme u domů, se většinou lovem myší neživí. Běžně totiž mají svoji pravidelnou stravu, a nemají tak potřebu lovit myši kvůli obživě. Řada koček tak sice myš uloví, protože živá pobíhající myš cílí na jejich základní pudy šelmy, ale většinou je myš baví, jen dokud se hýbe. V okamžiku usmrcení se pro ně myš stává nezajímavou, případně nám ji jako trofej přinesou na práh domu. Jen minimum koček myš pak skutečně i sní.
„Ale i v případě, že máme kočku, která myši loví a konzumuje, není vhodné se na tuto stravu spoléhat. Vždy je třeba kočce zajistit běžný stravovací režim, ideálně granule a kapsičky, tedy mix suchého a takzvaně mokrého krmiva, ze kterého přijme i potřebné tekutiny. Většinou je takové krmivo obohaceno například i o aminokyseliny, vitaminy, minerály nebo superpotraviny, které kočce dodávají vše potřebné a podporují její imunitu, zdraví močových cest nebo trávení,“ doporučuje Jan Andres a dodává, že konzumace myší zdravé kočce neuškodí, ale může od myši získat i nejrůznější parazity. Pokud tedy naše kočka chodí ven na lov, je třeba myslet na speciální očkování právě proti těmto parazitům a na pravidelné odčervování.
Zdroje: specialista na krmiva Jan Andres, kittenswhiskers.com, funmeows.com
Autor článku
