21. února 2026 08:40
Ema BártováMončičák, tatrovka, fotbálek a palandy. Takhle kdysi vypadaly dětské pokojíčky
Mončičák byl v osmdesárých letech k mání v různých barvách Zdroj: Retro Muzeum Praha
Některé z těchto hraček se vyrábějí dodnes, třeba plastová Tatra určená zejména na písek Zdroj: Retro Muzeum Praha
Stolní fotbálek třeba pod stromečkem potěšil Zdroj: Retro Muzeum Praha
Zřejmě nejběžnější typ dětské palandy, který byl před rokem 1989 k mání Zdroj: Retro Muzeum Praha
K vybavení dětského pokojíčku patříval i látkový domek na hraní Zdroj: Retro Muzeum Praha
Těmto panenkám se říkalo chodičky. Ne, že by snad uměly chodit, ale dokázaly stát. Zdroj: Retro Muzeum Praha
Standardní výbavou byl nábytek z dřevotřísky v hnědobéžové barvě Zdroj: Retro Muzeum Praha
Tyto mléčmé výrobky se snídaly nebo svačily odpoledne po škole Zdroj: Retro Muzeum Praha
Oblíbené byly mechanické pastelky Zdroj: Retro Muzeum Praha
Slabikář z osmdesátých let Zdroj: Retro Muzeum Praha
Po slabikáři se mohl malý čtenář pustit do čítanky Zdroj: Retro Muzeum Praha
Lego se koupit nedalo, populární ale byla i česká kovová stavebnice Merkur Zdroj: Retro Muzeum Praha
Další oblíbená stavebnice tuzemské provenience Zdroj: Retro Muzeum Praha
Velice rozšířená byla plastová autíčka všeho druhu Zdroj: Retro Muzeum Praha
Často šlo o modely existujích aut Zdroj: Retro Muzeum Praha
Některé z těchto hraček se vyrábějí dodnes, například ty kovové natahovací na klíček Zdroj: Retro Muzeum Praha
V osmdesátých letech se leckde v pokojíčcích objevil i dres na spartakiádu Zdroj: Retro Muzeum Praha
Domino ve tvaru berušek se nehrálo moc dobře Zdroj: Retro Muzeum Praha
Model slavné Tatry z ralley do Dakaru Zdroj: Retro Muzeum Praha
Mončičák byl v osmdesárých letech k mání v různých barvách Zdroj: Retro Muzeum Praha
Některé z těchto hraček se vyrábějí dodnes, třeba plastová Tatra určená zejména na písek Zdroj: Retro Muzeum Praha
Stolní fotbálek třeba pod stromečkem potěšil Zdroj: Retro Muzeum Praha
Zřejmě nejběžnější typ dětské palandy, který byl před rokem 1989 k mání Zdroj: Retro Muzeum Praha
K vybavení dětského pokojíčku patříval i látkový domek na hraní Zdroj: Retro Muzeum Praha
Těmto panenkám se říkalo chodičky. Ne, že by snad uměly chodit, ale dokázaly stát. Zdroj: Retro Muzeum Praha
Standardní výbavou byl nábytek z dřevotřísky v hnědobéžové barvě Zdroj: Retro Muzeum Praha
Tyto mléčmé výrobky se snídaly nebo svačily odpoledne po škole Zdroj: Retro Muzeum Praha
Oblíbené byly mechanické pastelky Zdroj: Retro Muzeum Praha
Slabikář z osmdesátých let Zdroj: Retro Muzeum Praha
Po slabikáři se mohl malý čtenář pustit do čítanky Zdroj: Retro Muzeum Praha
Lego se koupit nedalo, populární ale byla i česká kovová stavebnice Merkur Zdroj: Retro Muzeum Praha
Další oblíbená stavebnice tuzemské provenience Zdroj: Retro Muzeum Praha
Velice rozšířená byla plastová autíčka všeho druhu Zdroj: Retro Muzeum Praha
Často šlo o modely existujích aut Zdroj: Retro Muzeum Praha
Některé z těchto hraček se vyrábějí dodnes, například ty kovové natahovací na klíček Zdroj: Retro Muzeum Praha
V osmdesátých letech se leckde v pokojíčcích objevil i dres na spartakiádu Zdroj: Retro Muzeum Praha
Domino ve tvaru berušek se nehrálo moc dobře Zdroj: Retro Muzeum Praha
Model slavné Tatry z ralley do Dakaru Zdroj: Retro Muzeum Praha
Stejné hračky, stejné postele, stejné psací stoly. I dneska jsou si dětské pokojíčky podobné, ale rozhodně ne tolik, jako tomu bylo kdysi. Před rokem 1989 byl výběr všeho mnohem menší než dnes.
Mezi hračkami vždycky existují nějaké hity, po kterých děti touží víc než po jiných. Dnes k tomu do velké míry přispívá reklama včetně té influencerské na sociálních sítích, ale populární výrobky, které museli mít všichni, existovaly i před desítkami let.
Nenechte si ujít: Karafiáty slaví comeback. Proč se vracíme ke květinám, které jsme po roce 1989 odmítli?
Mončičáci
Příkladem budiž mončičák, roztomilejší předchůdce některých dnes oblíbených postaviček. Do socialistického Československa se tahle původně japonská hračka ze sedmdesátých let dostala se zpožděním v druhé půlce osmdesátých let přes západní Evropu. Musela se trochu shánět, ale dala se koupit v běžné obchodní síti.
Elektronická hra Nu pogodi
Původně z Japonska pocházel rovněž další hit, kterým byla elektronická hra Nu pogodi s vlkem a zajícem, případně její varianta se slepicemi a sběrem vajíček. Dovážela se ze Sovětského svazu, ovšem šlo o kopírku původně japonské přenosné elektroniky.
Stavebnice Merkur
S oblíbeným legem si mohl hrát jen ten, k němuž se nějakou cestou dostalo třeba od příbuzných v zahraničí. Většině dětí musela stačit nějaká jeho více či méně funkční napodobenina například z Polska. Hodně oblíbený byl československý Merkur, kovová stavebnice fungující na úplně jiném principu, se spoustou šroubků a matiček, která se ostatně vyrábí dodnes.
Mohlo by vás zajímat: Obložené chlebíčky za socialismu: Jaké byly nejoblíbenější?
Panenky a auta
Tak jako se tu nedalo koupit lego, k mání nebyly ani proslulé panenky Barbie, s výjimkou ne moc kvalitních kopií, které si lidé vozili z dovolené v Jugoslávii. Mezi panenkami tak hrály prim ty napodobující miminka a pak takzvané chodičky, panenky, které představovaly o něco starší děti a většinou měly i delší vlasy, které se s trochou námahy daly i česat. Chodit, navzdory svému názvu, neuměly, ale dokázaly stát.
Menší děti milovaly plastovou oranžovou tatru, kterou se dal převážet písek, ale na jejíž korbu se vešlo i středně urostlé batole a děti se tak mohly vozit navzájem. Starší děti se dokázaly zabavit se stolním fotbalem, hokejem nebo autodráhou, která ale byla dost nedostatkovým zbožím.
Zvláštní kategorií byly natahovací plechové hračky na klíček, hrát se s nimi vlastně moc nedalo, ale zřejmě i jejich nadčasovost přispěla k tomu, že se vyrábí dodneška.
Kdo měl céčka, měl velké štěstí. Původně přitom šlo o variantu korálkového závěsu Zdroj: Retro Muzeum Praha
Kdo měl céčka, měl velké štěstí. Původně přitom šlo o variantu korálkového závěsu Zdroj: Retro Muzeum Praha
Dětské pokojíčky
Pokud jde o nábytek, ten byl v podstatě všude stejný. Dětské pokojíčky se vybavovaly typizovanou produkcí z národních podniků, mnohdy v nich končil také nábytek, pro který už se jinde v domácnosti nenašlo uplatnění. Každopádně, všemu vévodila hnědobéžová barva dřevotřísky. Zatímco některý dýhovaný nábytek ze šedesátých či ještě z počátku sedmdesátých let slaví po právu comeback, k tomu těžkopádnému z let pozdějších už se nikdo vracet nechce.
Autor článku
