Přesný původ karafiátů není znám, ale pěstovali je už staří Řekové a Římané. Od těchto dob se rozšířil po celém světě a pěstují se tři hlavní typy karafiátů. Velkokvěté, známé především z květinářství a pěstované ve sklenících, trsové karafiáty, které jsou také v nabídce obchodů, ale pěstují se i na zahradách, a karafiáty trpasličí, vhodné do truhlíků i na skalky.
Chtělo by se říci, chudák karafiát! To má za to, že se tak skvěle přizpůsobil všem požadavkům na univerzální a trvanlivou květinu. Tři rudé karafiáty s kouskem asparágusu, zabalené v celofánu, byly nejprodávanějším artiklem ve všech květinářstvích předlistopadové éry. Paradoxem přitom je, že o bohatý sortiment vyšlechtěných karafiátů se zasloužili pěstitelé především v USA a říkalo se mu americký karafiát. Karafiáty se v té době pěstovaly i u nás, ve sklenících po celé republice. I fakt, že naši pěstitelé dokázali vyprodukovat statisíce karafiátových květů nepřetržitě během celého roku, k jejich tehdejší oblibě přispěl. Byly levné a snadno dostupné.
Ale co naplat, původně oblíbené rudé karafiáty, jako symbol prolité krve dělníků, upadly po roce 1989 v nemilost a nikdo je nechtěl kupovat. Ostatní barvy jako růžová, bílá, žlutá, oranžová, nebo dokonce žíhané varianty na tom byly o trochu lépe, ale v prvních porevolučních letech nebyl moc zájem ani o ně. Obrovské skleníky s karafiáty se zrušily, o karafiáty nikdo nestál. Původně oblíbený Mezinárodní den žen, při jehož příležitosti snad každá žena dříve dostávala kytičku karafiátů, se přestal slavit. Přinést ženě kytici karafiátů se v té době považovalo snad přímo za neúctu a prohřešek proti bontonu. Nad osudem karafiátů se u nás začala stahovat mračna…
Postupem času jsme karafiátům opět začali přicházet na chuť a v současné době opět patří spolu s růžemi mezi nejčastěji kupované květiny. Zasloužily se o to především nové odrůdy, kterým se prostě nedalo odolat, ale i mladá generace, která si už karafiáty nespojuje s předlistopadovým obdobím, ale oceňuje především jejich barevnou variabilitu a trvanlivost. Jen málokterá květina vydrží tak dlouho bez vody, ale i ve vodě, ve váze. Karafiáty jsou také výjimkou mezi ostatními květinami z květinářství. Zachovávají si výraznou vůni, což se o většině ostatních květin z velkopěstíren bohužel říci nedá.
Velkopěstitele karafiátů už u nás bohužel nenajdete. Karafiáty se, jako většina ostatních květin, dovážejí z holandské květinové burzy, kam je dodávají hlavně pěstitelé z Kolumbie, která je největší producentem karafiátů na světě. Kromě toho na pultech květinářství najdete karafiáty z Itálie, Španělska a Turecka. Na cestu se karafiáty zchlazují, ošetřují proti odvodnění a balí do papírových krabic. Původně u nás pěstované květiny tedy musí urazit dlouhou trasu přes celou zeměkouli, která trvá 5–7 dní, než si je můžeme koupit a přinést domů.
Pokud je to nutné, zvládnou karafiáty i celodenní aranžmá na sucho, ale ve váze s vodou vydrží dokonce až 3 týdny.
Karafiáty před vložením do vázy s vodou nově seřízněte, asi o 2–3 cm a odstraňte všechny spodní listy, na které by dosahovala voda. Karafiáty by neměly stát hned vedle mísy s ovocem, ze kterého se při pokračujícím dozrávání uvolňuje ethylen, na který jsou tyto květiny velmi citlivé. Vázu umístěte alespoň na noc do nejchladnějšího pokoje nebo na chodbu a každý druhý den vyměňte květinám vodu.
Text: Simona Bauer
