Denivky: Nenáročné trvalky, které si mnozí pletou s liliemi

Denivka (Hemerocallis)

Denivku pěstovali již staří Řekové a pojmenovali ji jako krásku, která kvete jen jeden den (heméra – den, kállos – krása). Odtud pramení její latinské jméno, Hemerocallis a vlastně i jméno české, denivka. Mohlo by se zdát, že si denivku ani neužijeme, když kvete pouze jeden den, ale opak je pravda. Denivka nasazuje velké množství květů, a tak je ve skutečnosti krásná po několik týdnů.

Denivky si mnozí lidé pletou s liliemi, jejich květ je velmi podobný, šestičetný kalich, na vysokém stvolu. Na druhou stranu denivky patří do čeledi liliovité a královská lilie je tak jejich příbuznou.

Denivky tvoří trsy úzkých, žlábkovitých listů, které na zimu zatahují. Listy však na zimu neodstraňujeme, tvoří přirozenou ochranu rostlin před mrazy. Většina denivek je plně mrazuvzdorná, jen některé velkokvěté odrůdy raději na zimu přikryjeme chvojím.

Jak pěstovat denivku

Původně denivka pochází z východní a střední Asie a také z Kavkazu, ale na našich zahradách zdomácněla už dávno. Péče o ni je velmi snadná, především původní, obyčejné denivky nemusí růst ani na záhonech, klidně se usadí i v trávníku jako solitéry. Novodobé kultivary jsou na umístění náročnější.

Denivkám se bude nejlépe dařit na slunném a nepřemokřeném místě. I v polostínu denivka poroste, ale mnohem méně pokvete. Před výsadbou může být záhon vyhnojený kompostem, a dokonce i čerstvým hnojem. Později stačí dvakrát ročně přihnojit průmyslovým hnojivem.

Jak množit denivku

Jako většinu trvalek, i denivku množíme dělením trsů na konci léta. Trs rozdělujeme rýčem na menší části, v každé by měly zůstat alespoň tři vegetační vrcholy. Denivky vysazujte asi 50 cm od sebe, protože se hodně rozrůstají.

Jedlé květy denivky

Okvětní plátky denivky jsou jedlé a v Číně bývají dokonce poupata denivek běžnou součástí tradičních pokrmů.

Text: Simona Bauer