Zemřela skvělá architektka Alena Šrámková. Její slavné stavby známe všichni

První dáma české architektury zemřela desátého března ve věku 92 let. Zůstalo po ní mnoho staveb, které dost možná považujeme už za samozřejmou součást míst, kolem nichž chodíme nebo která denně využíváme. Mezi její díla patří například budova ČKD v Praze na Můstku se svítícími hodinami, vestibul pražského Hlavního nádraží či nová budovy Fakulty architektury ČVUT.

Bylo to velice těžké a vlastně za celý život nemám pocit, že by se mi to podařilo. Například jsem často neměla práci. Neustále jsem sháněla, co budeme dělat, čím se budeme živit. Dokud existovaly velké ústavy, tak to šlo. Ale potom, když jsme se s manželem osamostatnili, tak to bylo horší. Také jsem třeba nerada chodila na stavbu, poněvadž mě ti chlapi tam nebrali. Když jsem musela chodit na stavbu na Můstek, Růženka (pozn. red.: architektka obchodních domů Růžena Žertová) mi radila: „Musíš nosit klobouk, být za dámu! odpovídala před dvěma lety Alena Šrámková v rozhovoru pro Open House na otázku, zda pro ni bylo těžké prosadit se v profesi, která byla vnímána jako hodně mužská.

Od roku 2005 měla vlastní studio Šrámková architekti, s. r. o, zároveň byla profesorkou na ČVUT a působila také jako členka umělecké rady Akademie výtvarných umění v Praze.

Alena Šrámková (20. června 1929 Praha – 10. března 2022)  byla autorkou a spoluautorkou řady výrazných staveb ve stylu postmoderny, jako je například brutalistní hala Hlavního nádraží v Praze z let 1972 až 1979, kterou navrhla spolu s manželem Janem Šrámkem, Josefem Dandou, Janem Bočanem a Julií Trnkovou.

S manželem pak společně navrhli  dům ČKD na Můstku v Praze na Václavském náměstí (1975–1983, první příklad postmoderní  architektury v Československu. Svůj pohled na architekturu popsala slovy: stavby nemusí být extravagantní, něčím zvláštní, ale mají být poctivé, pravdivé, čisté, jednoduché, obecné.

Česká přísnost a sklon k minimalismu

V posledních letech zaujala i jako spoluautorka ceněného obytného komplexu Corso pod Lipami v Řevnicích nedaleko od Prahy, který v roce 2019 získal Národní cenu za architekturu. Je zde dům, který se krčí pod lipami a má šikmou střechu (Cecílie); dům rozmarný s kulatou střechou (Otýlie); dům, který se točí (Rudolf); dům prosklený – bohatý (Sylvie); dům kolem náměstíčka (Otakar) a nakonec rekonstruovaný dům na náměstí číslo popisné 2.

Historik architektury Rostislav Švácha o ní mluvil jako o představitelce „české přísnosti", protože pro ni stejně jako pro další zástupce tohoto přístupu byl typický sklon k minimalistickým tendencím.

Architektka Alena Šrámková získala mimo jiné cenu Osobnost české architektury, obdržela i medaili Za zásluhy a Poctu České komory architektů za svůj přínos moderní české architektuře.


Přečtěte si také