Založila první bezobalový obchod pro psy. Jak se šíří zero waste mezi pejskaři?

Tereza Bořilová objevila zero waste před třemi roky, když se jí do rukou dostala kniha Domácnost bez odpadu americké autorky Bey Johnson. Tehdy přestala nakupovat věci ve zbytečných obalech. Prošla si obdobím, kdy si stloukala vlastní máslo nebo se pokoušela připravit domácí jogurt. Zatímco u jídla pro sebe a svou rodinu se odpadu zbavila, u krmení pro psy narazila. „Neexistoval obchod, kde by se dalo nakoupit pro psy bez zbytečných obalů,“ vzpomíná Tereza.

Tou dobou se již otevíraly první bezobalové obchody spotravinami. Vnich ale nešlo zároveň nabízet jídlo pro lidi a krmení pro zvířata. Tereza se tak společně skamarády, kteří měli e-shop seko vychytávkami pro psy, rozhodla, že v Holešovicíchotevře bezobalový psí obchod. Vznikl tak Terezin podnik Pes potěší.

Jak žít zero waste se psem

„Od spousty lidí jsem si vyslechla, že do zero waste obchodu nebude nikdo chodit,“ usmívá se Tereza. Jenže se ukázalo, že do obchodu nechodí jen lidé, kteří už zero waste žijí, ale také ti, kteří prostě potřebovali krmivo pro své psy a stavili se.

„Zákazníci často netuší, co zero waste je a diví se, že jim nedáme žádný obal, že chceme, aby si přinesli vlastní,“ vysvětluje Tereza. „Pak se to ale naučí. Vidím, jak po Holešovicích chodí lidé skyblíky od šlehačky, ve kterých si nosí granule,“ směje se majitelka obchodu. Kyblíky od šlehačky pro Terezu schovává majitelka cukrárny. Plastový kbelík, do kterého se vejdou tři kila granulí, se tak hned nevyhodí a poslouží dál. A ne jednou.

Zákazníci ale mohou přinést i vlastní obaly, na lososový olej se hodí skleněné lahve, pamlsky se mohou dát do látkových pytlíků nebo krabiček od zmrzlin. Tereza obaly od klientů sbírá, poslouží jí krozesílání objednávek ze-shopu.

Podívejte se na více fotek:

Pes potěší

Co dodavatelé

„Nejdřív to nechápali,” vzpomíná Tereza na začátky obchodu, kdy chodila za dodavateli a chtěla, aby jí přiváželi výrobky bez obalů. „Přišla jsem za nimi s něčím, co po nich nikdo předtím nechtěl. Nechápali, že stačí sušené maso vysypat z krabic do nádob v obchodě a krabice příště použít znovu,” vysvětluje Tereza. Nakonec ale měla úspěch. Dodavatelé si začali zvykat a třeba malá firma Hundebar, která vaří pro psy, dnes svoje výrobky díky Tereze dodává už jen ve znovupoužitelném skle. Nadšení některých dodavatelů dospělo i k tomu, že kočkolit do malé ulice v Holešovicích přiváží sám ředitel firmy ve svém autě. Kamion tu prostě zastavit nemůže.

Jde prodávat bez obalu?

Protože je Terezin obchod jedním z prvních nejen v Česku ale i v Evropě, nařízení a vyhlášky se ho ještě nijak netýkají. Tereza ale vše konzultuje se Státní veterinární správou, aby dodržela hygienické standardy. „Musíme mít perfektně umyté nádoby, odebíráme jen od dodavatelů sregistrovaným zbožím, musíme mít dohledatelné šarže, datum výroby, spotřeby a složení. Všechno máme k nahlédnutí v prodejně nebo na internetu. Člověk si ale domů odnese produkt ve vlastním obalu, jako to funguje u bezobalových obchodů spotravinami pro lidi,” říká Tereza.

Společně proti obalům

Tereza možná objevila díru na trhu, ale ráda by viděla více kolegů, kteří otevřou bezobalové obchody pro zvířata. „Nerada říkám konkurence o bezobalových obchodech. Myslím, že by se myšlenka bezobalu měla šířit a každý by měl mít možnost takovým způsobem nakupovat,” vysvětluje.

Začněte sami u sebe

„Pokud chcete změnit domácnost, musíte změnit svoje myšlení. Po malých krocích zkoušet a pustit se do toho opatrně. Není nic horšího než se do toho vrhnout po hlavě a otrávit se,” říká Tereza. Sama si prošla fází paniky, kdy se bezhlavě zbavovala všech obalů v domácnosti. Nakonec ale našla rovnováhu. „Musela jsem se pořádně zamyslet a uvědomit si, který obal má nejkratší životnost. Jsou to například igelitové pytlíky. Když si v obchodě koupím rohlík a šunku, obojí dostanu do igeliťáku. Před supermarketem si dám šunku na rohlík a pytlíky vyhodím. Životnost obalu byla tři minuty,” ukazuje Tereza příklad jednoho ze zbytečných obalů, se kterým se setkáváme denně. Dnes její domácnost vyprodukuje za týden kilo a půl odpadu včetně kompostu. „Standardní domácnost vyhodí denně tři až čtyři kila odpadu,” dodává.

Další články o ekologickém životě: