reklama

Architekt si vybudoval domov v jaderném silu

klára beščecová
11. června 2015
Pozůstatek studené války proměnil australský architekt na moderní příbytek.
reklama

Začátek 60. let poznamenala kubánská jaderná krize. Spojené státy vreakci na ni zbudovali voblasti Adirondacks ve státě New York 12 sil pro mezikontinentální rakety. Velkou část tohoto systému spředpokládanou životností tři roky pak armáda vroce 1964 odstavila. Otázka, co s 56 metrů hlubokými podzemními stavbami, vnichž měli zázemí příslušníci vzdušných sil, se tím ale nevyřešila. Armáda proto nepotřebná sila věnovala několika krajům, které ale byly rovněž bezradné a tak sila zůstala po následujících 50 let opuštěná.

Jednoho dne si ale sila přišel prohlédnout australský architekt Alexander Michael. Do oka mu padlo jedno poblíž letecké základny Plattsburgh, které také vroce 1996 za 160000 dolarů koupil. Své silo po celou dobu až do roku 2011 zveleboval a investoval do něj dalších více než 300000 dolarů. Ze sila se mezitím stal jeho druhý domov. Má vněm kuchyni, ložnici a nechybí ani ovládací pult kodpálení balistické jaderné rakety.

Michael odmítá, že by snad byl nějakým fandou do studené války či armádním nadšencem. Na silo ale i bunkry pohlíží jako designér a tato zařízení ho oslovují svým zaměřením na funkci. Jsou zkonstruované saž mimořádným důrazem na svůj účel a nic jiného. To se odrazilo i vjejich architektonických kvalitách,“ vysvětluje. „A vůbec, kolik znáte lidí, kteří mohou prohlásit, že vlastní raketové silo?,“ přidává zdrcující argument. Na svém příbytku oceňuje každičký detail včetně bezpečnostních prvků. Pokud by silo zničil jaderný výbuch, vstup by se zřítil a jediný únik by byl stropním poklopem a pískem zasypanou betonovou šachtou na povrch. „Otevřeli byste poklop, nechali vysypat všechen ten písek a pak po dlouhém žebříku vylezli ven,“ popisuje Michael. Jedním dechem ale zpochybňuje, zda by se mu vtakovém případě vůbec chtělo do zamořeného okolí vycházet. Bydlení vsilu je ovšem záludné i bez katastrof. Přehled o dění na povrchu si jeho obyvatel dělá prostřednictvím řady monitorů. „Jsou docela důležité, zvlášť když ztratíte pojem o čase. Což se bez přístupu kdennímu světlu či výhledu na slunce nebo měsíc přihodí snadno. I proto tu mám na 20 hodin,“ směje se.

K tématu

Renovaci sila platil zpeněz, které vydělával jako architekt, ale i zpronajatého bytu vSydney.Ten byt se mi nelíbil, a tak jsem si řekl, že si namísto něj koupím jaderné silo. Nedokáži ani popsat, kolik radosti už mi udělalo,“ dojímá se Michael.

(dah)

Mohlo by vás zajímat:

Sílejte článek
Zobrazit komentáře ke článku
reklama