Čarovné jmelí: Legendární symbol Vánoc má léčivé účinky

Jmelí bílé (Viscum album) lidem vždycky lidem připadalo magické, nejspíš proto, že roste a žije svým zvláštním způsobem. Jde o poloparazitickou rostlinu, která sice potřebuje svého hostitele, ale příliš ho neobtěžuje a neničí. Z listnatých i jehličnatých stromů, na nichž žije, si bere jen vodu a minerály – ostatní živiny si díky vlastní fotosyntéze dovede vyrobit sama. Jmelí roste všemi směry, nezávisle na světle a zemské přitažlivosti, a tak má nakonec podobu koule. Tajemství jmelí se skrývá i v dlouhověkosti – obvykle uhyne až se „svým“ stromem, takže může dosáhnout stáří až stovek let. Hodně pamatuje a mnoho ví – mysleli si pravděpodobně naši předci, a tak si spojili jmelí s řadou magických rituálů i s odkrýváním budoucnosti.

Jmelí jako lék

Dnes se jmelí bílé jako léčivka používá především při vysokém krevním tlaku a nervových problémech. Posiluje srdeční sval a zlepšuje krevní oběh. Dokáže pomoci ženám při obtížích v období klimakteria nebo při pocitech strachu a nervozity. Jmelí léčí i choroby štítné žlázy, stimuluje imunitní systém, pomáhá při ženské i mužské neplodnosti. Používá se i na bolestivou menstruaci a další křeče, účinkuje i při závratích, a dokonce prý i proti hysterii.

V poslední době představuje jmelí základní podpůrný přírodní lék při rakovině. Obsahuje glykoproteidy, peptidické toxiny (především viscotoxin), vodorozpustné polysacharidy, alkaloidy, cholin, histamin, triterpeny, fenylové sloučeniny a řadu dalších látek. Rostliny mají různý obsah látek podle toho, na jakém stromě rostou. Nejúčinnější léčivkou je jmelí parazitující na jabloni, hlohu a dubu, potom na jedli, smrku a borovici; jednoznačně toxické je jmelí rostoucí na topolech, a proto se v léčitelství ani moderní farmacii nepoužívá.

Jak léčivé jmelí užívat

„Jakémukoliv užívání jmelí však musí nutně předcházet konzultace s ošetřujícím lékařem a rozhodně nikdy svévolně nezvyšujte předepsané dávkování! Po poradě s lékařem se doporučuje vypít dva šálky odvaru ze sušených listů. Maximální denní dávka jsou 4 gramy listů, ale raději se spokojte s 1 gramem. Předávkování může způsobit opačný účinek nebo dokonce otravu,“ vysvětluje bylinkář a léčitel Martin Kolár a pokračuje: „Jmelí se má sbírat pouze v prosinci (ideálně o zimním slunovratu) nebo pak na jaře v dubnu; v těchto měsících je nejúčinnější. Bílé lepkavé kuličky je nutné odstranit, neboť jsou toxické a pro léčebné účely nevhodné. Lístky i s měkkými konečky větviček se musí ihned po sběru nasekat, neboť rychle tvrdnou. Jmelí sušené nebo jako tinktura se však dá dnes běžně koupit, takže poměrně náročný sběr opravdu není nutný.“

Léčivý čaj z jmelí

Jednu lžičku sušeného jmelí zalijeme 250 ml studené vody, necháme pře noc macerovat , ráno zahřejeme a scedíme. Pijeme vlažný, pomáhá při problémech s krevním tlakem a ženám při problémech v menopauze.

Jak jmelí pěstovat na zahradě

Bobule jsou od prosince do března po rozmáčknutí lepivé, tak je zkuste přichytit na větev stromu. Lepí se na okraj větví nebo na takzvané vlky. Jmelí roste pomalu. Platí pravidlo, že na ovocný strom patří jmelí z ovocného stromu, na jehličnan zase z jehličnanu. Více o pěstování jmelí na zahradě se dozvíte zde.

8 vánočních legend a pověr o jmelí

S Vánocemi (a před příchodem křesťanství se svátky zimního slunovratu) se jmelí spojuje mj. proto, že je stále zelené a vyrůstá z nebe – a že právě v tomto čase mívají lidé chuť nahlédnout do budoucna, popřípadě svůj osud v příštím roce „pojistit“.

1. Bílé kuličky jmelí jsou lepkavé – to se stalo podkladem pověry, že upevňují vztahy mezi lidmi. Prý stačí, když se s vybraným člověkem na chvilku kuličkou slepíme dohromady (prst na prst, dlaň na dlaň) a už nás nic a nikdo neoddělí.
2. Podle pověr musí vánoční jmelí doma vždycky viset a nemá se dávat do vázy. Tenhle způsob umístění tak připomíná, jak roste v korunách stromů.
3. Není úplně jasné, jak nebo kdy se dostala do vánočních tradic tradice líbání pod jmelím zavěšeným u stropu, na lustru nebo na/d dveřmi, ale zřejmě pochází z viktoriánské Anglie. Poněkud puritánskému národu to údajně umožnilo troufnout si dát pusu komukoli. Zvyk se ale rychle se rozšířil po celé Evropě a dobyl celý svět, vždyť ostýchaví lidé žijí všude. Správně se má za každý uskutečněný polibek utrhnout jedna kulička (získává ji líbaný!). Ale pozor, tu poslední, která po všech líbačkách na větvičce zůstane, už netrháme! A i s uschlým jmelím ji schováme až do příštích Vánoc – má to zajistit, že se v domě bude po celý rok držet láska. Pokud pod jmelím stála mladá žena, nesměla polibek odmítnout, jinak by se nevdala.
4. Podle další z pověr přináší jmelí do domu štěstí a lásku. Aby se tak opravdu stalo, musí být darované. To znamená, že my koupíme svazeček tomu, koho máme rádi, a někdo jiný ho zase daruje nám. Čím víc bílých kuliček na něm bude, tím víc štěstí přinese.
5. Jmelí také sloužilo jako talisman, který měl chránit před uhranutím a zlou mocí vůbec. Větvička jmelí se dávala narozeným dětem do kolébky, aby zabránilo zlým silám ukrást novorozeně a vyměnit ho za jiné. V ložnici jmelí mělo zajistit klidný spánek a chránit proti nočním můrám a náměsíčnosti.
6. Keltští druidové jmelí uctívali proto, že vyrůstá z nebe. O zimním slunovratu sbírali především jmelí dubové, které podle nich mělo největší moc nahradit životadárnou sílu slunce. Bobule jmelí pak barvili zlatě jako symbol plodnosti a lidé ho dávali do postele mladých žen a dívek, aby se jim narodilo co nejvíce dětí – kolik zlatých kuliček, tolik zdravých dětí.
7. Naši předkové věřili, že jmelí léčí všechny nemoci a odstraňuje neplodnost u lidí i u domácích zvířat. Někde ho proto zavěšovali nad dveře chléva už v červnu – do Vánoc uschlo a tím krásně zezlátlo a získalo kouzelnou sílu. Proto dodnes jmelí pozlacujeme.
8. Důvod zlacení je ještě jeden. Zlaté jmelí má údajně ukazovat, kde se v zemi skrývají poklady. Můžeme to zkusit – stejným způsobem jako proutkaři, kteří vyhledávají vodu. 

Lenka Odstrčilová