Designérku Marešovou baví společenská témata. Proto navrhla tramvaj i erotické pomůcky

Nadějná česká designérka Anna Marešová otevřela na pražské Letné své vlastní studio. Absolventka oboru Produktový design na Univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a Universty of Derby ve Velké Británii na sebe upozornila v roce 2011, kdy za svou diplomovou práci, sérii erotických pomůcek, získala prestižní Národní cenu za studentský design. Dnes dokončuje doktorandské studium a podniká.

Jak jste se k designu dostala?

Několik let jsem se bez úspěchu hlásila na oděvní obory, protože jsem ráda šila. Zajímal mě i design, ale dlouho jsem neměla odvahu si tam dát přihlášku. Design jsem brala jako to hezké, líbivé, ale nevěděla jsem, co všechno obnáší, třeba že bych měla mít i nějaké technické znalosti. Když mě přijali ke studiu, moc jsem si toho vážila. A zjistila jsem, že design se nesmí jen líbit, ale že musí i fungovat.

Design je vnímán jako mužský obor. Limituje vás při práci to, že jste žena?

Když pracuju v dílně, určité limity mám. Cítím, že kluk-designér, který je zvyklý dělat odmala v truhlárně, má velké výhody. Jsem schopná udělat hodně věcí, ale ne všechno. Hodně spolupracuju se svými spolužáky ze školy Sergejem Kuckirem a Lukášem Blažkem. Tandem „kluk a holka“ tady dobře funguje – kluci si poradí s konstrukcí a technologií a já mám zase intuici, která je také důležitá.

Jaké produkty vás baví navrhovat?

Design by podle mě měl být především užitečný. Zajímají mě společenská témata. Jako bakalářskou práci jsem navrhla tramvaj, veřejný dopravní prostředek, a pak přišlo téma erotických pomůcek, což je taky do jisté míry společenská věc.

Váš návrh tramvaje je dnes v archivu Národního technického muzea v Praze. Nakolik je reálné, že by se tento projekt jednou realizoval?

Návrh se dá použít kdykoli. Ale už během práce na tramvaji jsem si uvědomovala, že tohle téma je hodně o politice – vypisují se tendry, je tam návrhář, výrobce, investor – a pak už do toho člověk moc nevidí. Pro mě byla ta tramvaj výzva, nejen proto, že mám moc ráda kolejová vozidla. Taky jsem tím chtěla vyjádřit svůj názor – nové tramvaje, které tehdy začaly jezdit do Praze, se mi totiž vůbec nelíbily.

Co je při vymýšlení nového designu důležité? Jen představivost asi nestačí…

Představivost je důležitá, ale pokud má jít produkt do výroby, měl by designér myslet i na ekonomické hledisko. Už na začátku je třeba dobré vědět, s jakým rozpočtem bude pracovat – od toho se odvíjí, co si jako designér můžete dovolit. Často je to o kompromisech – snažíte se třeba najít co nejúspornější řešení a pak zjistíte, že to třeba nejde vyrobit. Tak hledáte dál…

Anna Marešová byla poté, co vyhrála Národní cenu za studentský design 2011, hostem v pořadu Show Jana Krause. Podívejte se na fotky:

Je jasné, že uvést nový produkt v život je běh na dlouhou trať…

Jsou kolem toho mnohá úskalí. Člověk to musí nějak vybalancovat, někdy se nejde přesně držet návrhu. Důležitá je i komunikace s technology, s inženýry, aby bylo jasné, co jde a co ne. Taky se někdy stane, že designér má nějakou vizi a inženýr řekne, že to nejde. To může být pravda, ale technicky zaměření lidé často vidí jen jednu cestu. My designéři zase vidíme tu estetickou – a musíme se spolu nějak domluvit.

Bydlení

Nenechte si vše nakreslit od architekta aneb Jak na spokojené bydlení

S jakými materiály ráda pracujete?

Asi nejraději mám dřevo, dobře se brousí, je to vlastně už hotový materiál. Ale láká mě i kov, sklo nebo porcelán. Každý materiál má jiné vlastnosti a člověk se s ním musí naučit pracovat. Třeba při práci na porcelánových zásuvkách jsem zjistila, že když se porcelán odlije a pak se dá do pece, o 15 procent se zmenší.

Jedním z vašich projektů byl i stolek, který jste nazvala „Mickey table“. Je vyrobený z překližky bez lepení. Jak jste postupovala?

U jasných zadání je ideální si nejprve udělat rešerši – dozvíte se, kdo, kdy a jak podobný výrobek udělal. Historickou rešerši jsem si dělala, i když jsem pracovala na tramvaji. V případě výrobku z překližky bez lepení jsem nejprve hledala, jaké spoje existují a jak se pracuje s překližkou. Teprve poté, co jsem měla určitou vizi, jak se s tím materiálem pracuje, jsem začala skicovat.

Kolik těch stolků existuje?

Stolku Mickey table jsem vyrobila asi dvacet kusů, mám ještě tři a plánuju je udělat ještě s lepším povrchem. Chtěla bych zkusit i lamino v různých barvách. Jestli se ale podaří je dostat až k lidem, nevím. Klíčová je distribuce.

Nedávno jste na Letné otevřela své návrhářské studio. Zatím je zařízeno spíše stroze. To je záměr?

Zatím se ještě zabydlujeme. Ale pravda je, že mám ráda, když se v prostoru „dobře dýchá“ a prázdné prostory zaplňuji postupně. Byla bych ráda, kdyby se sem lidé rádi vraceli. Chci sem dát větší stoly, aby se tu dobře tvořilo.

Anna Marešová se narodila v roce 1980 v Praze.Studovala Produktový design na Fakultě umění a designu na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem a na britské University of Derby. Za bakalářskou práci (Tramvaj pro Prahu) získala cenu Národního technického muzea, cenu Excelentní studentský design a hlavní studentskou cenu na bienále v Lublani BIO 22. Za magisterskou práci (erotických pomůcek Whoop-de-doo) obdržela Národní cenu za studentský design 2011 a Exit design 2011. Dvakrát byla nominována v rámci soutěže Czech Grand design – objev roku, naposledy na druhém místě.V současnosti se věnuje udržitelnému designu a kromě solitérních produktů navrhuje pro švýcarskou firmu produkty z oblasti medicíny.Vystavovala v Praze, Londýně či New Yorku.Zdroj: www.domov.cz

V září 2014 nám poskytla rozhovor před natáčením pořadu TGM, kde byla hostem:

(anř)

Mohlo by vás zajímat: