Dovolená a cestování před rokem 1989 i po něm: Jaké jsou rozdíly a co se nezměnilo

Papírování

1989

Chtěli jste se vydat do západní Evropy? Museli jste počítat s papírováním, které ne vždy vedlo ke zdárnému konci. Výběr destinace ovlivňovaly i potřebné dokumenty. Zatímco po východním bloku se dalo cestovat snáze, horší to bylo, když jste se chtěli vydat za žleznou oponu nebo třeba i do (relativně) spřátelené Jugoslávie. Potřebovali jste pas, vízum a výjezdní doložku (mnohdy i další dokumenty). Už jen dostat pas nebylo nic jednoduchého, vízum také ne a asi nejhorší byla výjezdní doložka, de facto povolení k vycestování, které mohlo být podmíněné povolením zaměstnavatele nebo účastí na různých školeních. Mnohdy byl ještě potřeba zvací dopis od někoho, za kým jste na ten nepřátelský Západ jeli.

2019

Do zemí schengenského prostoru, kam spadají nejoblíbenější dovolenkové destinace, jako je Itálie, Chorvatsko nebo Španělsko, vám stačí občanka. Na výjezd mimo tento prostor budete potřebovat pas, a pokud se vydáte třeba do Egypta, tak vízum, to ale vyřídíte po příletu na letišti.

Tvrdá západní měna

1989

S nepříjmeným papírováním před odjezdem souvisela ještě jedna věc: devizový příslib. Byrokratická mašinerie, kterou si dnes ani neumíme představit, se roztáčela jednou do roka. V lednu jste museli podat žádost o devizový příslib a doufat, že na jaře budete patřit mezi pouhé 4 procenta šťastlivců, kteří příslib získali! Zbytku žadatelů stát neumožnil, aby si vyměnili československé koruny za západní měny. 96 procent lidí tak svou žádost muselo opakovat následující rok.

2019

Dnes už mnohdy peníze ani nevyměňujeme. Stačí přiletět do cizí země, najít bankomat nějaké seriózní banky a vybrat si ze svého účtu v korunách domácí měnu. Nikdo vám neříká, jestli smíte nosit v peněžence eura nebo třeba libry. Některé české banky navíc nabízejí vedení účtu v cizích měnách.

S cestovkou nebo na vlastní pěst?

1989

Mohli jste si vybrat, jestli se vydáte do zahraničí s cestovkou (oficiální povolení mělo jen pět společností), nebo sami. V případě, že jste jeli s cestovkou, papírování za vás vyřídila ona. Problém byl v tom, že vůbec vycestovat s nějakou agenturou mohlo trvat roky, jak upozorňuje Eva Hanzlíková v MEMO, časopise pro orální historii. Možností bylo vydat se na dovolenou pod taktovkou ROH. Revoluční odborové hnutí mělo množství ubytovacích kapacit po celém Československu a nabízelo zejména zotavovací nebo sportovní zájezdy na týden. Byla to možnost, jak zaměstnancům skrze jejich podniky nabídnout možnost dovolené na území Československa.

2019

Dnes máme raději neorganizované cestování. Podle Českého statistického úřadu přes 60 procent lidí vyráží na dovolenou na vlastní pěst. Přesto v zemi funguje kolem 800 cestovních kanceláří. To je velký skok oproti pěti povoleným za socialismu.

Doprava

1989

Taky kvůli tomu, že se turistika soustředila zejména na území Československa, nejčastějšími dopravními prostředky pro cestování byly autobusy a vlaky. Letenky tehdy stály nehorázné sumy a dovolit si cestování letadlem mohl jen málokdo.

2019

Nacházíme se tak trochu na křižovatce. Letenky jsou mnohdy až nesmyslně laciné, ale začínáme si uvědomovat, že každá cesta letadlem ničí naše životní prostředí. Ve Švédsku už mají pro stud z létání vlastní slovo “flygskam”. Vlak, kterým se cestovalo dříve, je nejekologičtější formou dopravy, kterou tu dnes máme. Pokud ovšem nepočítáme kolo.

Kolik lidí se podívalo na Západ

1989

Podle Českého statistického úřadu se do nesocialistických států dostal v roce 1988 jen každý dvacátý Čechoslovák. Rok před pádem železné opony se na Západ dostalo 687 tisíc lidí, nejvíce se jich vydalo do Západního Německa, zájem byl ale i o drahé Švýcarsko, kam vycestovalo 38 tisíc lidí.

2019

Když se podíváme na statistiky cest Čechů do zahraničí z uplynulých let, tak jen do Chorvatska se v roce 2018 vydalo 813 tisíc Čechů. Přes 700 tisíc nás odpočívalo na Slovensku a více než 600 tisíc Čechů se vydalo k italským plážím. To je pořádný rozdíl oproti roku 1988…

Co se nezměnilo

Už před rokem 1948 se Češi zajímali o krajinu ve svém okolí. Začátek dvacátého století položil základy trampingu a kolem řek začaly růst chatové osady. Tradice výletů do přírody se nakonec proměnila v z nouze ctnost. Když se uzavřela cesta na západ, ani nic jiného než objevovat vlastní přírodu nám nezbylo.

Tenhle způsob trávení dovolených jsme si oblíbili a původní malé osady se rozrůstaly a dnes mnohdy jedna navazuje na druhou. Mezi stromy se krčí domky, které tak milujeme, i když v nich neteče voda a dá se v nich bydlet jen přes léto.

Můžeme si sice dovolit letět na dva týdny na Bali, ale česká příroda se nám neomrzela. Zatímco vminulosti jsme do českých luhů a hájů utíkali, protože na Bali se prostě letět nedalo, dnes se tam vracíme nejen kvůli flygskam, který začíná pociťovat hodně lidí, ale také kvůli tomu, že nás do přírody brávali naši rodiče. Jsme vtom poměrně specifickým národem. Zkuste si třeba ve Španělsku putovat krajinou podle turistických cest. Nejsou tam, a pokud se nějaká značená trasa najde, je to spíš neumělý pokus o turistické značení.