Český pár staví domky z bambusu: Netradiční materiál vydrží i 100 let
Na začátku stál jeden bláznivý nápad, dnes se Alena a Jarmil Lhotákovi mohou pochlubit několika bambusovými domy v Indonésii. „Bambus byl dlouho opomíjený, protože chce více péče a lásky než beton,“ říká Alena a dodává, že se naštěstí bambus jako stavební materiál na asijský venkov vrací.
V exotické přírodě východního Bali nedaleko starého královského města Amlapura strávili Alena a Jarmil Lhotákovi několik měsíců. Bydleli u jedné z tamních rodin, aby se naučili jazyk a zvykli si na místní prostředí. Nakonec je napadlo, že by mohli v regionu vybudovat pár bambusových domků, navázat na místní stavitelské tradice a svézt se na vlně ekoturismu, jenž do divoké přírody vábí lidi, které nebaví ležet na pláži.
Ostatně hideouty ani přímo na pobřeží neleží. K moři se musí jet třicet minut na motorce. Domky se tak staly ideálním místem, kam utéct před masovým turismem, odpočinout si a poslouchat jen šumění potůčku. Alena a Jarmil domky pronajímají skrze službu Airbnb.
Postupem času vznikly čtyři domečky, každý jiný, ale všechny spojuje základní stavební materiál a čistý minimalistický design. V jednom najdete bazének, ze kterého je úžasný výhled do okolní přírody. Jiný má zase venkovní sprchu a další kamennou vanu na terase. Ten vůbec nejstarší okouzlí okny ve tvaru trojúhelníku a konstrukcí, která připomíná známé české chatičky u Sázavy nebo Vltavy.
Stavby domků řídil I Nyoman Ged Subaw, jeden z členů rodiny, u které Alena a Jarmil bydleli. Společně se svým rozvětveným příbuzenstvem sbíral a připravoval bambus na stavbu. Rodina domečky také stavěla a dnes zajišťuje jejich pronájem, protože Alena a Jarmil už na Bali nežijí.
S ohledem na přírodu
„Nikdy jsme neslevili z přísných nároků na ekologický dopad podobné stavby, všechny volby a rozhodnutí byly dělané tak, aby přinesly pozitivní výsledek fauně, flóře i místní komunitě,” vysvětluje Alena. Do údolí indonéské říčky tak nepřijely žádné bagry a nově postavené domky citlivě zapadly do okolní temně zelené přírody plné vodopádů i rýžových políček.
Hideouty se schovávají mezi stromy a keři a nezatěžují ani okolní přírodu splaškovou vodou. „Sami jsme navrhli a uvedli v provoz náš tříkomorový systém s červy pro odpadní vody, perfektně se hodí do místních stabilních tropických podmínek,” vysvětluje Alena. Pár se inspiroval vermikompostéry, ve kterých si libují žížaly. Splašková voda z umyvadel, sprchy a toalety je odváděna odpadními trubkami do systému se žížalami. Ten je rozdělen na dvě patra a voda prochází přes různé filtrovací vrsty, které tvoří třeba chlupy palmy ijuk nebo suché kokosové slupky. Voda potom odchází do trativodu. Ten je osázený rostlinami, které podporují rozpad zbylých odpadních látek.
Bambus místo cihly
„Doslova se jedná o domečky ztrávy,“ vysvětluje Alena, když má najít termín, který by její stavby označoval. Bambus je největší travinou a zároveň nejrychleji rostoucí rostlinou na světě, což zněj dělá vhodný a hlavně snadno obnovitelný stavební materiál. Nemusí se vykácet les, aby se postavila vesnice. Stačí pár let počkat, než bambus vyroste do vhodné výšky a pevnosti. „Bambus je považovaný za jeden znejekologičtějších a nejudržitelnějších stavebních materiálů,“ vysvětluje Alena a dodává, že bambus roste ze společného „podhoubí“, takže při useknutí stvolu rostlina nezahyne, ale zregeneruje se a ze země vyrazí nové výhonky.
Ačkoli se to nezdá, bambusové domky mohou podle Aleny Lhotákové vydržet i sto let. Záleží zejména na údržbě. „Navíc je výhodou i to, že se kdykoli může poškozený kus bambusu vyměnit za nový, aniž by se výrazně zasahovalo do konstrukce stavby,“ vypočítává Alena výhody stavění zbambusu a upozorňuje, že je bambus velice odolný materiál vhodný i pro oblasti častých zemětřesení. „Hodí se sem rozhodně víc než železobetonová konstrukce,“ říká.
Vnašich podmínkách se dá použít pouze v interiéru. Stěny si zněj nepostavíme. Domky na Bali mají otevřené průchody do zahrady, mezi bambusovými stvoly ve stěnách mohou být mezery. Člověka tu neohrožuje zima tak jako vČesku. U nás ale můžeme sáhnout po bambusovém nábytku nebo bambusových deskách, které se dají použít i do koupelny nebo na výrobu skříní, polic a dalšího vybavení.
Kam dál?
Alena a Jarmil ovšem stavbou domků v džungli neskončili. Najít klid a objevovat se totiž dá i jinde než v pralese. Po tom, co jeden minibyt vytvořili přímo v pražských Dejvicích, přesunuli se na Nový Zéland, do Austrálie i na sousední Slovensko. Brzy tam chtějí otevřít nové hideouty, i když tentokrát nebudou postavené z bambusu…