Co nejspíš nevíte o pravé vanilce, sladkém a voňavém vánočním koření

Vanilku znali už staří Aztékové a my si bez její vůně nedovedeme představit Vánoce. Příjemně sladká a nezaměnitelně voňavá pravá vanilka je po šafránu druhým nejdražším kořením na světě. Odhalte s námi tajemství jejího původu, pěstování, zpracování a využití.

Pravá vanilka (vanilovník plocholistý Vanilla planifolia) je tropická popínavá orchidej původem z Mexika. Divoce rostoucí rostlina může dosáhnout výšky až 15 metrů, pěstovaná na plantážích se nechává růst do výšky asi dvou metrů. Je to jediná orchidej, jejíž fermentované plody (tobolky) se používají jako koření. V současné době jsou nejznámějšími místy pěstování vanilky ostrovy Madagaskar a Réunion, Mexiko a země jihovýchodní Asie.

Pravá vanilka má specifické intenzivní aroma, sladkou chuť a hnědočernou barvu. Pěstovala se a využívala již v době Aztéků, kteří ji přidávali do kakaa a čokoládových placek. Když ji v 16. století přivezli Španělé do Evropy, začala se přidávat do nejdražších cukrovinek a také se používala k snižování horečky nebo jako afrodiziakum.

Pravá vanilka má specifické intenzivní aroma, sladkou chuť a hnědočernou barvu. Zdroj: iStock

Jak se pěstuje vanilka

Vanilovník se dlouho pěstoval pouze v Mexiku, a to kvůli opylení včelami rodu Molipona a některými druhy kolibříků, kteří žijí pouze tam. Díky vynálezu umělého opylování, většinou pomocí tenké bambusové tyčky, se tato úžasná orchidej začala pěstovat i v jiných částech tropického světa.

Vše od sázení přes opylování až po sklizeň se provádí ručně.
Květy kvetou jen necelých 24 hodin a přesně v této lhůtě je potřeba provést umělé opylení. Jakékoliv zpoždění zničí úrodu.
Z opylených květů vzniká masitá tobolka podobná lusku, proto se plody nesprávně označují jako vanilkový lusk.
Po osmi až devíti měsících od opylení tobolky dozrávají. Sklízejí se, když začínají žloutnout, což je zhruba za půl roku.
Zralý plod totiž vysychá a jeho žádaný aromatický obsah vytéká ven.
Tobolky jsou okolo 25 cm dlouhé, dužnaté, naplněné šedavým míškem se spoustou drobných semen.

Zpracování vanilky

Vanilkové tobolky se dál zpracovávají dvěma způsoby typickými pro danou lokalitu a poté se distribuují v hermeticky uzavřených skleněných nebo kovových nádobách, aby neztrácely své aroma.

Mokrý způsob se používá zejména na Madagaskaru a v Indonésii. Čerstvě sklizené tobolky se nechají půl minuty spařit ve vroucí vodě, rychle se osuší a rozloží na slunci. Během poledních veder jsou zakryty plachtou, kdy se opět zapaří, aby se v nich rozložil zbylý chlorofyl. Aromatické látky se musejí z tobolek uvolnit fermentací podobně jako u kávy, čaje nebo kakaových bobů. Tobolky se proto osm měsíců dosušují a dozrávají v dřevěných sudech. Neustále se musí kontrolovat, aby příliš nevyschly nebo nebyly napadeny plísněmi.
Suchý způsob se používá hlavně v Mexiku. Sesbírané tobolky se nechají uvadnout v polostínu. Pak týden pendlují mezi sušením na slunci a pocením ve stínu. Pak se dosušují a zrají několik měsíců. I zde je nutný neustálý dohled.

Bourbon vanilka

Nejznámější je bourbonská vanilka, která pochází z klasického vanilovníku plocholistého, který se povedlo poprvé mimo Mexiko zkultivovat na ostrově Bourbon, dnes Réunion. Aroma bourbonské vanilky je výrazně sladké, silné a dlouhotrvající.

Tahitská vanilka

Známá je také tahitská vanilka. Na Tahiti se vanilovník plocholistý náhodně zkřížil s divoce rostoucím vanilovníkem a vznikla tahitská vanilka, která se pěstuje také v Asii. Překvapí květinově-ovocným aroma, které bývá často přirovnáváno k lékořici, třešním nebo vínu.

Pravá vanilka (vanilovník plocholistý Vanilla planifolia) je tropická popínavá orchidej původem z Mexika. Zdroj: iStock

Vanilka účinky

Dnes se blahodárný vliv vanilky na zdraví už příliš nevyužívá, i když některé účinky jsou zajímavé.

Dokáže pomoci při psychických problémech, depresivních stavech či nespavosti, neboť zklidňuje psychiku. Povzbuzuje dobrou náladu a pomáhá při stresu.
Působí proti únavě, dodává organismu energii a povzbuzuje mozkovou činnost.
Působí také jako afrodiziakum a zvyšuje erotickou přitažlivost – její vůně úzce souvisí s lidskými feromony. Pomáhá léčit impotenci, ztrátu libida, frigiditu a erektilní disfunkci.

Vanilka v kuchyni

Z vanilky se nejčastěji používají semínka, vnitřní obsah tobolky. Ta se získávají tak, že se vanilka ostrým nožem rozřízne podél a pak se semínka vyškrábou a dají se tam, kam potřebujeme. Kromě celé tobolky si můžeme koupit vanilkový cukr, vanilkovou pastu, vanilkový extrakt, mletou vanilku či vanilkovou sůl.

Vanilka není jen příjemně sladká a aromatická. Nahradíme-li část cukru v receptu vanilkou, ve výsledku budeme jíst lahůdku s pocitem větší sladkosti a přitom s menší dávkou cukru.

S vanilkou se můžeme potkat ve zmrzlinách, čokoládě, moučnících, ovocných, čokoládových a kakaových dezertech, sušenkách, sladkých omáčkách, mléčných koktejlech, likérech i vínech, zimních horkých nápojích a samozřejmě nesmí chybět ve vánočním cukroví, zejména vanilkové rohlíčky se bez ní neobejdou.

Moderní trendy kombinují vanilku se solí (vanilková sůl, slaný vanilkový karamel) nebo kávou. V Mexiku se podává s tmavými fazolemi, zvýrazňuje sladkou chuť kořenové zeleniny. Hodí se také k rybám a k mořským plodům.

Vanilka není jen příjemně sladká a aromatická. Nahradíme-li část cukru v receptu vanilkou, ve výsledku budeme jíst lahůdku s pocitem větší sladkosti a přitom s menší dávkou cukru. Zdroj: iStock

Recyklace vanilky

Vanilka má obrovský potenciál chuti a vůně, vanilková tobolka je recyklovatelná.

Připravujeme-li sladkou omáčku, podélně nařízneme tobolku a semínka z ní vyškrábeme do mléka nebo jiné tekutiny. Pak do mléka přidáme i celou tobolku. Tekutinu zahřejeme a tobolku v ní necháme až do vychladnutí. Když ji pak vyjmeme, osušíme ji a použijme znovu.
Můžeme ji vložit na dno nádoby, zasypat cukrem a za týden máme cukr vonící vanilkou. A ani potom není třeba tobolku vyhazovat. Jedna stačí na provonění až 5 kg cukru!
Již použitou tobolku můžeme vložit taky do rumu, vodky či medoviny a za několik dní si máme vlastní vanilkový drink vhodný do koktejlů i k přímému pití.

Zdroje: bylinkopedie.cz, zoommagazin.iprima.cz, svetplodu.cz, cs.wikipedia.org