Co byly přástky a proč je církev zakazovala? Protože byly veselé a ne moc mravné...

Zima je čas dlouhých nocí a kdysi i sněhem zapadané přírody. V adventním období byla už všechna úroda pod střechou, pole zoraná a lidé se v tomto období věnovali zpracování toho, co na podzim sklidili. Večer ženy předly len a konopí nebo draly peří. A protože se jim nechtělo pracovat o samotě, tak se jich vždy více sešlo s kolovrátky v jedné z chalup. Těmhle sešlostem se říkalo přástky.

Přástky, předení lnu a konopí nebo draní peří, obvykle začínaly po svatém Martinovi nebo po svaté Kateřině a podle toho, jak byla úroda veliká, pokračovaly až do jara, obvykle končily před zahájením předvelikonočního půstu.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Církev chtěla udělat z adventu půst, naši předci měli ale jiné plány. Znáte adventní tradice a zvyky?

Co byly přástky

Při přástkách se obvykle scházely ženy z vesnice v jedné chalupě, v níž se topilo a svítilo. „Aby se při předení nenudily, vyprávěly si příběhy, historky, pohádky a pověsti, dávaly si hádanky, ale taky pomlouvaly sousedy a sousedky nebo zpívaly. Samozřejmě nechybělo ani jídlo a pití, které hostitelka připravila. Protože bylo ve vytopené chalupě útulno, sedávali na přástkách také muži, kteří jedli, pili, hráli kostky nebo karty. Mládež přástky využívala k zábavám, hrám a zejména bližšímu seznamování,“  vysvětluje PhDr. Alena Vondrušková v knize Český lidový a církevní rok.

Jak to o přástkách chodilo

Podle dochovaných zpráv bývaly přástky veselé a rozpustilé a ne moc mravné. Vrchnosti a církvi se bujaré přástky nezamlouvaly obzvláště v adventním čase, kdy lidé měli rozjímat a modlit se. Od 16. do poloviny 19. století dokonce panoval zákaz pořádání přástek pod trestem pokuty nebo bití. Existovaly předpisy o tom, jak zabránit „nezbednostem a nemravnostem“.

„Jak to u nás na přástkách chodívalo, popisují dochované zákazy, které vydával zemský sněm v Praze a snad všechny vrchnostenské kanceláře. Jejich cílem bylo zabránit ‚různým nezbednostem a nemravnostem‘, ‚schůzkám pacholků s děvkami‘ či přímo ‚tělesným hanebnostem, které se během nich konají‘. Brojily také proti nezřízenému pití a obžerství,“ uvádí Alena Vondrušková.

Zákazy ale úspěšné moc nebyly. Nařízení se opakovala pravidelně až do josefínských reforem, a objevují se dokonce ještě v první polovině 19. století. Teprve tehdy se podařilo přástky rušit nebo omezit alespoň ve dnech církevních svátků, takže se nekonaly v období od Štědrého dne do Tří králů. V 19. století se lidé začali přizpůsobovat církevnímu pojetí adventu a tento čas respektovali jako období klidu, půstu a modliteb.

Zábava na přástkách

  • Oblíbenou zábavou bývalo lití olova, které dnes známe spíš jako tradiční zvyk štědrovečerní, kdy z tvarů ztuhlého kovu odhadujeme svou budoucnost. Při přástkách si tuhle zábavu nenechali ujít především chlapci, kteří v kovu hledali náznaky svého budoucího povolání podle tvarů připomínajících řemeslnické nástroje, zemědělské nářadí, zbraně, koně nebo knihu. To předurčovalo jejich další profesní cestu.
  • Další věšteckou hrou pro mládež bylo známé pouštění lodiček. Chlapci a dívky upevnili malé svíčky do ořechových skořápek a pustili je na vodu. Pokud se skořápky přiblížily, měli ti dva tvořit manželský pár. Populární byla hlavně proto, že se skořápky pouštěly na vodu obvykle ve štoudvi v síni nebo venku na dvoře, takže mladí mohli zmizet z dohledu dospělých a pobavit se podle svého.

Zdroj:  Český lidový a církevní rok (Alena Vondrušková)


Přečtěte si také