Invalidovna v Praze: Barokní památka se dočká záchrany. Podívejte se, jak vypadá dnes

Cenná barokní památka od architekta Kiliána Ignáce Dientzenhofera, autora mnoha sakrálních i světských staveb po celém Česku, měla skončit vrukou soukromého investora. Nakonec se ale podařilo vytvořit projekt, který má stavbu proměnit vkulturní i společenské středisko. Vsoučasnosti se provádějí průzkumy, které připraví půdu pro budoucí rekonstrukci. Invalidovna už nebude sloužit veteránům, ale své místo vživotě Pražanů neztratí.

Velkolepý projekt

„To, co tu dnes vidíme, je jen devítinou původního projektu,“ říká Nisan Jazairi zIniciativy pro Invalidovnu a ukazuje plány, podle kterých měl mít objekt 10 nádvoří a vcentrální části i barokní chrám. Invalidovna byla projektována jako soběstačný celek. Počítalo se dokonce spivovarem. Ten zde nakonec nevznikl, ale fungovala tu jatka, byly tu trafika i škola pro děti válečných vysloužilců nebo kartáčnická dílna, ve které pracovali slepí veteráni.

Invalidovna se stavěla mezi lety 1731 a 1737 zprostředků nadace hraběte Petra Strozziho, který padl roku 1664 vbitvě sTurky. Trvalo ale poměrně dlouho, než se plán realizoval. Mezitím vletech 1670 až 1676vyrostla monumentální Invalidovna vPaříži.

Tehdejší evropské monarchie chtěly napodobit, nebo dokonce překonat velkolepost Francie, jak upozorňuje Jazairi. To vysvětluje, proč Dientzenhofer narýsoval plány pro stavbu, která měla být ještě větší než pařížská Invalidovna. Nadace Petra Strozziho ovšem nedisponovala dostatkem financí a postavila se tak pouhá devítina velkorysého projektu barokního architekta.

Veteráni Invalidovnu obývali až do třicátých let dvacátého století, kdy byli přestěhováni do nové stavby vHořicích (dnes je zní domov důchodců). Budovu využívaly Vojenský historický a ústřední archiv, nakonec přešla pod Národní památkový ústav. Cennou stavbu vroce 2002 zaplavila povodeň, zlikvidovala část archiválií a poškodila omítky. Dodnes je na zdech patrné, do jaké výšky voda sahala.

Podívejte se na fotoreportáž z Invalidovny:

Invalidovna

Bydlení pro veterány

Doživotní vojenská služba se vHabsburské monarchii zrušila až vdevatenáctém století, do té doby měl stát povinnost se o veterány postarat. Nebyli propuštění, byli stále vojáky, byť neschopnými boje. Ztoho důvodu tu panoval vojenský režim sbudíčky, večerkami i rozdělením prací, které museli vojáci vykonávat.

Dientzenhofer navrhl ubytovací jednotky, ve kterých nejprve bydlelo 37 mužů. Postupně počet nájemníků klesal až na 32. Místnosti jsou mezonetové. Zatímco vpřízemní části spali vojáci po amputacích, vpatře na galerii žili ti, kteří byli schopní vyjít schody. Přes galerii se šlo do důstojnické ložnice. Každou ubytovací jednotku měl na starost jeden důstojník. I vtom pokračoval vojenský režim veteránů. Mezi jednotkami byly přízemní místnosti, které se využívaly jako přípravny jídla a sklady. Takovou místnost sdílely vždy dvě jednotky.

Rodiny vInvalidovně

Nejprve tu bydleli vojáci sami, až později se sem směly nastěhovat celé rodiny, ale jen vdobách míru. Během válek bylo v Invalidovně pořád plno a ti, kteří už nepotřebovali akutní pomoc, byli vystěhováváni do vesnic, odkud pocházeli, a dostávali důchod. Nebylo standardem, že by vojáci bydleli se svými příbuznými.

Ovšem případné bydlení srodinami výrazně ovlivnilopodobu jednotek. Galerie se zazdívaly, aby vznikly samostatné byty pro vojáky a jejich manželky a děti. Do dnešních dob se tak zachovalo jen málo pokojů v původní podobě sotevřenými galeriemi.

Změny vinteriérech

Interiéry procházely i dalšími úpravami. Barokní velkorysé prostory byly chladné, přestavby tak měly omezitúniky tepla. Vpokojích vznikly předsíně a původně otevřená schodiště na galerie se schovala za zdmi.

Největší změny ale Invalidovně dalo 20. století. Ne vždy kdobrému. Například dnes už nezjistíme, jaké byly podlahy vprvním patře, vyměnily se za nevkusné dlaždice. Nejhůře dopadlo druhé patro, kde se během meziválečných přestaveb zbouraly příčky a původní barokní interiéry prakticky zmizely. Vznikly tak temné chodby se světlíky.Některé stěnyv prvním a druhém patře dostalynovou výmalbu, často poněkud bizarní tyrkysovou.

Film a Invalidovna

VInvalidovně najdeme i památky na filmaře, kteří do barokních interiérů doplnili cizí prvky. Některé vypadají, že ke stavbě patří, jiné volají už zdálky, že posloužily jen pro natáčení filmů. Asi nejznámějším snímkem, který se zde filmoval, je Amadeus od Miloše Formana.

Budoucnost Invalidovny

Národní památkový ústav má sbudovou velké plány. Pro bydlení je dnes už nevyužitelná, ale mohla by posloužit kulturním a komunitním aktivitám. Projekt je zatím vpočátcích, ale do budoucna by tu mohl najít domov Pražský filharmonický sbor. Počítá se svýstavními prostorami Národní galerie a dalších muzeí. Vzniknou tu edukační centra a turisté se sem budou moct vydat na prohlídku.

Invalidovna sice původně vznikla daleko za branami Prahy, barokní město končilo u Florence, ale dnes je prakticky vcentru metropole. Než se začne srevitalizací památkypro kulturní a společenské akce, využívá západní křídlo Iniciativa pro Invalidovnu, která tu během léta plánuje uspořádat různé aktivity nebo proměnit staré pokoje vdočasné ateliéry umělců. Do Invalidovny se tak postupně vrací život.