Encyklopedie

27. května 2014 22:21

Iva Kropáčková

Routa vonná / Ruta graveolens

Obsahuje fenolický guajakol, furanokumariny (např. bergapten, xanthotoxin), flavony (např. kempferol, kvercetin, myricetin) a jejich glykosidy (rutin), furanochinolinové alkaloidy (např. rutacin), deriváty lignanu, kyselinu jablečnou, hořčiny, třísloviny a asi 0,5% toxických silic.

Sběr:

Sbírá se kvetoucí nať (Herba rutae) nebo list (Folium rutae) a to v květnu nebo červnu.

Suší se ve stínu, při umělém sušení by teplota neměla přesáhnout 40 °C.

Při sběru je nutné použít rukavice, neboť šťáva z rostliny může vyvolat u některých osob záněty na kůži.

Použití:

Droga příznivě ovlivňuje činnost žlučníku, tlumí bolesti při žlučníkových kamenech, působí protikřečově (např. při ledvinových kolikách). Keltové ji využívali během svátků jara, dnešního pálení čarodějnic, pro vykuřování domovů.

Sdílejte článek
Štítky routa vonná

Přečtěte si také