Zahrada

16. dubna 2015 10:06

Markéta Zídková

Jak správně vysít a pěstovat mrkev, pastinák a petržel

Kořenová zelenina je součástí našeho jídelníčku, vysévá se buď na podzim nebo na jaře v dubnu či květnu.

Kořenová zelenina je jednou z nejběžnějších zelenin. Ve střední Evropě je zcela klíčová, používá se do polévek, omáček, salátů, jí se syrová, vařená i dušená. Napadlo by vás, že se dokonce kořen petržele konzumuje jen ve střední Evropě, jinde je petržel považovaná za bylinku? Zkuste si letos vypěstovat na zahrádce vlastní mrkev, petržel nebo pastinák, s novým sortimentem odrůd se vám to jistě podaří.

Mrkev se brání proti pleveli

Mrkev je dvouletka. V prvním roce vytvoří kořen se zásobními látkami, které využije v dalším roce pro tvorbu semena. Jako potravina se používá jednoletý kořen. Když jinecháte v půdě, příští jaro mrkev vykvete a vytvoří semena.

Semeno mrkve obsahuje kumaríny, chemikálie, které brání v klíčení plevele. Rostlina si tím zajišťuje životní prostor pro růst a vývoj. Praktickým výstupem pro zahrádkáře je to, že záhonek s mrkví nevyžaduje tolik odplevelování jako záhonky sousední. Kumariny jsou ale jedním z důvodů pomalejšího vzcházení mrkve. V procesu klíčení se odbourávají a tím umožní vyklíčení semene. Jejich odbourávání je ale postupné a vyžaduje určitý čas, proto vám mrkev nevyklíčí okamžitě ani v případě, že ji na jaře vysejete za optimálních vlhkostních podmínek do dostatečně vyhřáté půdy.

Nepěstujte mrkev v těžkých půdách

Na těžších půdách se často vyskytují problémy s deformací kořenů mrkví. Příčinou je to, když se kořen dostane na nepropustné podloží nebo do půdní vrstvy s nedostatkem kyslíku. Poškození růstového vrcholu vede k deformaci a rozvětvení kořenu. Proto je dobré pěstovat mrkev v částečně písčité půdě.

Mrkev pěstujte na hrůbcích

Pro získání kvalitních kořenů mrkve v horších podmínkách je vhodné pěstování na hrůbcích. Hrůbky si připravíte tak, jako byste „nakopčili“ brambory, jen mírně širší, cca 50 až 60 cm, rovnou horní částí. Do takto připraveného hrůbku vysejte dvojřádek nebo trojřádek mrkve. Kořeny budou hezčí a vyrovnanější, výrazně snadněji se budou sklízet. Hrůbky si připravte předem, ale semena vysévejte za 2 až 3 týdny, až půda slehne.

Mrkve z raných výsevů mají problém s pochmurnatkou mrkvovou (Psila rosae). Je to malá mouchadélky okolo 5 mm. Má hnědou hlavu a žluté nohy, hruď a zadeček jsou černé. Larvy pochmurnatky vyhlodávají v kořenech mrkví nepravidelné chodbičky.

Pokud vyséváte karotky koncem května, nebudete mít problém s „červivostí“ kořenů způsobenou larvami pochmurnatky. Dospělci tohoto škůdce totiž létají a kladou vajíčka nejpozději do poloviny května.

Oblíbené odrůdy mrkve

ANETA F1 – poloraný hybrid s válcovitými kořeny. Lze pěstovat od časného jara až do poloviny července

CIDERA – podzimní odrůda s dlouze válcovitým kořenem délky až 23 cm. Vhodná pro pěstování na hrůbcích

CORTINA – pozdní odrůda, kořen je velmi dobře vybarvený, hlava kořene je zapuštěná, nezelená

DARINA – pozdní odrůda vysoce odolná proti alternariové skvrnitosti listů a proti praskání kořenů. Velmi dobrá skladovatelnost.

FRANCIS – pozdní odrůda mrkve typu Flakee s velmi dobrou skladovatelností. Kořeny jsou dlouhé 23–25 cm, pěkně vybarvené, s hladkým povrchem. Hlava kořene nezelená.

KATRIN – poloraná odrůda typu Chantenay pro jarní i podzimní sklizeň vhodná především pro přímý konzum, z pozdních sklizní i ke skladování a zpracování na džusy.

MARION F1 – raná, vhodná pro celoroční pěstování. Kořen je dlouhý 15–17 cm, válcovitý, s tupým zakončením. Hlava kořene na povrchu ani na řezu nezelená a nemá antokyanové zabarvení.

NAOMI – raná odrůda s velmi hladkými kořeny délky 16 až 18 cm. Je vhodná na pěstování v hrůbcích.

RONDO – kulatá mrkev, velmi raná a odolná proti zelenání kořene. Lze ji pěstovat celoročně.

SYLVA – poloraná odrůda pro přímý konzum a konzervaci. Válcovitý kořen má tupé zakončení.

TINGA – pozdní odrůda.

Petržel se většinou považuje za bylinu

Když budete hledat v zahraničních katalozích semen petržel mezi zeleninami, neuspějete. Otevřete si ale sekci bylinek a tam ji najdete – ale pouze tu listovou, kadeřavou nebo s hladkým listem. A možná tam bude zmínka o tom, že „v některých krajinách se konzumují i mohutné kořeny petržele, které svou chutí připomínají něco mezi pastinákem a celerem…“ Kořenová petržel je skutečně specialitou centrální Evropy, pěstuje se v Čechách, na Slovensku, v Rakousku a části Německa. Znají ji Poláci a okrajově Holanďané. Celý zbytek světa má petržel za bylinku.

Petržel pochází ze Středomoří a má historii starou několik tisíc let. Znali ji již staří Řekové a s Římany se při jejich dobyvatelských výpravách rozšířila do celé Evropy. Latinské označení petržele Petroselinum pochází z řeckého označení pro skálu petros – plané petržele rostly na kamenitých řeckých návrších– a ze starořeckého slova selinum označující petržel.

Také semeno petržele obsahuje furokumaríny, chemikálie, které brání v klíčení plevele. Rostlina si tím zajišťuje životní prostor pro růst a vývoj. Praktickým výstupem pro zahrádkáře je opět to, že záhonek s petrželí nevyžaduje tolik odplevelování jako záhonky sousední. Furokumariny jsou ale jedním z důvodů pomalejšího vzcházení petržele.

Petržel dlouho klíčí (až 35 dní) a v době klíčení je citlivá na přísušky a škraloup na povrchu půdy. Podzimní výsev je alternativou jarního setí.

Odolnost petržele vůči mrazu

Petržel je dvouletka kvetoucí ve druhém roce po výsevu. Listové petržele v našich podmínkách dobře přezimují, odrůdy s plochým listem jsou k extrémně nízkým teplotám odolnější než petržele kadeřavé. Čerstvou petrželovou nať si zajistíte po celou zimu vyrytím jednoletých rostlin a jejich pěstováním v květináčích nebo známých „petrželácích“. Stejnou službu vám splní kořenové petržele, jejich kořeny jsou zásobárnou výživných látek a v pokojových podmínkách přinesou dostatek čerstvé natě.

Oblíbené odrůdy petržele:

ALBA – polopozdní odrůda pro přímý konzum i průmyslové zpracování. Odrůda je odolná proti rzivosti.

ASTRA - pro pěstování na záhonku i pro rychlení v květináčích v zimních měsících.

FEST – petržel naťová hladká.

KONIKA – poloraná odrůda pro letní sklizeň s natí i pro podzimní sklizeň na uskladnění.

OSBORNE – polopozdní odrůda k dlouhodobému skladování, dobře snáší i mírné přísušky v letním období.

Pastinák jezapomenutá zelenina

Pastinák je exemplárním příkladem plodiny, která na příjezd Evropanů doAmeriky krutě doplatila. Pastinák se pěstoval v Evropě po staletí, jeho kulturní stopy najdeme ve starověku i středověku. Bílé řepovité kořeny pastiňáku se výborně uchovávaly a byly důležitou složkou potravy v zimním období. Brambory jej ale úplně vytlačily. Až tak, že dnes je pastinák považován za „méně známou zeleninu“.

Konzumní částí pastináku jsou aromatické kořeny nasládlé chutě. Kořeny obsahují až dvojnásobné množství cukru než mrkev a vyznačují se vysokým obsahem draslíku (močopudný účinek).

Pastinák se vzhledem podobá kořenové petrželi. Petrželi podobné jsou i nároky na pěstování. Pastinák je plodinou druhé tratě, pěstitelsky nenáročný. Vyhovuje mu vlhčí prostředí, daří se mu i ve vyšších polohách, snáší i mírné zastínění. Vyžaduje hluboké hlinitopísčité půdy s dostatkem humusu, čerstvé hnojení působí nepříznivě na skladovatelnost. Vzhledem k větším kořenům perfektně reaguje na pěstování na hrůbcích. Na rozdíl od petržele netrpí pastinák rzivostí kořenů.

Oblíbené odrůdy pastináku:

BIELAS – velmi výnosná pozdní odrůda pastináku. Vyznačuje se dlouhými vyrovnanými kořeny s velmi dobrou skladovatelností.

DLOUHÝ BÍLÝ – velmi výnosná odrůda s dlouhým kořenem, odolná proti chorobám.

Odrůda pastináku Dlouhý bílý

Marta Pawlicová, Foto archiv firem Moravoseed a SEMO


Přečtěte si také