Jak vypěstovat mrkev a uvařit svíčkovou, královnu českých omáček?

Mrkev obecná (Daucus carota) obsahuje betakaroten, provitamin A, ze kterého si naše tělo vitamin A vyrábí. Zároveň je i bohatým zdrojem vitaminu B, C a E, lehce přijatelného vápníku, pektinů a vlákniny. Pektin obsažený v mrkvi na sebe váže až 80 % těžkých kovů, které se nám usazují v organismu, a pomáhá je přirozeně vylučovat.

Mrkev v lidovém léčitelství

• V lidovém léčitelství se mrkev využívá proti nervozitě, nespavosti a stresu, pomáhá při chorobách jater a slinivky břišní, žloutenkách, mononukleóze a střevních zánětech.
• Mimoto mrkev zvyšuje odolnost organismu proti virům a bacilům, posiluje srdce a cévy, prospívá těhotným ženám, podporuje vývoj a růst dětí, zlepšuje vidění – hlavně šeroslepost.
• Mrkev také přispívá k hezké pleti, vlasům a nehtům, urychluje hojení ran, posiluje sliznice v těle a mimo jiné zvyšuje plodnost a potenci.

12 základních pravidel pěstování mrkve

1. Mrkev je dvouletka. V prvním roce vytvoří kořen se zásobními látkami, které využije v dalším roce pro tvorbu semena. My obvykle její vegetační cyklus přerušíme a vyryjeme kořeny pro vlastní potřebu v létě či na podzim. Když je necháme v půdě, příští jaro mrkev vykvete a vytvoří semena.
2. Mrkev patří mezi rostliny druhé trati, to znamená, že má má ráda půdu dobře zásobenou humusem a živinami, ale nesnáší čerstvé hnojení, prospívá jí přihnojení menší dávkou kvalitního kompostu.
3. Mrkev ke správnému vývinu kořenů potřebuje lehkou písčitou půdu do hloubky zpracovanou a zkypřenou. Kamenité a přemokřené půdy obecně nejsou pro pěstování kořenové zeleniny vhodné, na těžších půdách se vyskytují problémy s deformací kořenů. Vzhledem ke kůlovitému kořenu je struktura půdy pro růst mrkve opravdu zásadní. Když se kořen dostane na nepropustné podloží nebo do půdní vrstvy s nedostatkem kyslíku, dojde k jeho poškození, větvení a pokroucení.
4. Kdo má na zahradě těžší kamenitou půdu, měl by zkusit hrůbkování. Hrůbky pro pěstování mrkve připravíme dva až tři týdny před výsevem. Půdu nejdříve dobře zryjeme a obohatíme kompostem. Pak hráběmi vytvoříme přihrnutím zeminy hrůbky vysoké přibližně 15 cm a zhruba 50 cm široké s rovnou horní částí. Do každého hrůbku vyséváme dva řádky mrkve. Kořeny mrkve, které vyrostou na takto upravených záhonech, budou hezčí, zdravější a vyrovnanější a také je snadněji sklidíme.
5. Mrkev je velmi tolerantní plodina, snese se s každou zeleninou, ale nejvíc si na záhoně dobře rozumí s pažitkou, cibulí, pórkem, česnekem a saláty. Vyséváme ji na stejném místě nejdříve po třech letech.
6. Rané odrůdy mrkve (vegetační doba je 90 až 120 dní) se vysévají brzy na jaře, většinou v březnu, pozdní odrůdy (vegetační doba je 100 až 180 dní) v květnu a červnu. Výsev je vhodné rozložit do více termínů. Při nákupu osiva je vždy dobré přečíst si informace o vhodném termínu výsevu uvedené na obalu.
7. V poslední době je stále více oblíbenější podzimní výsev mrkve. Záhon po sklizni letních zelenin zryjeme a uhrabeme. Semena vyséváme až těsně před příchodem mrazů, aby ještě nevyklíčila. Semena vzejdou až v příštím roce na jaře. Lepší vzejití, využití jarní vláhy a ranější sklizeň, to jsou výhody zpodzimního výsevu.
8. Mrkev vzchází poměrně pomalu (zhruba dva týdny), proto se pro vyznačení výsevu vyplatí použít značkovací plodinu, nejlépe kopr nebo salát.
9. Drobná semínka mrkve vyséváme do důkladně prokypřené půdy 1 až 2 cm hluboko ve sponu 20–30 x 4–9 cm či hustě do řádků vzdálených od sebe 20–30 cm. Po výsevu zahrneme a přišlápneme, pak opatrně, ale důkladně zalijeme.
10. Při hustém výsevu je potřeba mrkev vyjednotit, nejlépe když mají rostlinky4 lístky. Rané odrůdy jednotíme na vzdálenost zhruba 4 cm, pozdní odrůdy až na vzdálenost 9 cm. Pro další růst vybíráme silnější rostliny i za cenu nepravidelnosti  vrozestupech.
11. Během vegetace mrkev potřebuje pravidelné kypření půdy, pletí a přiměřenou zálivku. Případně můžeme přihnojit dřevěným popelem. Pokud po dešti půdu prokypříme, zajistíme tím, že voda se bude odpařovat pomaleji. Záhon musíme prolít do hloubky, aby mrkev mohla sahat pro vodu dolů. Pokud zalijeme jen po povrchu, začne kořen větvit.
12. Při sklizni, tedy vytahování mrkve za listy se může lehce stát, že nám v ruce zůstane jenom trs zelené natě a kořen pevně v zemi. Pokud však před vytáhnutím kořen zlehka zatlačíme do země, čímž zvětšíme otvor a přetrháme jemné kořínky, ulehčíme si práci a mrkev bez problémů vytáhneme.

Co asi děláme špatně, že nám mrkev chřadne

Kořeny mrkve praskají

Praskání kořenů mrkve způsobuje většinou nadbytek vláhy při vydatných deštích následujících po delším období sucha. Náchylnější k praskání jsou starší kořeny, proto mrkev nikdy nenecháváme zbytečně přerůstat.

Červivé kořeny mrkve

Mrkev napadly larvy pochmurnatky mrkvové (Psila rosae), které vyhlodávají v kořenech mrkví nepravidelné, rezavě hnědé chodbičky. Je-li mrkev napadena tímto škůdcem, její listy začnou červenat a následně odumírat. Poškozená mrkev se vetřelcům přirozeně brání a kořeny jsou pak nahořklé. Protože dospělci pochmurnatky létají a kladou vajíčka nejpozději do poloviny května, je nejlepší ochranou pozdní výsev mrkve koncem května nebo zakrytí netkanou textilií.

Nakousané kořeny mrkve

Mezi časté škůdce patří drátovci– larvy brouků za sebou nechávají v kořenech nakousané okrouhlé otvory asi 3 mm v průměru, dokážou zlikvidovat i listy, zvláště pokud je dlouho sucho. V zemi přežívají několik let, proto je nutné důsledné střídaní plodin, na jednom místě pěstujeme mrkev až po třech letech. Drátovce můžeme zkusit nalákat na kousky brambor, které zahrabeme k mrkvi a počkáme, až se do nic pustí. Pak je i drátovci vyhrabeme a spálíme.

Mrkev v kuchyni

Mrkev je proti jiným druhům zeleniny mnohem zdravější tepelně upravená, protože naše tělo dokáže přijmout jednou tolik betakarotenu z vařené či dušené mrkve než ze syrové. Mrkev má  uchyni opravdu mnohostranné využití, dá se připravit naslano i na sladko, můžeme ji zamrazit i sušit. Chybět by neměla ve vývarech a krémových polévkách, své místo má v zeleninových salátech a pomazánkách, skvělá je mrkev dušená na másle nebo s vepřovým masem. Bez mrkve se neobjede ani královna českých omáček – svíčková!

Mrkev se dá péct, zapékat i grilovat, dobrá je zavařená nebo naložená nakyselo v zeleninových směsích. Neodolatelné jsou mrkvové dezerty a moučníky, například lívance, koláče, dorty a sušenky, existuje spousta receptů na mrkvové vánoční cukroví. Samozřejmě se z ní dají připravit nápoje, třeba zdravé smoothie, džusy a šťávy.

Doporučené odrůdy pro pěstování mrkve

Raná mrkev Marion F1 typu Nantes

Hybridní odrůda vhodná pro celoroční pěstování, kořen je dlouhý asi 15 cm, hladký, dobře vybarvený, válcovitý, s tupým zakončením. Hlava kořene na povrchu ani na řezu nezelená. Typ Nantes je nejvíce pěstovaným typem, obecně vyniká pravidelným válcovitým kořenem a v zralosti tupým zakončením.

Poloraná mrkev Chamare typu Chantenay

Odrůda vhodná pro jarní i podzimní sklizně, její kořeny jsou robustní, krátké a široké, široce trojúhelníkového tvaru a tupě špičatým zakončením. Ideální hodná na přímý konzum, zpozdních sklizní ina skladování. Typ Chantenay má obecně kratší kořen kónického tvaru, a proto se hodí pro pěstování i do těžších půdách.

Pozdní mrkev Kardila typu Flakee

Velmi výnosná odrůda vhodná k zimnímu skladování, zmrazování a sušení. Kořen je válcovitý, v dolní části se zužuje. Barva kořene je na celém řezu intenzivně červenooranžová. Typ Flakee má obecně velmi dlouhé, kónicky zúžené kořeny s širokou plochou hlavou.

Raná mrkev Jitka F1 typu Berlikumer

Odrůda Jitka má kořen až 22 cm dlouhý, mohutný, válcovitý tvar. Při pozdějším sběru nepraská a dále dorůstá. Dá se využít pro pozdní sklizně. F Typ Berlikumer má obecně kořeny větší, válcovité až mírně kónické s tupým zakončením.

Raná mrkev Rondo typu Parisian

Velmi raná až raná odrůda kulaté mrkve určená především pro přímý konzum. Kořeny jsou velmi krátké, 3 až 5 cm. Vyniká svou chutí díky velmi vysokému obsahu cukru a sušiny s vysokou odolností proti praskání. Typ Parisian má kořeny s kulatým ředkvičkovitým tvarem.

Žluté, červené, bílé a fialové odrůdy

Směs barev – žluté, červené, bílé a fialové odrůdy –osivo je v sáčku namořeno barvou odpovídající zabarvení vyzrálých kořenů. Barevné mrkve se od té klasické oranžové liší hlavně obsahem rostlinných pigmentů, většina z nich jsou antioxidanty.

Žluté mrkve obsahují xantofyly, barviva blízké karotenoidům. Zlepšují funkci zraku.

Červené mrkve obsahují lycopen, barvivo přítomné v rajčatech nebo vodním melounu. Přispívá k prevenci srdečních chorob a některých nádorů.

Fialové mrkve vděčí za svou barvu anthokyanům, silným antioxidantům, lapačům volných radikálů v krvi. Pomáhají v prevenci infarktu.

Bílé mrkve jsou na barviva nejchudší. Jsou ale sladké a chutné!

Mohlo by vás ještě zajímat: