Bydlení

29. ledna 2026 07:00

Ema Bártová

Koupelna z umakartu, koberečky z chemlonu. Tak se bydlelo za socialismu

Jestli se dá bydlení v Československu 70. a 80. let popsat jedním slovem, pak jako standardizované. Nábytek i další vybavení bytu bylo potřeba vybrat z ne úplně velké nabídky státních podniků a ještě se přitom někdy vyrovnávat s dlouhými čekacími lhůtami. Výsledkem byl interiér, který vlastně pořád poznáte na první pohled.

Do kuchyně bylo na výběr z několika typů linek, typicky se dělaly jen podle jedné stěny, často s plechovými dvířky. Pracovní deska na nich bývala ale překvapivě odolná, mnohdy vydržela bez většího poškození celá desetiletí. Na stěnu za linkou se dávaly kachlíčky nebo omyvatelný nátěr. Kuchyně byly malé, ale i tak se do nich někdy vešla spížní skříň. Kdo měl štěstí a dost místa, pořizoval si k jídelnímu stolu rohovou lavici potaženou červenou koženkou, pod jejímiž sedáky se skrýval úložný prostor.

Nenechte si ujít: Socialistické koupelně vládl umakart. Proč se na něj díváme skrz prsty?

Kuchyň spojená s obývacím pokojem? To se tehdy nenosilo, výjimkou byly jen garsonky nebo malé byty se dvěma místnostmi - v jedné pak byl obývák s kuchyňským koutem, ve druhé ložnice.

Obývacímu pokoji často dominovala vysoká obýváková stěna – robustní sestava s nezbytnou vitrínou na sklo a porcelán, policemi na pár knih, vestavěným barem, pár skříňkami a výklenkem na televizi. V osmdesátých letech se tenhle nábytek vyráběl z dřevotřísky a trendy byl třeba v mahagonové barvě a klidně ve vysokém lesku. Lidé jím mnohdy nahrazovali vkusnější dřevěný nebo dýhovaný nábytek z let šedesátých.

Mohlo by vás zajímat: Obložené chlebíčky za socialismu: Jaké byly nejoblíbenější?

Kobereček s Aladinem

Naproti obývákové stěně obvykle trůnila masivní sedačka, někdy chráněná potahem z klouzavého leskima, které ji mělo chránit před zbytečným opotřebováváním. Když se vešla, doplnila sedačku křesla, rovněž s chlupatými lesklými potahy. Stěny v cihlových domech se malovaly, ty v panelácích tapetovaly - kdo se odvázal, mohl sáhnout po výrazném vzoru. Kdo měl zdi jednobarevné, mohl si na ně pověsit třeba doma vyroběný kobereček z chemlonu, populární byl motiv krtečka nebo třeba Aladina.

Kdo neměl chemlonového krtečka, mohl sáhnout po samorostu nebo nějakém kutilském výrobku třeba z kovu. Populární byly takzvané květinové stěny, jimiž se dala místnost částečně přepažit a za ni umístit třeba psací stůl. Děti - standardně dvě - mívaly ten svůj v pokojíčku, v němž nejvíce místa zabírala masivní dřevotřísková patrová postel, oblíbený byl zejména model s kruhovými výřezy coby žebřík.

Nepřehlédněte: Kuchyň za socialismu: Nezapomenutelné věcí, které měl doma každý. Vzpomínáte?

Zejména v panelových domech, ale nejen tam, bývalo v centru bytu umakartové jádro ukrývající koupelnu a záchod. Jeho lehké stěny špatně tlumily zvuky. Typickým vybavením koupelen byla vana, sprchové kouty se začaly objevovat až později.

  • Byla to doba, kdy bylo na výběr málo nábytku, ale také například spotřebičů nebo elektroniky. Všichni tak měli stejné věci – stejné kuchyňské stoly a židle, které se lišily jen barvou, stejné modely elektrických sporáků, na které si vystáli frontu, stejné vzory tapet a odstíny linolea na podlaze.

Zdroje: https://english.radio.cz/new-exhibition-recreates-communist-era-flat-design-8603244https://vltava.rozhlas.cz/husakovo-31-jak-vypadala-bytova-kultura-70-let-5076342https://english.radio.cz/retro-exhibition-highlights-communist-era-lifestyle-8222651

Sdílejte článek
Štítky koupelna kuchyně životní styl stůl domov police hrnec tapeta obklad ekonomika, obchod a finance životní styl a volný čas

Přečtěte si také