Letní slunovrat a svatojánská noc přejí lásce, milování, tajemným kouzlům i hledání pokladů

Letní slunovrat

Letním slunovratem se označuje okamžik, kdy na severní polokouli začíná astronomické léto (první letní den) a kdy je nejdelší den a nejkratší noc v roce. Konkrétně den u nás trvá více než 16 hodin a noc pouze něco přes 7 hodin. Noci jsou v tomto období velice světlé, obloha není tak tmavá jako jindy. Na severní polokouli obvykle letní slunovrat nastává 20. nebo 21. června, výjimečně může připadnout i na 22. června. Letos letní slunovrat nastává 21. června v 14 hodin 58 minut.

Letní slunovrat v dalších letech

Svatojánská noc

Postupem času letní slunovrat splynul se svatojánskou nocí, která je v předvečer svátku svatého Jana Křtitele, tedy z 23. na 24. června: Letos prožijeme čarovnou svatojánskou noc z pátku na sobotu.

Svatojánská noc v dalších letech

Nejznámější svatojánské tradice a zvyky

Svatojánský poklad a kouzelné kapradí

• Svatojánská noc měla v lidových představách sílu otevírat zem a vydávat drahé kameny a kovy, a proto se mnozí vydávali hledat ukryté poklady.
• Znamením, kde je poklad ukrytý, byl zářící zlatý květ kapradiny – svatojánská noc je tak jediná, kdy kvete kapradí.
• Pokud se ho někdo rozhodl hledat, musel dodržet řadu omezení, například nesměl promluvit, lekat se hromů a blesků a hlavně se nesměl nechat zastrašit démony, čarodějnicemi a bludičkami, pokud mu v cestě bránili.
• Kouzelné kapradí kvetlo přesně o půlnoci a kdo chtěl zázračný květ mít, měl pod kapradinu rozprostřít bílou látku, na kterou se padající květ zachytil. Kdo prý květ získal, tak kromě toho, že objevil poklad, mohl porozumět řeči zvířat i rostlin, stát se neviditelným, umět věštit budoucnost a do konce života mít ve všem štěstí.
• Kdo poklad našel, směl si vzít jen tolik, kolik unesl, jinak propadl pro svou nenasytnost peklu a už se domů nikdy nevrátil.

Svatojánské milování

Svatojánskou noc si naši předkové nejčastěji spojovali s láskou a milováním. Zamilované i nově vzniklé páry se vytrácely na odlehlá místa, aby tam hledaly poklady či pověstné zlaté kapradí. Většinou se však jednalo spíše o záminku, aby milenci mohli být spolu sami a oddávat se v tmavých zákoutích letní přírody potajmu milostným hrátkám.

Věrnost se během svatojánské noci příliš nenosila. Tradovalo se, že v nejkratší noci v roce je na poli milování dovoleno dělat všechno, co se jindy nesmí. O svatojánské noci tak bývaly lesy a louky plné dvojic které ale ne vždy k sobě oficiálně patřily, mnohdy šlo o záležitost pouze na jednu noc. Po magické noci svatojakubské z 30. dubna na 1. května byla svatojánská noc další možností, jak si nezávazně a beztrestně zašpásovat.

Svatojánské lesní žínky

Podle starých českých pověstí se o svatojánské noci v lesích, na lukách a v blízkosti bažin prohánějí bludičky, víly a lesní panny.

• Pokud ale máme dobré srdce, můžeme tyhle nadpřirozené bytosti pozorovat při tanci, přiblížit se k nim a nijak nám neublíží. Ale kdo je člověk zlý a rád škodí jiným lidem, tomu vyvedou mnohé nepříjemnosti, nebo dokonce způsobí smrt.
• Taky se tradovalo, že se divoženky a další lesní žínky o svatojánské noci dívají lidem do oken a vyměňují své děti za lidské.
• Obzvlášť dobrý pozor by si na éterické lesní žínky měli dávat mladí muži, které svým krásným zjevem nalákají hlouběji do lesa, utancují k smrti a jejich těla potom roztrhají na kusy.

Svatojánské postýlky

Oblíbenou dětskou tradicí, která se v některých krajích v předvečer svátku Jana Křtitele dodržovala až do konce 19. století, byla příprava tzv. svatojánské postýlky. Tvořil ji většinou polštářek naplněný voňavou mateřídouškou nebo jinou aromatickou bylinkou, na něj se položil obrázek či soška Jana Křtitele. Někde děti byliny dávaly do bedýnky nebo je jen nasypaly na podlahu, přes ně položily bílý ubrus a svaté obrázky. Postýlka se dala pod stůl, u kterého rodina jedla. Pokud byly děti hodné a modlily se, ráno našly v posteli  malé dárky jako poděkování za nocleh od svatého Jana. Rodiče pak dětem vyprávěli, jak si v noci unavený světec přišel do bylinkové postýlky odpočinout a za odměnu jim tam nechal malé dárky, většinou sladkosti a drobné mince.

Svatojánské ohně

• Ke svatojánské noci neodmyslitelně patřily svatojánské ohně. Základ hranice tvořila jedle zaražená pevně do země, vršek se nechal zelený a na něj se zavěsily květinové věnce. Pak se kolem kmene postavila hranice z chrastí obložená silnými poleny.
• Plameny svatojánského ohně proskakovali mladí muži, což jim prý zajišťovalo pevné zdraví, sílu a dlouhý život.
• Někde ruku v ruce skákaly přes oheň zaslíbené dvojice, které si tak testovaly, jestli bude jejich manželství šťastné. Když se během skoku ruce rozpojily, nevěštilo to nic dobrého.
• Děvčata prohazovala ohněm uvitý svatojánský věneček, a pokud ho její vyvolený nebo některý jiný mládenec na druhé straně chytil, měl být jejich budoucí vztah věrný a pevný.

Svatojánské byliny

K nejznámějším tradicím spojeným se svatojánskou nocí patří sběr léčivých rostlin. Bylinky sebrané v tento den (nejlépe o půlnoci za úplňku) mají největší sílu. Jak využít sílu devatera svatojánských bylin, se dozvíte zde.

Svatojánský věneček

• Dívky věřily, že jim svatojánské kvítí může pomoci při hledání lásky. Říkalo se, že když svobodná dívka o půlnoci nasbírá devatero svatojánských bylin, z nichž potom uvije věneček a vloží si ho pod polštář, spatří ve snu svého budoucího muže.
• Pokud se podařilo dívce všít svatojánské byliny do polštáře svého milého, čekala ji v brzké době veselka.
• Na svatojánské byliny nedaly dopustit ani nevěsty, které zašívaly čarovné kvítí do límečku ženichovy košile. To mělo zajistit šťastné manželství a spoustu dětí.
• Nezadaná děvčata ze svatojánských bylin vila věnečky. Následně je pouštěla po vodě a sledovala, kde se zastaví. Pokud zůstal zaklíněný u břehu, dívka se měla vdát  doma. Jestliže plul po vodě dál, měla najít ženicha ve světě. Na některých místech se ale věnce místo do vody házely na stromy, odkud si je pak zamilovaní mladíci odnášeli.

Zdroje: Český lidový a církevní rok ( Alena Vondrušková), kudyznudy.cz radimejak.cz, cs.wikipedie.org