Vyhledávání

Zamiokulkas nebo zamioculcas si díky své nenáročnosti dobyl české domovy i veřejné prostory. Vypadá elegantně, je odolný a snese i málo světla. Hodí se do kanceláře i do bytu. Patří mezi pokojové rostliny vhodné pro začátečníky.
Kromě bezúdržbovosti je na Zamikulkasu báječné to, že má listy, z nichž přímo srší vitalita. Jsou lesklé a podle svého stáří světle či tmavě zelené. Do interiéru vnesou energii dálných subtropů, neboť rostlina pochází z Madagaskaru v Indickém oceánu.
Jak pěstovat zamiokulkas?
V podstatě pokud zamiokulkas jenom jednou za čas zalejete, bude to několik let zvládat, aniž by protestoval (náš doma přežil sedm let v jednom malém květináči, s tím že ho zaléváme, nárazově hnojíme – když zrovna máme koupené hnojivo, pak taky půl roku musí být jen o vodě).
To ale žádný pěstitel samozřejmě nechce slyšet, tak tedy, tady jsou základní rady:
- Zamiokulkas má rád rozptýlené světlo, nestavte ho tedy do místa, kam přímo svítí slunce, ani do temné předsíně.
- Zamiokulkas má rád dostatek vláhy, zalévejte ho jednou týdně, na dno květináče dejte kamínky či keramzit, aby naopak nestál ve vodě a nezahnívaly mu kořínky. Na podzim zálivku omezte, aby si odpočinul, nicméně před Vánocemi opět začněte zelévat 1x týdně a přihnojte. Je to období, kdy přirůstají mladé výhony a ty jsou pro rostlinu náročné. V okamžiku, kdy se rozvinou, opět až do jara omezte zálivku.
- Jednou za dva roky ho na jaře přesaďte do květináče v průměru o 5 cm většího, na dno dejte kamínky, pak běžný substrát s trochou písku.
- Chcete-li zamiokulkas rozmnožit, rozdělte trsy při přesazování. Nebo vemte odpadlý lístek a dejte ho do substrátu, zakoření.
Zamiokulkas je vskutku nenáročný, netrpí žádnými chorobami, jediné co nesnese, je přílišná zálivka a přímé slunce.
Pěstování pokojových rostlin jsme věnovali celý speciál:
Na co si dát u zamiokulkase pozor
Jediný problém je ten, že obsahuje ve svých pletivech nerozpustné krystaly šťavelanu vápenatého ve tvaru jehliček, rafid, které při pozření mechanicky dráždí sliznice dutiny ústní a trávicího traktu. Výsledkem je svědění, zánět, otok rtů, jazyka, patra i hltanu, což vede ke ztíženému polykání a potížemi při dýchání až dušení. Může se objevit také dávení, zvracení, průjem a hemoragická gastroenteritida, tedy zánět žaludku a střev. (Zdroj: WIkipedia Commons). Může tedy po pozření způsobit velké potíže u slabších jedinců až smrt.
Další články o pokojových rostlinách: