Bobkovišeň je oblíbený keř do živých plotů. Vzdálená příbuzná třešní má však jedovaté plody i listy!
Bobkovišně patří mezi nejčastěji pěstované keře. Využívají se především jako jednodruhové, stříhané živé ploty. Celé rostliny jsou sice silně toxické, ale vzhledem k tomu, že pro děti nejlákavější části rostliny, plody, se při pravidelném stříhání většinou nestihnou vytvořit, není jejich nebezpečnost tak vysoká. Přesto se nedoporučuje výsadba bobkovišní kolem dětských hřišť, škol a školek.
Bobkovišeň lékařská (Prunus laurocerasus)
Bobkovišeň lékařskou můžete znát i pod několika dalšími názvy. Nejčastěji se jí říká střemcha bobková nebo višeň bobková, ale podle odborníků je její správné české jméno vavřínovec lékařský. Ani se jmény latinskými to není úplně jednoduché. Cerasus laurocerasus, Laurocerasus officinalis nebo Prunus grandifolia jsou jména, pod kterými můžete bobkovišeň lékařskou najít také.
Bobkovišeň lékařská je jedovatá
Bobkovišeň lékařská pochází zjižní a jihovýchodní Evropy, a také zjihozápadní Asie. Je to stálezelený keř nebo strom, vysoký asi 5-15 mstmavě zelenými, kožovitými listy. U nás však dorůstá do výšky 1,5-4 m.
Na jaře vykvétá sladce vonícími, bílými květy, které se během léta proměňují v1-2 cm velké třešničky, které ve stadiu úplné zralosti získávají černou barvu. Právě drobné plody představují důvod, proč se bobkovišeň nedoporučuje vysazovat kolem míst, kde se pohybují malé děti. Přestože je jedovatá celá rostlina, plody jsou pro děti samozřejmě nejlákavější.
Příznaky otravy
Příznaky nastupují pomalu, vprůběhu několika hodin. Patří knim těžký dech a nerovnováha až vrávorání a křeče vbřiše. Později může nastat až smrt. Jako protilátka se využívá manganistan draselný.
Lékařské využití bobkovišně
Dříve se bobkovišeň lékařská využívala i vlidovém léčitelství. Připravoval se zní roztok pro léčení nervového systému, ale lék to nebyl úplně bezpečný, hrozilo velké nebezpečí otravy. Více se využívala bobkovišeň vkosmetice. I dnes se stále uvažuje o využití léčivých účinků, například při léčbě rakoviny, ale nikdy se nedoporučuje neodborná samoléčba.
Jak bobkovišeň pěstovat
Pěstovat bobkovišně není nijak náročné, je ale potřeba jim poskytnout vhodnou půdu. Díky tomu, že jsou mrazuvzdorné, je možné pěstovat je prakticky na jakémkoli místě České republiky.
Bobkovišně se hodí nejlépe pro jednodruhové živé ploty. Mají rády umístění na slunci nebo vmírném polostínu, do dobře propustné, vlhčí a mírně kyselé půdy. Půda nikdy nesmí být vápenitá, rostlinám by hrozila chloróza, žloutnutí listů. Bobkovišně nesnášejí ani jílovitou půdu a jsou plně mrazuvzdorné do -25 °C.
Vzdálenost od plotu a střih bobkovišně
Jednodruhový živý plot zbobkovišní se vysazuje asi 1 m od pevného plotu, při hustotě 2-3 sazenice na 1 m délky. Vzrostlé keříky se stříhají vdubnu nebo vpolovině července.
Jak množit bobkovišeň
Pokud příliš nespěcháte na vzrostlý plot, sazeničky bobkovišní si můžete velmi jednoduše namnožit sami. Na konci srpna odeberte asi 10 cm dlouhé, polovyzrálé řízky, na kterých ponechte pouze 2 listy. Řízky ošetřete stimulátorem růstu a zapíchněte do květináče, do směsi zahradní půdy a písku. Do příštího jara rostlinky zakoření.
Nově vyšlechtěná bobkovišeň Novita
Novita má vmládí světlejší barvu listů, později jsou listy tmavě zelené se světlejším žilkováním. Je také odolnější než starší kultivary. Zajímavou vlastností Novity je pozměněná jedovatost. Jedovaté jsou pouze listy a semena nezralých plodů. Zralé, černé peckovice, by nebezpečné už být neměly.
Bobkovišeň portugalská, portugalský vavřín (Prunus lusitanica)
Na pěstování nenáročný, neopadavý keř se sytě zelenými listy. Nové výhony vybarvují keř během léta do bronzova. Stejnějako ostatní druhy bobkovišníi bobkovišeň portugalská má ráda kyselejší půdu, vlhkou, ale dobře propustnou, i když velmi dobře roste téměř na každém stanovišti. Každým rokem však doroste jen o 20-40 cm, proto se spokojí sřezem jen jednou ročně.
Začátkem léta tvoří hrozny drobných, bílých květů. Ty se následně promění v červené bobule, které mají ve stádiu plné zralostičernou barvu. Milují je ptáci.