Lablab purpurový je okrasná letnička s jedlými semeny. Musí se ale pořádně uvařit!
Na první pohled vypadá lablab tak trochu jako fazol, ale ve skutečnosti je to zajímavá trvalka, která však nepřežije středoevropskou zimu, proto se u nás pěstuje pouze jako letnička. Její semena česká kuchyně nezná, můžeme je ale konzumovat, jen pozor na správnou tepelnou úpravu. Zralá semena jsou zasyrova jedovatá! Raději je pořádně povařte nebo upečte.
Lablab purpurový (Lablab purpureus)
Zajímavá rostlina, která vás na první pohled upoutá výrazně nafialovělými, purpurovými květy, se v tropických oblastech celého světa běžně pěstuje jako luštěnina. Jedná se o popínavou rostlinu z čeledi bobovitých (Fabaceae), tedy z čeledi, do které patří i další rostliny, jejichž semena běžně konzumujeme, jako je například hrách, fazol nebo oblíbená čočka.
Lablab pochází z tropické východní a západní Afriky a z Madagaskaru, je to vytrvalá, ovíjivá liána dlouhá až 6 m, se střídavými listy trojúhelníkovitého tvaru, často načervenalé barvy, velkými asi 6–15 cm.
Lablab vykvétá od června až do října, bílými nebo nafialovělými květy motýlovitého tvaru. Květy vyrůstají po 10–30 kusech v úžlabních hroznech. Koncem léta se na rostlině začínají objevovat 8–15 cm dlouhé lusky s velkými semeny elipsovitého tvaru.
Pozor, zralá semena jsou jedovatá!
Nezralá semena v lusku jsou jedlá, stejně jako mladé listy, ale semena zralá, která mají červenohnědou až černou barvu, jsou zasyrova jedovatá. Konzumovat se mohou až po uvaření. Semena jsou bohatá na vitaminy A, B1, B2 a C, ale obsahují i bílkoviny, uhlovodíky, tuky a aminokyseliny. Lusky i semena lablabu se mohou využívat v gastronomii podobně jako fazole.
Semena lablabu se využívají i v čínské lidové medicíně proti průjmu, nechutenství a zvracení.
Jak pěstovat lablab purpurový
Rostlina vyžaduje umístění na plném slunci a humózní půdu plnou živin. Ke zdárnému růstu potřebuje přiměřenou zálivku a občasné pohnojení. Vzhledem k tomu, že lablab není mrazuvzdorný, zničí rostlinu první podzimní mráz.
Zdroj: loukykvet.cz; botany.cz; wikipedia.org