ZELENÁ ABECEDA. Jak pěstovat pokojové rostliny (1. část A–F)

Azalka/Azalea indica Zdroj: Jindřich Votýpka

Každá pokojová rostlina pochází z jiného koutu světa, a má tak i jiné životní nároky.

Osvojíte-li si základní pěstitelské poučky, o potřeby vašich zelených spolubydlících bude od A do Z postaráno. Postupně si je probereme pěkně od začátku.

Alespoň dvakrát týdně zkontrolujte stav vysychání zeminy. Až na výjimky (kapradiny či orchideje) zalijte rostliny znovu teprve tehdy, když substrát vyschne. Ani dříve, ani později. Stejně jako se pokrm nedá „odsolit“, přelitou rostlinu nevysušíte. Dlouhodobé přemokření půdy vede k zahnívání kořenů a následnému uhynutí celé rostliny.

Boj proti chorobám a škůdcům začíná již správným umístěním a ošetřováním rostlin. Pokud květiny přesto onemocní, neváhejte použít vhodné ochranné prostředky co nejdříve, než se choroby nebo škůdci příliš rozšíří.

Jednotlivé druhy pokojovek najdete v naší encyklopedii.

Cit potřebují nejen lidé a domácí zvířata. I rostlinám se lépe daří, vědí-li, že je máte rádi. Povídejte si s nimi a otřete jim přitom prach z listů. Najdou se i takoví pěstitelé, kteří květinám pouštějí hudbu. Schválně vyzkoušejte, zda má váš fíkus rád Mozarta.

Exoty mezi pokojovými květinami jsou orchideje. I když je dnes seženete v každém hobbymarketu, přece jen ne v každém bytě jim můžete nabídnout odpovídající prostředí. Výhodou je, že nemusíte čekat na pěstitelské zázraky, ale zakoupíte si rozkvetlou rostlinu, která při troše péče vydrží kvést několik týdnů.

Fosfor rostlinám chutná. Nedostatek tohoto důležitého prvku se projevuje temně modrozeleným zabarvením listů a načervenalým okrajem. Rostliny méně kvetou, jejich květy jsou malé a špatně vyvinuté. Nadbytek fosforu však způsobuje předčasné ukončení růstu.

Další díly najdete ZDE: