Staňte se králem a královnou silvestrovských vtipů. Jakou anekdotu komu, kde a kdy říct

5 rad a tipů, jak se stát králem či královnou silvestrovských vtipů Zdroj: Thinkstock

O lidech, s nimiž není moc zábava se říká, že se na vtip nezmůžou ani na silvestra. Snad ještě větším postrachem večírků jsou ale notoričtí vypravěči anekdot. Ono totiž k tomu, aby člověk rozesmál společnost vyprávěním vtipů a veselých historek, je potřeba talent a charisma, ne každý je Vladimír Menšík, i když si to možná o sobě myslí. Kromě vypravěčského umění to zahrnuje také schopnost rozeznat, jakou anekdotu komu. kde a kdy říci. Jak tedy na to?

Vtipy, anekdoty a veselé historky si lidé nejspíš vypráví už od časů, co spolu mluví. A stejně dlouho patrně platí, že některým se od srdce zasmějete, zatímco jiné vás moc nepobaví. Ale ani porozumět vtipu nemusí být každému dáno. Znalci tvrdí, že někteří lidé se anekdotě smějí třikrát: poprvé když ji slyší, podruhé když jim ji někdo vysvětlí a potřetí když ji pochopí.

NENECHTE SI UJÍT: Jak slavili konec roku naši předkové: Na Silvestra věštili a jedli ovar pro štěstí

5 rad a tipů, jak vyprávět vtipy

1. Základní pravidla

Chystáte-li se vyprávět vtip, neuděláte chybu, když si ho nejdřív odříkáte v duchu.
Zamotat pointu, prozradit ji na začátku či v půlce přiznat, že nevíte, jak to pokračuje, je trapné.
Je-li něco ještě horší, tak vyprávět vtipy tak špatně, že musíte posluchače upozornit, že nastal konec.
A úplně to dorazíte, když se pokusíte fórek vysvětlit – tím přestane být k smíchu i ten nejlepší vtip.
Hrubým nešvarem z druhé strany je skočit někomu do v půlce vtipu do řeči slovy: „Jé, to znám“. Jestli znáte, tak znáte – ale mlčte.

2. V jednoduchosti je síla

Některé vtipy jsou opravdu velmi jednoduché, a přesto fungují. Možná, že snobský intelektuál nad nimi ohrne nos, ale upřímné to nebude. Zejména anekdoty trampské či takzvaně dětské sázejí na to, že prostě něco pojmenují, zvýrazní paradox – a my se tomu zasmějeme.

Potkají se dva trampové. „Musel jsem dát utratit psa,“ říká první. „Byl vzteklý?“ ptá se druhý. „No to víš, nadšený nebyl…“

INSPIRUJTE SE: Tradiční domácí pohoštění: obložené chlebíčky či škvarková pomazánka

3. Nemluvit o provaze v domě oběšencově

Každý hned vytuší, o jaký druh vtipu asi půjde, když je jeho hrdinou blondýna, policajt, anglický lord, Skot, Kohn a Roubíček nebo trojice prezidentů různých zemí… Posluchači se začnou pochechtávat a pak je jen na vás, jestli nezklamete. Dejte však pozor, zda je nevyprávíte v nesprávné společnosti. Mezi prezidenty se asi tak často nedostanete, ale v ostatních případech vždy uvažujte, zda se někoho z přítomných nemůže vtip nemile dotknout. To platí i pro náměty. Takže třeba anekdoty o nevěrách, které většinou spolehlivě rozesmějí, nevykládejte před tím, kdo sám ví, že nosí parohy. Raději si je nechte jinam!

Dvojice leží v posteli. „Miláčku, ty jsi tak fantastická,“ povídá pán. „Co kdybych zítra přišel k vám a požádal o tvoji ruku?“ Dáma pokrčí rameny: „Jak myslíš, ale manžel se asi naštve a děti se budou smát…“

4. Sex ano, ale...

Není pravda, že by lechtivé vtipy bavily pouze muže, zatímco ženy uvádějí do rozpaků. Rozesmějí obě pohlaví, ale musí mít jistou míru vkusu, nesmí obsahovat bezúčelné vulgarity a měly by sázet spíš na představivost.

Ze ztroskotané lodi se zachrání tři lidé: mladý námořník, vášnivá čtyřicetiletá žena a její krásná dvacetiletá dcera. Poté, co spolu všichni tři žijí na pustém ostrově devět měsíců, začne námořník dceři říkat „tetičko“. Víte proč? No, už se mu z toho sexu v hlavě všechno pletlo…

5. Moudrost a poselství

Tyhle vlastnosti se připisují nejčastěji židovským anekdotám, ale i ve vtipech z docela jiného soudku můžete najít kromě důvodu k rozesmání taky špetku poučení. A protože o nás Češích se říkává, že si stále stěžujeme, zkusme si aspoň na závěr roku vzít z jedné židovské poučení.

„Oni jsou na tom tak zle, Roubíček, a přitom každému, vykládají, že se mají dobře,“ říká Kohn. „No, to se nedivěj. Když se mě ptá přítel, tak ho přece nezarmoutím tím, že bych naříkal. A když se mě ptá nepřítel, tak to bych byl blázen, abych mu dělal radost a říkal mu, že jsem plajte.“

Zdroje: autorský článek Hana Primusová, czechtheworld.com