Jak slavili konec roku naši předkové: Na Silvestra věštili a jedli ovar pro štěstí

Jaký byl silvestr našich předků? Připomeňme si silvestrovské i novoroční tradice Zdroj: iStock
Silvestr i Nový rok jsou součástí vánoční času, ale k oslavám lidových ani církevních Vánoc nikdy nepatřily. Spíše byly a i dnes jsou pojímány jako samostatné svátky, jimiž končí rok starý a začíná nový.
„Od 16. století jsou v poslední den v roce doloženy divoké oslavy, jejichž účastníci se bavili a provozovali hlučné žerty. Později se střílelo nebo práskalo biči. V baroku se oslavy zklidnily, lidé hlavně chodili do kostela poděkovat za uplynulý rok a pomodlit se za zdar v tom nacházejícím,“ uvádí PhDr. Alena Vondrušková ve své knize Český lidový a církevní rok. „Venku se pak zastavovali se sousedy, podávali si na znamení odpuštění a smíření ruce (při téhle příležitosti se používalo okřídlené ‚co jsme si, to jsme si‘), zapalovali v kapličkách svíčky za zemřelé.“
Lidové silvestrovské tradice a zvyky
- Kdysi se na silvestra dělal důkladný generální úklid, aby to doma v novém roce zářilo čistotou. Jen se nepralo prádlo, protože podle lidové tradice 1. ledna nesmí na šňůře viset a sušit se prádlo, to by znamenalo nemoc či smrt v rodině. Pokud už hospodyně prádlo vyprala, musela ho ještě před půlnocí sebrat ze všech šňůr, aby rodinu nepostihlo neštěstí.
- Lidé se také snažili, aby měli do konce roku zaplacené dluhy, ukončené a dořešené spory a nechtěli nechat nedodělanou práci a byli tak čistí.
- Pro poslední noc v roce byla veledůležitá také osobní hygiena. Očistě těla se na silvestra věnovala velká pozornost, protože nový rok měl každý vítat čistý jak duševně, tak i tělesně.
- Příchod nového roku naši předkové neočekávali pouze modlitbou, ale také dobrým jídlem. Ani poslední den v roce nesměla chybět slavnostní tabule, která se v mnohém podobala té štědrovečerní, ale byla střídmější a nesměla se jíst žádná drůbež, jinak by z domu uletělo štěstí. O půlnoci se pro štěstí mnohde jedl ovar a křen s jablky.
- Na venkově navštěvovaly o silvestrovské noci stavení tzv. ometačky, černě oděné staré ženy, které symbolicky ometaly plotnu, aby kamna v novém roce dobře hořela. Pak popřály rodině vše dobré a za to dostaly odměnu.
- Silvestrovská noc měla taky magickou moc a naši předkové věřili, že co se člověku zdá, to se také vyplní...
Svatý Silvestr
Oslavy konce roku se jménem sv. Silvestra, prvního světce, který nebyl mučedníkem, původně nijak nesouvisely, protože ve středověku končil rok jiným datem. Teprve v novověku (s 1. lednem se začal příchod nového roku spojovat až v 16. století) se jeho svátek stal současně oficiálně koncem kalendářního roku a díky tomu dal tento papež jméno bujaré silvestrovské noci.

Křest Konstantina Velikého (asi 272 až 337) papežem Silvestrem I. Dřevoryt podle fresky od Raphaela (italský malíř, 1483 až 1520) v Sala di Constantino, Vatikán, vydané v roce 1881 Zdroj: iStock

Křest Konstantina Velikého (asi 272 až 337) papežem Silvestrem I. Dřevoryt podle fresky od Raphaela (italský malíř, 1483 až 1520) v Sala di Constantino, Vatikán, vydané v roce 1881 Zdroj: iStock
Skutečnost, že se v poslední den roku připomíná právě svátek papeže Silvestra, má symbolický význam, protože v době jeho pontifikátu bylo definitivně ukončeno pronásledování křesťanů a začal nová epocha, zlatý věk církve.
Svatý Silvestr, ochránce domácích zvířat a dobré úrody, byl prvním papežem, který samostatně vládl v Římě. Silvestr se narodil v Římě někdy ve druhé polovině 3. století. Po smrti papeže Miltiada byl Silvestr 31. ledna roku 314 zvolen římským biskupem. Papežem se stal za císaře Konstantina Velkého, kterého podle legendy vyléčil z lepry a následně ho pokřtil. Konstantin mu z vděčnosti daroval pozemek, na kterém se nyní rozkládá Vatikán. Silvestr zemřel po více než dvacetiletém pontifikátu 31. prosince 335.