reklama

Třetí týden v říjnu jsou císařské hody neboli havelské posvícení. Jak ho dříve lidé slavili a jaké dobroty si dávali

Lenka Valjentová
14. října 2022
Posvícení v Čechách, hody na Moravě a krmáš ve Slezsku se za starých časů slavily v každé obci většinou na podzim, kdy už byly nový mák, povidla i čerstvá mouka na koláče a vykrmená husička, kachnička nebo prasátko na pekáč. Jeden z nejoblíbenějších lidových svátků se slaví dodnes.
reklama

Posvícení, hody či krmáš a lidové veselí patří k sobě. „Církev se snažila zařadit mnohdy bujaré oslavy posvícení do svého liturgického kalendáře a dát jim zbožnější náplň, a tak vznikla idea konat posvícení v neděli před, nebo po svátku světce, jemuž byl zasvěcen místní kostel či kaple. Odtud pochází slovo posvícení – posvěcení. Oslava úspěšné sklizně ale byla hlavní smysl tohoto svátku, kterému se říkalo ve středověku hod, tak jako i dalším podobným, které nevycházely z církevních liturgií a slavily se jídlem a zábavou,“ uvádí PhDr. Alena Vondrušková ve své knize Český lidový a církevní rok.

Nejznámější posvícení, hody a krmáše

V Čechách, na Moravě a ve Slezsku se nejčastěji slaví posvícení svatomartinská, svatováclavská a kateřinská, ale taky vavřinecká, svatovítská, anenská a především nařízené havelské posvícení neboli císařské hody.

Nařízené císařské hody neboli havelské posvícení

Posvícení se většinou konalo v sousedních vsích v různý čas a bylo ideální příležitostí k sousedským návštěvám příbuzných a přátel. „A protože hody trvaly několik dnů a týden co týden byly někde jinde, lidé strávili spoustu času přípravami, oslavami a návštěvami, trpěla tím pracovní morálka, což bylo trnem v oku světské vrchnosti. To bylo také jedním z důvodů reforem císaře Josefa II., který spolu s církevními svátky a slavnostmi omezil i posvícení. V roce 1787 vydal nařízení, které poddaným v celém mocnářství dovolovalo jen jedno posvícení v roce a termín stanovil na třetí týden v říjnu, na svátek svatého Havla (16. 10.),“ vysvětluje A. Vondrušková.

Čí je posvícení? Naše!

Záměr císařského dekretu se však minul účinkem, protože naši předkové si dekret vyložili po svém. „Na mnoha místech lidé od té doby poslušně a s nadšením slavili samotným císařem pánem nařízené havelské posvícení neboli císařské hody třetí týden v říjnu a kromě toho i dál svoje původní posvícení, kterému říkali prostě ‚naše‘,“ dodává dr. Vondrušková.

Posvícenské dny

Posvícení, hody či krmáš trvaly včetně příprav až sedm dnů (od neděle do neděle), pro císařské hody byly povoleny pouze dny dva.

  • Začínalo se důkladným úklidem domu a nákupem toho, co si lidi sami nevypěstovali, především piva.
  • V pátek se zabíjely husy, kachny nebo kuřata, často i prase, aby byl nedělní oběd opravdu bohatý. V pátek nebo sobotu se pekly posvícenské koláče.
  • Neméně důležitou akcí bylo pozvat hosty na nedělní slavnostní oběd, což dělaly většinou děti a roznášely přitom koláče zvané zváče.
  • Někde se na návsi stavěly zdaleka viditelné, pentlemi vyzdobené posvícenské máje podobné jako o filipojakubské noci na znamení, že jsou ve vsi hody.

Nedělní posvícenské zvyky a tradice

  • V neděli se po slavnostní mši hodovalo. U bohatě prostřených stolů se scházely rodiny včetně vzdálených příbuzných, přátelé a sousedé. Platilo, že čím více hostů přijalo pozvání, tím větší to byla pocta pro hospodyni.
  • Hosté s domácími probírali u stolu úrodu, počasí, novinky ze vsi a taky se dohazovalo. Bylo běžné, že se o posvícení domluvilo hodně sňatků a konala se řada zásnub.
  • Na rozloučenou dostávali hosté bohatou výslužku – a posvícenské koláče na to byly ideální!
  • Večer bývala v hospodě, centru celé posvícenské oslavy, taneční zábava pro mládež, která se protáhla často až do ranního kuropění.

Pondělní stíhání hlav

V pondělí se odehrávaly z dnešního pohledu drastické obyčeje veřejného zabíjení zvířat, jejichž maso se pak večer v hospodě upeklo a snědlo. Někde stínali kohouta, jinde berana anebo shazovali kozla ze skály či z kostelní věže. Před tím se odehrával symbolický soud, při němž se oběti přečetla obvinění za zlých skutků.

Úterní sousedská zábava

Úterní zábava zvaná sousedská bývala příležitostí k tanci pro starší a hrávala pomalá hudba.

Mladé posvícení

Dozvukem hlavní posvícenské zábavy byla oslava konaná následující neděli, které se říkalo mladé posvícení. V tento den byla pokácena máj a tím také posvícení definitivně skončilo.

Posvícenský oběd

Posvícenský nedělní oběd byl nejbohatší v celém roce a dostatek jídla včetně masa měli na stole i chudí. „V 18. a 19. století se jedla polévka, různé druhy masa včetně tučné husy, zabijačkové dobroty, knedlíky, zelí, smetanové omáčky a nesměla chybět spousta koláčů a hodně piva, ve vinařských oblastech vína.“

Posvícenské koláče

Koláče se pekly ve velkém, protože jednak byly potřeba na roznášku při zvaní, jednak se podávaly jako sladká tečka po opulentním obědě a taky se rozdávaly hostům jako výslužka.

„Nejčastěji bývaly koláče kulaté, ale i čtvercové i obdélníkové na plech, tzv. německé, svazované, různě splétané a stáčené, velké i malé, s náplní makovou, tvarohovou, povidlovou, hruškovou, jablečnou, ořechovou, různě zdobené, s drobenkou i bez. V Čechách jsou nejznámější velké chodské koláče hlavně díky své typické výzdobě tvořené pracnými vzory, na Moravě valašské frgále neboli valašské vdolky či pecáky,“ uvádí Alena Vondrušková.

V Čechách platilo nepsané pravidlo, že čím menší koláček, tím slavnostnější. Ty posvícenské mívaly v průměru 6–10 cm, bezkonkurenčně nejmenší byly svatební s průměrem okolo 2 cm.

Posvícení dnes

Posvícení, hody či krmáš se zachovaly dodnes v mnoha vesnicích i městech, i když samozřejmě v moderní podobě. Mnohde je posvícení spojeno s trhy a pouťovými atrakcemi. „Dnes se dost často posvícení zaměňuje s poutí, ale poutě byly a jsou záležitostí církevní, zatímco posvícení je světské povyražení založené na dobrém jídle, pití a zábavě,“ vysvětluje Alena Vondrušková. Až na výjimky se slavení omezuje na víkend, taneční zábava je v pátek nebo sobotu a rozhodně se nezabíjejí kohouti, berani ani kozlové, někde je symbolicky vozí vesnicí v průvodu a předčítají jim soudní verdikty. Co se ale nezměnilo, je slavnostní oběd s dozlatova vypečenou husičkou či jinou pečínkou a sladké posvícenské koláče.

O českých lidových tradicích a svátcích se více dozvíte zde

Zdroje: Český lidový a církevní rok (PhDr. Alena Vondrušková), cesketradice.cz

Sílejte článek
Zobrazit komentáře ke článku
reklama