Jak se slaví posvícení, hody či krmáš: Nesmějí chybět koláče, husa a dobrá nálada
Posvícení v Čechách, hody na Moravě a krmáš ve Slezsku se za starých časů slavily v každé obci většinou na podzim, kdy už byly nový mák, povidla i čerstvá mouka na koláče a vykrmená husička, kachnička nebo prasátko na pekáč. Jeden z nejoblíbenějších lidových svátků se slaví dodnes, i když samozřejmě v moderní podobě. Co se ale nezměnilo, je slavnostní oběd s dozlatova vypečenou husičkou či jinou pečínkou a sladké posvícenské koláče.
Posvícení, hody či krmáš a lidové veselí, tedy tanec, zpěv, humor i dobré jídlo a pití, patří nerozlučně už po staletí k sobě.
„Církev se snažila zařadit mnohdy bujaré oslavy posvícení do svého liturgického kalendáře a dát jim zbožnější náplň, a tak vznikla idea konat posvícení v neděli před, nebo po svátku světce, jemuž byl zasvěcen místní kostel či kaple. Odtud pochází slovo posvícení – posvěcení. Oslava úspěšné sklizně ale byla hlavní smysl tohoto svátku, kterému se říkalo ve středověku hod, tak jako i dalším podobným, které nevycházely z církevních liturgií a slavily se jídlem a zábavou,“ uvádí PhDr. Alena Vondrušková ve své knize Český lidový a církevní rok.
NENECHTE SI UJÍT: Co byly přástky a proč je církev zakazovala? Protože byly veselé a ne moc mravné...
Kdy se slaví posvícení
Nejčastěji se u nás slaví posvícení svatomartinská, svatováclavská a kateřinská, ale taky vavřinecká, svatovítská nebo anenská. A kdysi jediné úřady povolené havelské posvícení neboli císařské hody (třetí víkend v říjnu). Drží se především tam, kde není známé přesné datum posvěcení kostela.
Jak se slavilo posvícení
Včetně příprav trvaly hody až sedm dnů – od neděle do neděle. Začínalo se důkladným úklidem domu a nákupem toho, co si lidi sami nevypěstovali nebo nevykrmili, především ale piva.
V pátek se zabíjely husy a kachny, často i prase, aby byl nedělní oběd opravdu bohatý. V pátek nebo sobotu se pekly posvícenské koláče. Neméně důležitou akcí bylo pozvat hosty na nedělní slavnostní oběd, což dělaly většinou děti a roznášely přitom koláče zvané zváče. Mnohde se na návsi stavěly zdaleka viditelné, pentlemi vyzdobené posvícenské máje podobné jako o filipojakubské noci na znamení, že jsou ve vsi hody.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Upečte si slavné chodské koláče. Božsky chutnají a nádherně vypadají
Posvícenské koláče
Koláče se pekly ve velkém, protože jednak byly potřeba na roznášku při zvaní, jednak se podávaly jako sladká tečka po opulentním obědě a taky se rozdávaly hostům jako výslužka.
„Nejčastěji bývaly koláče kulaté, ale i čtvercové i obdélníkové na plech, tzv. německé, svazované, různě splétané a stáčené, velké i malé, s náplní makovou, tvarohovou, povidlovou, hruškovou, jablečnou, ořechovou, různě zdobené, s drobenkou i bez. V Čechách jsou nejznámější velké chodské koláče hlavně díky své typické výzdobě tvořené pracnými vzory, na Moravě valašské frgále neboli valašské vdolky či pecáky,“ uvádí Alena Vondrušková.
Nedělní program
- Po nedělní slavnostní mši se hodovalo. U bohatě prostřených stolů se scházely rodiny včetně vzdálených příbuzných, přátelé a sousedé. Platilo, že čím více hostů přijalo pozvání, tím větší to byla pocta pro hospodyni.
- Posvícenský nedělní oběd byl nejbohatší v celém roce a dostatek jídla včetně masa měli na stole i chudí. „V 18. a 19. století se jedla polévka, různé druhy masa včetně tučné husy, zabijačkové dobroty, knedlíky, zelí, smetanové omáčky a nesměla chybět spousta koláčů a hodně piva, ve vinařských oblastech vína.“
- Hosté s domácími probírali u stolu úrodu, počasí, novinky ze vsi a taky se dohazovalo. Bylo běžné, že se o posvícení domluvilo hodně sňatků a konala se řada zásnub.
- Na rozloučenou dostávali hosté bohatou výslužku – a posvícenské koláče na to byly ideální!
- Večer pak bývala v hospodě, centru celé posvícenské oslavy, taneční zábava pro mládež, která se protáhla často až do svítání.
V pondělí se odehrávaly z dnešního pohledu drastické obyčeje veřejného zabíjení zvířat, jejichž maso se pak večer v hospodě upeklo a snědlo. Někde stínali kohouta, jinde berana... Zdroj: iStock
V pondělí se odehrávaly z dnešního pohledu drastické obyčeje veřejného zabíjení zvířat, jejichž maso se pak večer v hospodě upeklo a snědlo. Někde stínali kohouta, jinde berana... Zdroj: iStock
Další posvícenské zvyky a tradice
- Stíhání hlav. V pondělí se odehrávaly z dnešního pohledu drastické obyčeje veřejného zabíjení zvířat, jejichž maso se pak večer v hospodě upeklo a snědlo. Někde stínali kohouta, jinde berana anebo shazovali kozla ze skály či z kostelní věže. Před tím se odehrával symbolický soud, při němž se oběti přečetla obvinění za zlých skutků.
- Úterní taneční zábava zvaná sousedská bývala příležitostí k tanci pro starší a hrávala pomalá hudba.
- Mladé posvícení bylo dozvukem hlavní posvícenské zábavy a konalo se následující neděli. V tento den byla pokácena máj a tím také posvícení definitivně skončilo a nastaly všední dny.
PŘEČTĚTE SI TAKY: Svatomartinská tradice je živá i dnes, kdy na stole nesmí chybět pečená husa se zelím, koláče a mladé víno
Posvícení dnes
Posvícení, hody či krmáš se zachovaly dodnes v mnoha vesnicích i městech, i když samozřejmě v trochu jiné podobě. Až na výjimky se současné slavení omezuje na víkend, taneční zábava je v pátek nebo sobotu a rozhodně se nezabíjejí kohouti, berani ani kozlové, někde je symbolicky vozí vesnicí v průvodu a předčítají jim soudní verdikty. Co se ale nezměnilo, je slavnostní oběd s dozlatova vypečenou husičkou či jinou pečínkou, pivem či vínem a sladké posvícenské koláče.
Mnohde je posvícení spojeno s trhy a pouťovými atrakcemi. „Dnes se dost často posvícení zaměňuje s poutí, ale poutě byly a jsou záležitostí církevní, zatímco posvícení je světské povyražení založené na dobrém jídle, pití a zábavě,“ vysvětluje dr. Vondrušková.
Zdroje: Zdroje: Český lidový a církevní rok (PhDr. Alena Vondrušková), cesketradice.cz