Jak se slaví posvícení, hody či krmáš. Zvyky a tradice našich předků i dnes

Posvícení v Čechách, hody na Moravě a krmáš ve Slezsku se za starých časů slavily v každé obci většinou na podzim, kdy už byly nový mák, povidla i čerstvá mouka na koláče a vykrmená husička, kachnička nebo prasátko na pekáč. Jeden z nejoblíbenějších lidových svátků se slaví dodnes, i když samozřejmě v moderní podobě. Co se ale nezměnilo, je slavnostní oběd s dozlatova vypečenou husičkou či jinou pečínkou a sladké posvícenské koláče.

Posvícení, hody či krmáš a lidové veselí, tedy tanec, zpěv, humor i dobré jídlo a pití, patří nerozlučně už po staletí k sobě. „Církev se snažila zařadit mnohdy bujaré oslavy posvícení do svého liturgického kalendáře a dát jim zbožnější náplň, a tak vznikla idea konat posvícení v neděli před, nebo po svátku světce, jemuž byl zasvěcen místní kostel či kaple. Odtud pochází slovo posvícení – posvěcení. Oslava úspěšné sklizně ale byla hlavní smysl tohoto svátku, kterému se říkalo ve středověku hod, tak jako i dalším podobným, které nevycházely z církevních liturgií a slavily se jídlem a zábavou,“ uvádí PhDr. Alena Vondrušková ve své knize Český lidový a církevní rok.

Kdy se slaví posvícení

Nejčastěji se u nás slaví posvícení svatomartinská, svatováclavská a kateřinská, ale taky vavřinecká, svatovítská nebo anenská. A kdysi jediné úřady povolené havelské posvícení neboli císařské hody (třetí víkend v říjnu). Drží se především tam, kde není známé přesné datum posvěcení kostela.

Jak se slavilo posvícení

Včetně příprav trvaly hody až sedm dnů – od neděle do neděle. Začínalo se důkladným úklidem domu a nákupem toho, co si lidi sami nevypěstovali nebo nevykrmili, především ale piva.

V pátek se zabíjely husy a kachny, často i prase, aby byl nedělní oběd opravdu bohatý. V pátek nebo sobotu se pekly posvícenské koláče. Neméně důležitou akcí bylo pozvat hosty na nedělní slavnostní oběd, což dělaly většinou děti a roznášely přitom koláče zvané zváče. Mnohde se na návsi stavěly zdaleka viditelné, pentlemi vyzdobené posvícenské máje podobné jako o filipojakubské noci na znamení, že jsou ve vsi hody.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Upečte si slavné chodské koláče. Božsky chutnají a nádherně vypadají

Posvícenské koláče

Koláče se pekly ve velkém, protože jednak byly potřeba na roznášku při zvaní, jednak se podávaly jako sladká tečka po opulentním obědě a taky se rozdávaly hostům jako výslužka.

„Nejčastěji bývaly koláče kulaté, ale i čtvercové i obdélníkové na plech, tzv. německé, svazované, různě splétané a stáčené, velké i malé, s náplní makovou, tvarohovou, povidlovou, hruškovou, jablečnou, ořechovou, různě zdobené, s drobenkou i bez. V Čechách jsou nejznámější velké chodské koláče hlavně díky své typické výzdobě tvořené pracnými vzory, na Moravě valašské frgále neboli valašské vdolky či pecáky,“ uvádí Alena Vondrušková.

Nedělní program

Po nedělní slavnostní mši se hodovalo. U bohatě prostřených stolů se scházely rodiny včetně vzdálených příbuzných, přátelé a sousedé. Platilo, že čím více hostů přijalo pozvání, tím větší to byla pocta pro hospodyni.

Posvícenský nedělní oběd byl nejbohatší v celém roce a dostatek jídla včetně masa měli na stole i chudí. „V 18. a 19. století se jedla polévka, různé druhy masa včetně tučné husy, zabijačkové dobroty, knedlíky, zelí, smetanové omáčky a nesměla chybět spousta koláčů a hodně piva, ve vinařských oblastech vína.“

Hosté s domácími probírali u stolu úrodu, počasí, novinky ze vsi a taky se dohazovalo. Bylo běžné, že se o posvícení domluvilo hodně sňatků a konala se řada zásnub.

Na rozloučenou dostávali hosté bohatou výslužku – a posvícenské koláče na to byly ideální!

Večer pak bývala v hospodě, centru celé posvícenské oslavy, taneční zábava pro mládež, která se protáhla často až do svítání.

V pondělí se odehrávaly z dnešního pohledu drastické obyčeje veřejného zabíjení zvířat, jejichž maso se pak večer v hospodě upeklo a snědlo. Někde stínali kohouta, jinde berana... Zdroj: iStock

Další posvícenské zvyky a tradice

Stíhání hlav. V pondělí se odehrávaly z dnešního pohledu drastické obyčeje veřejného zabíjení zvířat, jejichž maso se pak večer v hospodě upeklo a snědlo. Někde stínali kohouta, jinde berana anebo shazovali kozla ze skály či z kostelní věže. Před tím se odehrával symbolický soud, při němž se oběti přečetla obvinění za zlých skutků.

Úterní taneční zábava zvaná sousedská bývala příležitostí k tanci pro starší a hrávala pomalá hudba.

Mladé posvícení bylo dozvukem hlavní posvícenské zábavy a konalo se následující neděli. V tento den byla pokácena máj a tím také posvícení definitivně skončilo a nastaly všední dny.

PŘEČTĚTE SI TAKY: Bude letos mírná zima, nebo kruté mrazy? Pranostiky a lidová moudrost mají jasno

Posvícení dnes

Posvícení, hody či krmáš se zachovaly dodnes v mnoha vesnicích i městech, i když samozřejmě v trochu jiné podobě. Až na výjimky se současné slavení omezuje na víkend, taneční zábava je v pátek nebo sobotu a rozhodně se nezabíjejí kohouti, berani ani kozlové, někde je symbolicky vozí vesnicí v průvodu a předčítají jim soudní verdikty. Co se ale nezměnilo, je slavnostní oběd s dozlatova vypečenou husičkou či jinou pečínkou, pivem či vínem a sladké posvícenské koláče.

Mnohde je posvícení spojeno s trhy a pouťovými atrakcemi. „Dnes se dost často posvícení zaměňuje s poutí, ale poutě byly a jsou záležitostí církevní, zatímco posvícení je světské povyražení založené na dobrém jídle, pití a zábavě,“ vysvětluje dr. Vondrušková.

Zdroje: Zdroje: Český lidový a církevní rok (PhDr. Alena Vondrušková), cesketradice.cz