Staňte se na chvíli sklářem. Ve sklárně u Lipna si vyzkoušejte tradiční řemeslo

Tradiční sklo - Obrázek 30 Zdroj: archiv Jana Stašáka

Pojďte s námi do sklárny, kde se sklo vyrábí jako za starých časů.

Tradičně vždy v dubnu rozžhaví sklář Jan Stašák pec v rodinné sklářské huti v Milné u Frymburka na Lipensku a odstartuje tak novou sezonu. Vidět ho při práci můžete i vy, exkurze jsou vítány. Dozvíte se tu leccos o historii sklářské výroby a budete se moci zapojit i do práce u pece.

Rodinnou sklářskou huť v Milné u Frymburka založili bratři Jan a Josef Stašákovi a jejich kamarád Zdeněk Talafous. Ze složeniny jejich příjmení vznikl i název Tasta. Všechny výrobky se zde vyrábějí postaru. Není divu, vždyť sklářství má v šumavských hvozdech dlouhou tradici.

Tradiční sklo - Obrázek 14 Zdroj: archiv Jana Stašáka

Nejstarší písemné zmínky o něm jsou z poloviny 14. století. První skláři přišli na Šumavu pravděpodobně z Bavorska, kde je několik skláren doloženo už ve 13. století. Dílny často vznikaly přímo uprostřed lesů. K jejich prvním výrobkům patřily skleněné korálky, tzv. páteříky, které se vkládaly do růženců. Páteřík se korálku říkalo proto, že slova modlitby začínají Pater noster – Otče náš.

Sklárna v bývalé maštali

Když v roce 1999 Jan Stašák malou rodinnou firmu spoluzakládal, navázal na tradici a jednoduché korálky začal znovu vyrábět. Huť Tasta vznikla v přístavbě rodinného domku v malé obci Milná, v místě, kdy kdysi bývala maštal. Zachovává tradiční ruční výrobu originálního barevného dekoračního skla. „Zájem o výrobky i exkurze je slušný. Teď, na začátku sezony, se tu lidé stavují hlavně v pátek a sobotu,“ říká Jan Stašák, v jehož peci se v sezoně roztaví 50 až 100 kilogramů skla denně.

Rodinný podnik

U pece stojí šumavský rodák spolu se Zdeňkem Talafousem každý den šest až osm hodin. Občas jim pomůže i Janův bratr Josef, který zajišťuje hlavně technické věci – taví sklo, zabrušuje zboží, balí a kompletuje zakázky. A je-li třeba, k ruce jsou i další členové rodiny. Součástí sklárny je také prodejna výrobků. Nejlépe jdou na odbyt drobná zvířátka a užitkové zboží – půllitry, štamprlata neboli panáky, mísy, vázy nebo těžítka. Dobře se prodávají také svícny, květiny, číše nejrůznějších velikostí a zájem je i o olejové lampy nebo pítka pro ptáčky. „Vše je vyráběno výhradně ručně ručními nástroji, každý výrobek je proto originál,“ zdůrazňuje Jan Stašák, který potřebuje k práci kromě sklářské píšťaly také nejrůznější tvarovací nářadí.

Štamprlata, foto: archiv Jana Stašáka

Práci skláře si vyzkoušejte na vlastní kůži

Při exkurzi, která je zdarma, si lidé mohou buď vyfouknout vlastní výrobek, nebo se na práci zručných sklářů jen tak dívat. K vidění je nejen klasická technika foukaného skla, ale také technika lisování, při které se rozžhavená sklovina lije do hotových forem. Jednou z nejčastějších otázek, která při exkurzích padá, je ta týkající se materiálu, se kterým se tu pracuje. „Sklo, vlastně jakýsi odpad skla, včetně barevných střípků, kupujeme od velkých výrobců a z něj vytváříme výrobky nové. Na přetavování odpadového skla stačí teplota 1300 stupňů,“ vypráví Jan Stašák. O výrobky ze soukromé hutě Tasta mají zájem i za hranicemi, hodně vyvážejí do Německa a Holandska. I když je to práce fyzicky náročná a zkušený matador Jan Stašák si není jistý tím, jak dlouho u ní ještě vydrží, má pocit, že sklárně se teď daří a že je v dobré kondici.