reklama

Světoví čeští architekti: Postavili domy v Hirošimě, Mexiku i Bruselu

Matouš Hartman
15. července 2019
Palác pro bohaté bankéře v Bruselu, sídlo mexické vlády nebo průmyslový palác v japonské Hirošimě stavěli čeští architekti. Dnes tyto budovy chrání UNESCO jako významné památky. Podívejte se, jak honosné domy vypadaly v minulosti i dnes.
reklama

Památník míru vHirošimě

6. srpna 1945 v8.15 vybuchla nad japonskou Hirošimou atomová bomba Little Boy. Město se proměnilo vhromadu sutin, zůstala stát jen jediná stavba. Byl to hirošimský průmyslový palác, který vroce 1915 postavil český architekt Jan Letzel.

Železobetonová konstrukce paláce odolala tlakové vlně o rychlosti 440 metrů za sekundu, ale interiéry zničil požár, který budovu téměř okamžitě pohltil. Zemřeli všichni lidé, kteří se osudné srpnové ráno v budově nacházeli.

Dnes zříceninu paláce chrání UNESCO, říká se jí Atomový dóm nebo Památník míru a stala se hlavním cílem turistů přijíždějících do města.

Jan Letzel se narodil vseveročeském Náchodě, ale jeho práce jsou spojeny zejména sEgyptem a Japonskem. VČesku nám zanechal menší lázeňský pavilon vMšeném, podílel se také na rekonstrukci hotelu Šroubek (dnes Evropa) na Václavském náměstí.

Český architekt byl obdivovatelem Japonska, kde dlouhodobě žil. Když se pak vrátil do Československa, byl zemí spíše zklamán a odjel opět do Asie. Jeho tvorba nezapře inspiraci orientální architekturou ani vpřípadě pavilonu vMšeném. Jan Letzel se dožil pouhých pětačtyřiceti let. Zemřel vroce 1925 vléčebně pro duševně choré vPraze.

Palác Stoclet vBruselu

Jednu znejkrásnějších ukázek vídeňské secese nenajdete vRakousku, ale na okraji belgické metropole. Bruselská rezidence rodiny Stocletů vyrostla mezi lety 1905 a 1911 a před deseti roky se dočkala zapsání na seznam UNESCO. Projektoval ji původem český architekt Josef Hoffmann.

Narodil se vBrtnici u Jihlavy vroce 1870, jeho život je ale spojený sVídní, hlavním městem tehdejší habsburské monarchie. Ve dvaadvaceti letech se Josef Hofmman dostalna vídeňskou Akademii výtvarných umění a později patřil kprvním významným osobnostem secese, nového uměleckého směru, který rozvíjel zejména design a architekturu. Hoffmann byl také jedním ze zakladatelů dílen Weiner Werkstätte, kde zkušení řemeslníci zpracovávali návrhy umělců. Vznikaly tu šperky stejně jako nábytek.

Pár staveb Hoffmann postavil i na území pozdějšího Československa. Jednalo se o několik rodinných vil a dům pro hosty kladenské firmy Poldi. Upravil i interiéry svého rodného domu vBrtnici, kde je dnes jeho muzeum.

Podívejte se do galerie, kde najdete i vzácný snímek interiéru:

Palác Stoclet bohužel nelze navštívit, protože je soukromým majetkem dědiců rodiny Stocletových. Ztoho důvodu jsou kdispozici jen fotky exteriérů a několik snímků interiéru zdoby po dokončení paláce. Jak to dnes vypadá uvnitř stavby, ví jen málokdo. Když si Stocletovi dům nechávali stavět, jednalo se o bohaté inženýry a bankéře, kteří si mohli dovolit opravdový luxus. „Vnější plášť budovy je kompletně pokryt bílým mramorem zdobeným pozlacenými lištami – jediný svého druhu vBruselu,“ píše ve své knize Jak jsem potkala Brusel česká novinářka Kateřina Farná, která dlouhou dobu vbelgickém hlavním městě žila a pracovala.

Národní palác vměstě Mexiku

Barokní palác na hlavním mexickém náměstí, kterému se říká Zócalo, dnes slouží jako sídlo mexické vlády. Dříve vněm bydleli španělští místokrálové, kteří dohlíželi na život vkolonii, a ještě před nimi dobyvatel Mexika Hernán Cortés.

Vroce 1692 propukl vMexiku hladomor a následné nepokoje přivedly rozzuřené davy před okna místokrálovského paláce. Neprozíravý místokrál Gaspar de la Cerda y Mendoza nechal do lidí střílet. Dav se rozlítil a honosná stavba skončila vplamenech. To byla ale příležitost po českého jezuitu Šimona Boruhradského.

Ten se do Mexika dostal jako misionář. Získal nové jméno Simón de Castro, protože české příjmení bylo pro Španěly a Mexičany prakticky nevyslovitelné. Rodák zPolné u Jihlavy předložil místokráli nejméně dva návrhy na výstavbu nového paláce. Dochoval se ovšem jen jeden. Boruhradský byl šikovným stavitelem, takže nejprve dohlížel na demolici zbytků původníhopaláce a následně se podílel na stavbě nové rezidence, kupříkladu vymyslel rozvržení interiéru. Jeho návrh fasády ovšem přijat nebyl.

Národní palác v Mexiku je společně s historickým centrem na seznamu UNESCO:

Šimon Boruhradský byl jedním ze stavitelů, kteří do Mexika přinesli barokní architekturu. Inspiraci hledal hlavně u italského mistra Guarina Guariniho, který ovlivnil i Jana Blažeje Santini-Aichela. Boruhradský byl i schopným inženýrem a vMexiku postavil protipovodňový systém, který město chránilpřed častými záplavami.

Po dostavbě paláce se Boruhradský rozhodl pokračovat dál ve své misijní činnosti. Vybral si Mariany, sopečné souostroví vzápadním Pacifiku, které tehdy spadalo pod vládu Španělska (dnes se jedná o závislá území Spojených států nesoucí jména Guam a Severní Mariany). Když Boruhradský získal nezbytné povolení koloniálních úřadů, vyplul roku 1697 zmexického přístavu Acapulco směrem k Asii.Štěstí ho ale při cestě nepotkalo. Podlehl moru, který se na palubě lodi rozšířil, a jeho mrtvola byla pohřbena do vln oceánu.

Další články o českých architektech:

Sílejte článek
Zobrazit komentáře ke článku
reklama