Dožínky našich předků: Magická moc dožínkového věnce a posledního snopu

Dožínky (někde obžínky, dovazná, dožatá) jsou ve slovanské lidové kultuře slavnostní ukončení žní, poděkování za úrodu a odměna za měsíce náročné dřiny na polích. Na českém, moravském a slezském venkově se slavily od nepaměti. Veledůležitou událostí roku byly především v oblastech, kde pěstování pšenice, ovsa, ječmene a dalšího obilí představovalo hlavní zdroj obživy.

Když bylo všechno obilí z polí zdárně sklizeno a uloženo, muselo se to pořádně oslavit bujarými radovánkami, při nichž se veselila čeleď na účet hospodáře. Předáním dožínkového věnce hospodáři definitivně skončily žně a mohlo se začít slavit.

• Dožínky tradičně začínaly pletením dožínkových věnců a odvezením posledního snopu z pole. Jednotlivé rituály se kraj od kraje lišily.

• Podobně jako dožínky se slaví také ukončení sklizně chmele – dočesná, hroznů – vinobraní nebo brambor – dokopná.

Novinky

Za vínem do sklepů i měst. Srpen přinese desítky vinařských akcí po celé republice

Kdy se slaví dožínky?

Období žní a dožínkových slavností je variabilní, závislé hlavně na přírodních podmínkách regionu. Sklizeň obilí začínala v závislosti na tom, kdy začalo dozrávat. Zatímco někde to bylo již od svátku sv. Markéty (13. července), jinde se lidé mohli do práce pustit až během srpna.

• V teplých oblastech tak byly dožínky v první polovině srpna, jinde se počátku dožínkových oslav lidé dočkali až během září.

Mohlo by vás také zajímat: Léčivé rostliny natrhané v den Nanebevzetí Panny Marie mají nejsilnější účinky

Dožínky – tradice a zvyky

„Všichni se radovali, že je obilí pod střechou, živobytí přinejmenším na příští zimu je zajištěné a namáhavá práce na polích je konečně za nimi. Dožínky patřily k důležitým svátkům už v pohanských dobách, kdy na nich nesměly chybět věštby, které předpovídaly, jak bohatá bude úroda příští rok. V předkřesťanských časech byl svátek sklizně příležitostí k nezřízenému obžerství a opilství. Dožínky jako oslava konce těžké práce na poli bývaly kdysi záležitostí jedné rodiny, jednoho statku, jedné usedlosti, později jednoho panství,“ uvádí PhDr. Alena Vondrušková v knize Český lidový a církevní rok.

• Až ve druhé polovině 19. století se u nás začaly slavit obecní dožínky, které se postupně staly lidovou zábavou pro všechny, organizovali je ochotníci pod záštitou různých spolků a stran, a dokonce existovaly i přesné scénáře dožínek. S příchodem kombajnů a dalších velkých zemědělských strojů se dožínky oslavují už jen v přeneseném významu.

Příprava začínala zhruba už týden před dožínkami, kdy začínala děvčata plést věnec z klasů. Zdroj: iStock

Dožínkový věnec

Příprava začínala zhruba už týden před dožínkami, kdy začínala děvčata plést věnec z klasů. Používala na něj všechny druhy pěstovaného obilí a velmi často do něj zaplétala luční kvítí, především červené vlčí máky, modré chrpy, jeřabiny a makovice, někde se přidávaly stuhy, slaměné ozdoby, ale i chléb a koláčky.

• Základním typem bylo tzv. dožínkové slunce – klasy se pletly paprskovitě od středu, až se vytvořil hustý kruh. Ve středu byl zpevněn ještě malým věnečkem z obilí.

Inspirujte se: Podzimní věnec z červených šípků, jeřabin a suchých květů hortenzie

Magie dožínkového věnce

Dožínkový věnec, předávaný chasou hospodáři, měl zvláštní magickou moc. Byl symbolem slunce, hojnosti a plodnosti. Lidé věřili, že je zárukou bohaté úrody v příštím roce, proto se uchovával v domě, nejčastěji býval zavěšený ve stodole až do jarního setí. Zrno z něj se přidávalo do nového osiva jako požehnání úrody. Také se dávalo slepicím pro dobrá vajíčka po celý rok.

• Čím větší věnec byl, tím více zrna v něm a tím lepší měla být příští úroda.

Dožínkový věnec na Vánoce

Dožínkový věnec hrál velmi důležitou roli také v čase Vánoc, kdy se zrna z něj přidávala do mouky na vánoční pečivo, sypala se slepicím, aby hodně nesly, a kravám a kozám, aby dobře dojily.

• Někde byl věnec nezbytnou ozdobou štědrovečerního stolu, aby se v domě držela hojnost a plodnost.

Dožínky: poslední sklizený snop měl ve stodole čestné místo Zdroj: iStock

Poslední snop a dožínkový průvod

Velmi důležitou roli při dožínkách měl poslední snop z úrody. Říkalo se mu baba, dědek, žebrák či stará. Bývalo zvykem, že na poslední den žní se nechávalo na poli jen tolik obilí, aby se vešlo na jeden žebřiňák. Děvečky svázaly z posledního obilí snop klasy nahoru, ozdobily ho polním kvítím, někde na něj navlékly ženské či mužské oblečení.

• Vyzdobený snop chasa naložila na poslední žňový žebřiňák – vůz vyšňořený barevnými fábory, květinami a kyticemi obilí.

• Potom se mládež vydala z pole v průvodu zvesela a s písničkou na rtech do vsi k hospodáři. Někde nesli mládenci kosy, dívky srpy. Jinde šly v průvodu živé snopy, tedy chasa, která si na sebe od hlavy po paty navěsila klasy obilí a květy.

• Obvykle se už ráno na poli začalo popíjet a průvod doprovázela veselá muzika.

Magie posledního snopu obilí

Poslední sklizený snop měl ve stodole své čestné místo. Kdysi býval věnován bohům úrody. Lidé ho pokládali za ducha obilí a záruku bohaté příští úrody. Mlátili ho jako úplně poslední, popřípadě si ho nechali až do příštích dožínek. Někde se kolem něho nebo s ním tančilo, aby byla napřesrok dobrá úroda.

Tradice a svátky

Na sv. Vavřince se léto loučí. A padají hvězdy, tak si nezapomeňte něco přát

Dožínkové přání a hostina

Veselý dožínkový průvod se zastavil až před vraty hospodářství. Tam vybrané nejvýřečnější děvče a nejpracovitější mládenec zvolali: „Panímámo zlatá, otvírejte vrata, neseme vám věnec ze samého zlata.“ Když hospodář s hospodyní vyšli, převzali věnec a vyslechli dožínkovou zprávu, že všichni, kdo se žní zúčastnili, pracovali ze všech sil, že je obilí pod střechou. A že teď mají právo na odměnu a odpočinek při písničce a tanci.

Inspirujte se: Upečte si chodské koláče. Božsky chutnají a je radost na ně pohledět.

• Statkář se nesměl nechat zahanbit a čeleď musel ocenit finančním darem a štědrou hostinou. Stoly bývaly plné vdolků, buchet a koláčů, peklo se maso a chybět samozřejmě nemohlo dožínkové pivo a kořalka. Vařil se také silný hovězí vývar, který ráno po oslavách probouzel k životu noční zábavou unavené chasníky a děvečky.

Zdroje: Český lidový a církevní rok (Alena Vondrušková);  ceskazceska.cz; cs.wikipedia.org