Krásné hrachory vykvétají už v dubnu. Nevěříte? Zajděte si do lesa

Hrachor jarní (Lathyrus vernus) Zdroj: iStock

Hrachory zná většina z nás jenom jako barevnou popínavou letničku s omamující vůní. Ale hrachor, tedy hrachor jarní, který můžete znát i pod jménem lecha jarní, najdete rozkvetlý už od dubna ve světlých lesích. A není v naší přírodě zdaleka sám! Později vykvétají i další, například hrachor luční nebo hlíznatý. Na zahradách se zase často pěstuje hrachor širolistý. Ten sice vůbec nevoní, ale zato bujně roste jako trvalka a bohatě kvete.

V listnatých hájích, světlých lesích, ve vlhčích křovinách od nížin až do podhůří najdete hojně rozšířenou bylinu, která roste skoro v celé Evropě i v malé Asii a její květy vyhledávají především čmeláci:

Hrachor jarní (Lathyrus vernus)

Jarní bylinu s nápadně nachově růžovými květy můžete znát i pod jménem lecha jarní nebo také hrachor lecha. Vždy se bude jednat o jednu a tu samou rostlinu, která vykvétá během dubna až května, ale teplejších polohách dokonce už v březnu.

Rostlina má krátký a větvený oddenek, ze kterého vyrůstají lodyhy vysoké 20–40 cm. Listy má sudozpeřené, složené ze 3 párů vejčitých zašpičatělých lístků. Květy vyrůstají v chudém hroznu po 3–5 kusech a během kvetení mění barvu. Ve stadiu poupěte jsou načervenalé, v plném květu pak modrofialové až nachové a po odkvětu se mění na tyrkysové. Vše je způsobeno kyselostí buněčné štávy.

Hrachor jarní (Lathyrus vernus) Zdroj: iStock

Od června do srpna vykvétá další poměrně rozšířený druh hrachoru, který najdete poměrně hojně na sušších loukách, ale i na loukách rašelinných:

Hrachor luční (Lathyrus pratensis)

Žlutě kvetoucí popínavou bylinu můžete spatřit téměř v celé Evropě až po Kavkaz, v Asii, na severu Afriky, v Severní Americe i na Novém Zélandu. Jedná se o vytrvalou rostlinu, která se rozrůstá četnými podzemními výběžky s kořeny. Hrachor luční je popínavý a dlouhý 40–100 cm.

Jedná se o významnou jetelovinu, tedy krmivo pro hospodářská zvířata, ale také o vydatnou medonosnou rostlinu pro včely. Jako krmivo se nepoužívá v čerstvém stavu, ale nechává se zavadnout, protože u některých zvířat způsobuje nadýmání.

Hrachor luční (Lathyrus pratensis) Zdroj: iStock

Ve stejném období, tedy od června do srpna, vykvétá i další zástupce hrachorů. Jako plevelná, popínavá rostlina, roste běžně na polích celé Evropy:

Hrachor hlíznatý (Lathyris tuberosus)

Vytrvalá bylina s karmínově červenými květy roste na slunných a suchých stanovištích, kolem polí a polních cest, na náspech. Dobře se mu daří na těžších, jílovitých půdách. V polích je hrachor hlíznatý považován za nepříjemný plevel, který se ovíjí okolo stébel obilovin a svou vahou někdy způsobuje polehnutí velké části porostu.

Hrachor hlíznatý (Lathyris tuberosus) Zdroj: iStock

Hlavně na zahradách se pěstuje jako trvalka hrachor, který má sice velké a krásné květy, ale vůbec nevoní:

Hrachor širolistý (Lathyrus latifolus)

Vytrvalá rostlina vytváří mohutnější, až 200 cm dlouhé trsy výhonů s ovíjivými úponky. Je to původní evropský druh, ale většinou je pěstován na zahradách. Má zářivě růžové květy, ale méně často mohou být i bílé.

Pěstuje se velmi snadno a lehce se množí vystřelováním semen do dáli. Jen přesazování hrachor širolistý snáší špatně.

Hrachor širolistý (Lathyrus latifolus) Zdroj: iStock

V mnoha barevných variantách se pěstuje oblíbená letnička, vysévaná k plotům a pergolám:

Hrachor vonný (Lathyrus odoratus)

Okrasná rostlina se silně vonnými květy všech barev. Pochází z jižní Evropy, z Itálie, ale rozšířený je téměř po celém světě včetně Austrálie a Nového Zélandu.

Hrachor vonný je rostlina, které dokázala pobláznit v předminulém století celou Anglii. Už v roce 1900 tam vznikla Národní společnost pro podporu pěstování a propagace hrachorů a dodnes se v Anglii pořádají velké přehlídky nejkrásnějších hrachorů.