Nesehnali jste lístky do vily Tugendhat? Jděte se podívat do vily Stiassni, taky vás nadchne
Funkcionalistická vila stojí v brněnských Pisárkách Zdroj: Radka Wallerová
Vilu si nechal pro svoji rodinu postavit brněnský textilní továrník Alfred Stiassni Zdroj: Radka Wallerová
Společně s manželkou se rozhodli pro tehdy velmi uznávaného architekta Ernsta Wiesnera Zdroj: Radka Wallerová
Stavba vznikla v letech 1927 až 1929 Zdroj: Radka Wallerová
Dům obklopuje rozsáhlý pozemek, na němž byly mimo jiné tenisové kurty Zdroj: Radka Wallerová
Devět let po nastěhování však židovská rodina musela uprchnout před nastupujícím nacismem. Po druhé světové válce dostihl vilu zcela jiný osud. Začala sloužit jako luxusní hotel pro významné státní návštěvy. Zdroj: Radka Wallerová
Vila ja citlivě zrekonstruované a vy si můžete užít komentované prohlídky Zdroj: Radka Wallerová
Od roku 2018 vilu najdeme na prestižním seznamu Iconic Houses - světové sítě ikonických domů 20. století. Zdroj: Radka Wallerová
Součástí je také rozlehlá terasa a lodžie, která se otevírá do více než tříhektarové zahrady, obklopující vilu ze všech stran. Zdroj: Radka Wallerová
Zdroj: Národní památkový ústav/Vila Stiassni
Zdroj: Národní památkový ústav/Vila Stiassni
Zdroj: Národní památkový ústav/Vila Stiassni
Zdroj: Národní památkový ústav/Vila Stiassni
Zdroj: Národní památkový ústav/Vila Stiassni
Zdroj: Národní památkový ústav/Vila Stiassni
Zdroj: Národní památkový ústav/Vila Stiassni
Zdroj: Národní památkový ústav/Vila Stiassni
Zdroj: Národní památkový ústav/Vila Stiassni
Zdroj: Národní památkový ústav/Vila Stiassni
Ovšem pro většinu lidí se vila do povědomí dostala s přívlastkem vládní. Takto se o ní začalo mluvit krátce po druhé světové válce, kdy ji navštívil Edvard Beneš. Zdroj: Národní památkový ústav/Vila Stiassni
Zdroj: Národní památkový ústav/Vila Stiassni
Zdroj: Národní památkový ústav/Vila Stiassni
Rekonstrukce vycházela i z dobových snímků Zdroj: Národní památkový ústav/Vila Stiassni
Zdroj: Národní památkový ústav/Vila Stiassni
Alfred Stiassni s rodinou žil ve vile pouhých devět let Zdroj: Národní památkový ústav/Vila Stiassni
Dobová fotografie slavné brněnské vily Zdroj: Národní památkový ústav/Vila Stiassni
Hermína Stiassni, manželka majitele brněnské textilky pocházela z Ústí nad Labem Zdroj: Národní památkový ústav/Vila Stiassni
Vila Tugendhat patří na seznam UNESCO. Zdroj: CNN Prima NEWS
Vilu si nechal pro svoji rodinu postavit brněnský textilní továrník Alfred Stiassni Zdroj: Radka Wallerová
Společně s manželkou se rozhodli pro tehdy velmi uznávaného architekta Ernsta Wiesnera Zdroj: Radka Wallerová
Devět let po nastěhování však židovská rodina musela uprchnout před nastupujícím nacismem. Po druhé světové válce dostihl vilu zcela jiný osud. Začala sloužit jako luxusní hotel pro významné státní návštěvy. Zdroj: Radka Wallerová
Od roku 2018 vilu najdeme na prestižním seznamu Iconic Houses - světové sítě ikonických domů 20. století. Zdroj: Radka Wallerová
Součástí je také rozlehlá terasa a lodžie, která se otevírá do více než tříhektarové zahrady, obklopující vilu ze všech stran. Zdroj: Radka Wallerová
Ovšem pro většinu lidí se vila do povědomí dostala s přívlastkem vládní. Takto se o ní začalo mluvit krátce po druhé světové válce, kdy ji navštívil Edvard Beneš. Zdroj: Národní památkový ústav/Vila Stiassni
Alfred Stiassni s rodinou žil ve vile pouhých devět let Zdroj: Národní památkový ústav/Vila Stiassni
Není zdaleka tak známá jako jiná brněnská vila, slavné obydlí rodiny Tugendhatových od architekta Miese van der Roheho. Ale zase je daleko snazší se sem dostat – řeč je o vile Stiassni, kterou pro svou rodinu nechal postavit brněnský textilní podnikatel Alfred Stiassni.
Zatímco do světově proslulé vily Tugendhat si musíte lístky koupit celé měsíce dopředu, tady stačí pořídit je až na místě. Přitom jde rovněž o vynikající příklad vilové funkcionalistické architektury, i když nešlo o tak převratnou stavbu jako v případě výše jmenované.
Od roku 2018 nicméně vilu Stiasni najdeme na prestižním seznamu Iconic Houses – světové sítě ikonických domů 20. století. A to právem. Předuručuje ji k tomu nejen architektura, ale i příběh majitelů domu, kteří si svůj nový brněnský domov užili pouhých devět let.
Uvnitř vily Stiassni na vás dýchnou dvacátá a třicátá léta minulého století. Příběh vily vás dostane a to i ten, co se odehrával po válce. Vilu nechal pro svoji rodinu postavit brněnský továrník Alfred Stiassni, s manželkou Hermine si vybrali tehdy velice oblíbeného brněnského architekta Ernsta Wiesnera.
A tady se příběh vily poprvé trochu zamotává. Zatímco architekt Wiesner vyznával čistý jednoduchý styl, čemu vnější podoba vily z let 1927–1929 skutečně odpovídá, vnitřek ze všeho nejvíce připomíná zámek, zejména na přání paní Hermíny.
Návštěvníky čekají reprezentativní salonky s bohatým dřevěným obložením, mramorovými krby, štuky a plné historizujícího nábytku. Wiesnerových doporučení se totiž manželé drželi jen ve vstupní hale se schodištěm, kde je ještě patrná stylová čistota a strohost.
Objektu sluší i rozlehlá terasa a lodžie, navíc ho obklopuje velká zahrada, v níž si rodina nechala postavit bazén a tenisový kurt. Před nacismem se Stiassnim i s dcerou Susanne podařilo utéci, ale do vily už se nikdy nevrátili.
Vládní vila pro Fidela Castra
V roce 1939 vilu zabavila říšská státní policie a umístila do ní důstojnické kasino s jídelnou. Od roku 1946 pak stavba skončila pod národní správou, aby v roce 1952 připadla i se zahradou krajskému národnímu výboru, který ji využíval k reprezentačním účelům. Od té doby se jí říká „vládní vila“.
Komunistický režim totiž krásnou a rozlehlou vilu mimo jiné využíval jako ubytování pro významné státní návštěvy, jako byl třeba kubánský vůdce Fidel Castro. Dnes je krásně zrekonstruovaná a ukazuje především svou prvorepublikovou podobu, ale najdete třeba koupelny luxusně opravené ještě z let socialismu.
Vila a její zahrada si v posledních dvou letech zahrály před kamerami. Jednak ve filmu Lída Baarová od Filipa Renče a pak také v dokumentární sérii Bohéma režiséra Roberta Sedláčka.
Více o na stránkách Vily Stiassni, která dnes spadá pod Národní památkový ústav
Autor článku